Válka speciálních jednotek - 1.díl

Vietnamská válka a Wargaming 

Vietnamská válka se dlouho brala jako první z moderních konfliktů, kde speciální jednotky hrály významnou roli. S nadsázkou můžeme tedy tuto válku pojmenovat Válkou speciálních jednotek. Spojené státy v ní definovaly svoji budoucí taktiku a strategii speciálních sil na základě procesů LL – tedy Lessons Learned (ponaučení z praxe). Na základě těchto zkušeností (a pozdějších selhání v 80. letech) nakonec založily Spojené velitelství speciálních operací (USSOCOM) a vytvořily dostatečnou infrastrukturu pro vznik rychlých expedičních jednotek se zvláštním výcvikem, schopných prosazovat americkou politiku kdekoliv ve světě v krátkém časovém úseku. Po operacích na Grenadě a v Panamě přišel vrchol tohoto „vietnamského ponaučení“ ve válce v Zálivu v roce 1991. Naopak labutí písní byly války v Iráku a Afghánistánu, které začaly odhalovat limity celého konceptu, jeho přetížení a přílišnou institucionalizaci. Válka na Ukrajině je pak dnes stejně zásadním gamechangerem, jako byla svého času válka ve Vietnamu.

Mimochodem, celá řada dokumentů Lessons Learned je s trochou toho „Google Fu“ volně dostupná. Dost často jsou v přímém rozporu s mainstreamovým facebookovým pohledem na věc. Ale zpátky k tématu. Tento článek sklouzne jen po povrchu problematiky a nemá rozhodně za záměr detailně popisovat, rozebírat a hodnotit nasazení spojeneckých sil ve Vietnamu. Spíše se zaměří na nasazené jednotky a krátce seznámí čtenáře s tím, o čem jejich malé války ve Vietnamu vlastně byly. Odborníkům nic nového neřekne, ale zájemce o problematiku může správně navést. Předpokládané rozdělení série je následující:

Project Delta

Díl první: Vietnamská válka a Wargaming

• Zelené barety (US Army 1st, 7th, 5th SFG, CIDG, MIKE Force)

Díl druhý: Hloubkový průzkum

• Poradci (MACV-SOG)
• LRRP a Rangers
• Kožené krky (USMC Force Recon)

Díl třetí: Nejen blátošlapové

• Muži se zelenými tvářemi (Navy SEALs)
• Machři, návodčí a pýdžejové (USAF SOS, CCT, CSP, PJ)

Díl čtvrtý: Spojenci

• Protinožci a ti druzí (SASR, NZSAS, AATTV, jihokorejské „Kobry“ a „Panteři“)

Samotná válka ve Vietnamu je, přes jisté společenské tabu ve Spojených státech, pro wargaming fascinujícím konfliktem. Zahrajete si v něm totiž přesně takový styl, jaký chcete – od velkých konvenčních či nekonvenčních střetů až po komorní operace malých týmů bojujících v džungli o holé přežití. Navíc se jedná o bojiště, kde plánování naprosto dominuje terén: od bažinaté delty Mekongu přes městské boje o Hue až po horská bojiště na hranicích s Laosem.

Konvenční taktika a strategie zde selhaly, jak ukázala už předchozí francouzská koloniální válka. Ani nové aeromobilní nebo mechanizované operace Američanů nepřinesly vždy stoprocentní výsledky.

Pro hráče jsou proto speciální jednotky nesmírně zajímavou volbou. Skirmishovky různých velikostí, kooperativní hry, asymetrický a nevyvážený konflikt – to vše je herně vždycky atraktivní a vietnamská válka nabízí nepřeberné množství variant. Od průzkumných misí LRRP a MACV-SOG přes patroly CIDG až po odvážný nájezd na Son Tay. Naopak útoky NVA (severovietnamské armády) a Vietcongu během ofenzívy Tet nabízí skvělé scénáře pro druhou stranu. Terén je navíc vizuálně pestrý a neustále se mění. Není to jednotvárná poušť ani evropské bojiště. Jeho drsnost a vliv na vojáky mají obrovský dopad na herní tření (friction) a existují pravidla, která s tím umí skvěle pracovat.

Ron Volstadt - Green Berets pro Dragon Models

Zelené barety

Nejde začít jinak než Zelenými barety. V oblasti jihovýchodní Asie (SEA) působily ještě před oficiálním masivním zapojením amerických vojsk a hlavní síly SFG se stáhly až v roce 1971. Tvořily největší kontingent speciálních sil v zemi; v jednu chvíli zde mohlo působit až 3 000 vojáků ze Special Forces Group (Skupin zvláštního určení). Pouze 5th SFG (Airborne) však byla do Vietnamu převelena jako celá organická jednotka, zatímco vytipovaní specialisté a týmy z 1st a 7th SFG rotovali na dočasné mise pod jejím velením.

Zelené barety zároveň velely až 80 000 příslušníkům CIDG (Civilian Irregular Defense Group), rekrutovaným především z horských kmenů Montagnardů a etnických Nungů. Významně se angažovali také v tajných operacích pod hlavičkou MACV-SOG.

Klíčovým prvkem organizace byl Operational Detachment Alpha (ODA) – legendární dvanáctičlenný A-tým. Tato družstva tvořila páteř sítě až 270 kempů a základen v Jižním Vietnamu. Většinou šlo o opevněné vesnice v divočině, kde se Zelené barety staraly o místní obyvatelstvo (v rámci psychologické války a medicínské pomoci) a zároveň budovaly a trénovaly místní milice CIDG pro protipovstalecké operace proti Vietcongu. Standardní A-tým zahrnoval dva důstojníky (velitele v hodnosti kapitána a jeho zástupce XO), dva starší poddůstojníky (hlavního seržanta a zpravodajce) a dvojice specialistů: dva zbraňové, dva ženijní, dva zdravotnické a dva spojovací. Disponovali širokým spektrem lehkých i těžkých zbraní.

Od roku 1964 začali vojáci SFG formovat a vést Mobilní úderné síly – MIKE Forces (Mobile Strike Forces). Ty byly ze začátku tvořeny hlavně bojovnými a loajálními klany Nungů a sloužily jako elitní aeromobilní záloha (velmi) rychlého nasazení pro záchranu ohrožených A-týmů v obklíčení, případně pro speciální ofenzivní úkoly.

Jižní Vietnam byl vojensky rozdělen do čtyř zón, pojmenovaných podle armádních sborů jihovietnamské armády (ARVN) jako I., II., III. a IV. sbor (Corps). Pod III. sbor navíc spadala specifická vojenská oblast hlavního města (CMD – Capital Military District). Každý sbor měl přidělen jeden C-Detachment (velitelství na úrovni roty pod velením podplukovníka). Pod ním sloužily územní B-Detachmenty (velitelství na úrovni oblasti, vedené majorem). Teprve těmto B-detachmentům podléhalo několik operačních A-týmů (ODA).

Organizačně to vypadalo takto: Detachment C-1 (Rota A 5th SFG) v I. sboru a podléhaly mu detachmenty B-11 až B-16. Detachment C-2 (Rota B) v II. sboru s podřízenými B-2X a analogicky to platilo pro Rotu C (C-3) a Rotu D (C-4). Samotné město Nha Trang, kde sídlilo hlavní velitelství celého 5th SFG, nemělo vlastní C-detachment. Podléhaly mu však napřímo speciální elitní B-detachmenty: B-50 (Project OMEGA), B-52 (Project DELTA), B-55 (National MIKE Force Operational Reserve) a B-56 (Project SIGMA).

Každý regionální C-detachment (1 až 4) měl k dispozici vlastní jednotku MIKE Force, které velel k tomu určený B-detachment (např. B-16, B-20, B-36, B-40). Samotným rotám a četám MIKE Force pak v poli veleli američtí instruktoři z A-týmů. Jak již bylo zmíněno, největší B-West (B-55) s národní MIKE Force fungoval jako centrální strategická záloha přímo podřízená nejvyššímu velení v Nha Trangu. MIKE Forces fungovaly jako lehká aeromobilní pěchota určená k okamžitému nasazení a tvrdým, ale časově omezeným úderům.

Projekty DELTA, SIGMA a OMEGA představovaly vysoce utajované průzkumné programy speciálního určení pracující přímo pro vrchní velitelství amerických sil ve Vietnamu (MACV), primárně na území Jižního Vietnamu. Z Projektu DELTA se fakticky vyvinula celá moderní americká taktika hloubkového průzkumu. Malé týmy složené ze dvou Zelených baretů a čtyř domorodých bojovníků (buď CIDG, nebo jihovietnamských speciálních sil LLDB – Lực Lượng Đặc Biệt) prováděly dálkový průzkum v týlu nepřítele. Zatímco běžné jednotky LRRP byly podřízeny svým mateřským velením, Detachment B-52 (DELTA) podléhal přímo MACV. Právě z něj vznikla slavná MACV Recondo School v Nha Trangu, která vycvičila drtivou většinu průzkumníků v jihovýchodní Asii.

Detachment B-50 (OMEGA) působil v podobném režimu jako DELTA, ale místo celoplošného nasazení byl určen k podpoře konvenčních polních armád podél nebezpečných příhraničních oblastí s Laosem a Kambodžou. Velkou část jeho domorodých sil tvořili etničtí Kambodžané. Projekt SIGMA (Detachment B-56) byl naopak složen převážně z Nungů. Tyto týmy byly vyčleněny pro podporu velitelství CMAC (Capital Military Assistance Command) v bezprostředním okolí Saigonu (Capital Military District), kde se specializovaly na přesné vyhledávání a likvidaci struktur Vietcongu.

Za své hrdinství ve Vietnamu obdrželo celkem 18 příslušníků Zelených baretů Medaili cti (Medal of Honor), což představuje přibližně 10 % všech těchto nejvyšších vyznamenání udělených během celého vietnamského konfliktu.

Pokud ve wargamingu hledáte jednotku, která se nespecializuje na jediný typ scénáře, Zelené barety jsou ideální volbou. Kromě klasických COIN (Counter-Insurgency) operací měly tyto týmy ve Vietnamu neuvěřitelně široké pole působnosti ve všech typech terénu. Nabízí scénáře od koordinovaného čištění bažin v deltě Mekongu přes přepadové akce, dálkový hloubkový průzkum až po riskantní záchranné mise CSAR.