Úvod do Napoleonského wargamingu - Skirmish

S Jindrou rádi a často hrajeme rychlé hry, hodinku po práci, celou kampaň za víkend. Žádný obrovský megahry, kde lidi hodiny čekají, aby pohnuli s jednou jednotkou, kde o pauze na oběd listuješ už čtyřicátou tabulkou. Rychle, podle příručky a po vojensku.

U hraní Napoleoniky ještě častěji ale narážíme na názor, jak jako můžeme hrát Napoleoniku jako Skirmish? Jednoduše proto, že každý očekáváme od hry (ať už mechanik, nebo šoupání vojáčků) něco jiného.

Legenda o Nejstatečnějším ze statečných a široké pláně Ruska

Je Napoleonika jako skirmish divná? Každý si spojuje Napoleonské bitvy s obrovskými armádami v sevřených útvarech, který na sebe z pár metrů sypou kilogramy olova. V pořádku. Jenže to není všechno. Za prvé, Napoleonské války nejsou jen ty slavné bitvy, ale i to co se děje mezi nimi. Ale i během bitvy není nouze o zvláštní operace. K tomu, abychom se podívali, co se děje mezi bitvami, nám poslouží především memoáry, už dávno dostupné i v češtině.  Například vzpomínky Octave Levavasseura jsou zdrojem mnoha příběhů, ať už jako velitele děla, nebo jako pobočníka Nejstatečnějšího ze statečných. Pobočnické příběhy by vydaly na celou kampaň, a vlastně by byly skvělé i jako Role Playing Game. Především obě tažení, kde propukla partyzánská válka (tedy Španělsko i Rusko) nabízí další nepřeberné množství scénářů. Vzpomínky ruských důstojníků na tažení 1814 nabízí zase jiný pohled. Válka ve Francii byla strašně nepřehledná, a tak se jednotky klidně promísily. Neskutečná výhoda Rusů nad Francouzi v kontextu porovnání kampaně 1812 a 1814 je, že málokterý důstojník Grande Armee se v Rusku domluvil, zatímco velká spousta ruských důstojníků mluvila plynně francouzsky.

Ostatně, mrkněte se na TV krátký film Slavkovský advent v archívu ČT na jeden Skirmish scénář. 

François Louis, comte Fournier-Sarlovèze dostal ve Španělsku přezdívku El Demonio za svojí protipovstaleckou činnost. 

 Můžeme odehrát celou bitvu u Lipska jako Skirmish? To souhlasím, to nedává smysl. Nemůžeme, nejde obehrát bitvu A, nebo B jako Skirmish. Co hrajeme je malý výsek z bitvy, z jednoho malého pole, které je součástí té bitvy. Ale je to ta bitva. A i tam je to do určité míry abstrakce. I na takovém místě by bylo vojáků najednou více, nejmenší ruská taktická jednotka má 96 mužů. Pravděpodobnost, že by se tam míchala celá řada jednotek nedává smysl. Mě zase nedává smysl, že koukám na 24 figurek a je to celý batalion, jestli chápete, kam tím mířím. A zase, existuje celá řada scénářů, kde to smysl dává – ztracenci z Kleistovi armády probíjející se Krušnohorskými průsmyky za zvukem děl.  Myslivci nahánějící jedno dělo na návsi u Vehlitz. Pobočník hledající generála harcovníků uprostřed lesa, velitel jízdního děla s doprovodem pár dragounů jde umístit své dělo na křídlo formace... 

Nikifor Kovalskij, nižší důstojník Dragounského pluku tělesné stráže
 si užil ve Francii své, když naháněl Blücherův ztracený sbor
 po bitě u Champaubertu.
(na obrázku je ovšem štábní důstojník)

Je možné v tak malé hře mít vysokou šarži? Nebo císařského orla? Proč ne. Dostal tiket? Vrací se ke svému pluku z dostaveníčka? Prodával koně?  Ostraha standardy (u rusů 27 můžů například) se vyvázala z boje a utíká do týla, nicméně jí dohnala pronásledující lehká jízda. Velitel pícovníků doprovází část lupu zpět k pluku?

Scénářů i her je nepřeberně. Ano sice k Napoleonice patří především pohyby velkých armád, nic nebrání tomu si ale odehrát pár rychlých her.