Úvod do Napoleonského Wargamingu, díl 5.

Je pravda, že jsem si Napoleonský wargaming zamiloval. To co začalo jako úlitba kamarádovi, kterému nutíme furt naše hry, tak, že dáme jednu jeho pokračuje do wargamingového „deep immersion“. Zkrátka ponořil jsem se do průzkumu boje přelomu osmnáctého a devatenáctého století, abych zjistil, že nic nevím a že moje představy jsou vlastně úplně špatné. A pro pochopení a užití si napoleonské hry se očekává totéž i od hráče. 

Averianov: Waterloo. Tenhle článek nahrávám v den 205. výročí bitvy u Waterloo. 

Předchozí díly

V předchozích čtyřech dílech jsme si probrali základní věci – výběr strany a měřítka, systémy, modely a skirmish. Dneska se na začátky s Napoleonikou podíváme trochu jinou optikou. Zkusíme si říct, na co se připravit.

1. díl – Co to je ten Napoleonský wargaming

2. díl – Vybíráme systém

3. díl – Stavíme armádu

4. díl – Skirmish

Averianov: Bitva u Malojaroslavce

Na co se připravit?

Napoleonické systémy naprostou většinou nejsou další verzí Warhammeru (KOW, nebo 9th Age). Pokud si myslíte, že jste na warhammer staří a na Facebooku okukujete pupkaté tatíky z Anglie, kteří po čtyřicáté přehrávají Plancenoit a RSG mají na plném stavu a říkáte si, že to musí být paráda, tak je. Ale za určitou cenu. 

Ano jsou systémy, kde mechaniky diktují průběh hry, ale naprostá většina napoleonských systémů pracuje s náhodou, jako simulací prvků nepředvídatelnosti na bojišti (většina simulacionisticých her to tak má). Druhá věc je, že drtivá většina napoleonských her není určena ke kompetetivnímu hraní a tedy nemá vnitřní balanc. Třetí věc, pravidla předpokládají „play the period not the rules“. Čtvrtá věc, armádu stavte podle nástupních sestav a ne jako powerbuild

Taky na vás asi oponent bude dost blbě koukat, když zformujete deathstaru v podobě 10 pluků„Rifles“. Britové měli jen tři, to v armylistech nenajdete, to musí vědět.

Prostě a jednoduše, napoleonský wargaming chce, abyste věděli, co děláte. Tedy nejen napoleonský, platí to pro všechen wargaming snažící se simulovat historické válečnictví. Nikdo po vás samozřejmě nechce, abyste podle vlajky poznali co je to za Ruský regiment. Nikdo vám taky hlavu neutrhne, pokud u Wagramu nasadíte Francouze od Waterloo. Teda pokud oponent není idiot. 

Víc než kde jinde, tu platí, že abyste si hru užili, musíte vědět jak si jí užít a co od hry čekáte. Například lze jednoduše říct, že napoleonský wargaming je hodně o kámen-nůžky-papír efektu. Jízda si podá pěší řadu –> ta proto zformuje čtverec -> a proto jízda táhne ta jízdní děla s kartáči. Více než kde jinde, je znalost prostředí důležité. Pro Viking Age vám stačí seriál na History Channel. Pro Napoleoniku je to slabý začátek. Hlavně jak už jsem zmínil, pravidla předpokládají, že víte. S tím se pojí následný problém. Pravidla, byť sebelepší, nemusí reflektovat co si o Napoleonice myslíte. Za 20 let válek se navíc nejenže změnilo válečnictví, ale i armády, jejich taktiky a výzbroj. Kde Rusové v roce 1799 měli vysoce vyspělé vojsko, které nakopalo slavné revoluční vojevůdce, v roce 1805 naopak jedno z nejhůře fungujících vojsk aby je 9 let válek stmelilo ve stroj, který provedl dávno před Wehrmachtem přehlídku na Elisejských polích. Jenže na to systémy občas zapomínají, stejně jako na to, že nejen britové a francouzi bojovaly v Napoleonských válkách.

Jak postupně otevíráte nové a nové dveře vedoucí k novým znalostem, otevírá se před vámi nezměrný svět úžasů, podlosti a hrdinství. Jen je třeba to takto přijmout a počítat s tím.