Barvy, wargaming a letadýlka - část 2.

prosince 29, 2022

Barvy, wargaming a letadýlka - část 2. - Luftwaffe

V prvním díle jsme si řekli jakési základní informace k danému tématu. Dnes se podíváme na Luftwaffe, kde barvy určovalo Státní ministerstvo letectví v rámci vydávaných předpisů obsahují seznam laků a jejich odstíny ke kamuflování letadel.

Barvy identifikujeme kódem RLM:

1939-1941

Luftwaffe do války vstupovala s tím, že všechny letadla byla kamuflována lámanými poli RLM70 černozelené a RLM71 tmavě zelené na horních plochách a RLM65 bledě modrá na spodních plochách. Platí to pro všechny typy operovaných letadel, kromě letadel námořních.

1941-1944

V listopadu 1941 byl předpis revidován. Předválečné barvy RLM 61/62/63 se již neměly používat nahradit je měly pro bombardéry barvy RLM 70/71 (s RLM 65 na spodních plochách). Bombardéry si tyto barvy udrží až do konce války a to včetně RLM65).

Denní stíhačky a zerstörer – těžké stíhačky zavedly šedošedé schéma RLM 74/75 (s RLM 65 na spodních plochách). Nicméně ve stejnou dobu se objevuje také kamufláž tvořená RLM02/71+RLM65, pravděpodobně z důvodu nedostatku RLM70.

1944-1945

V srpnu 1943 se objevilo oznámení o nadcházejícím zavedení RLM 81 a 82, které měly nahradit RLM 70 a 71, nicméně až téměř o rok později (v červenci 1944) byla tato změna oficiálně oznámena a začala se používat na všechny denní typy.

Po vyčerpání zásob stávajících barev se měly přestat používat RLM 70 a 71 a místo nich se měly používat RLM 81 a 82. V případě potřeby měla být přebytečná množství namíchána: RLM 70 s odstínem 82 a RLM 71 s odstínem 81 a případné přebytky byly vyměněny výrobcem. Dokud RLM nemohl poskytnout schválené vzorky barev a schéma nebylo plně zavedeno, používaly se staré a nové barvy společně.

V srpnu 1944, vyšel druhý soubor předpisů, který nařizoval nahradit barvu RLM 65 barvou RLM 76, světlejším odstínem modré. RLM 70 se měla používat pouze na vrtule a barvy RLM 71 a 74 měly být zcela staženy. V předpisu se také zmiňuje RLM 83 nahrazující RLM 74. Jen tak na okraj, důvodem změn jsou zřejmě chybějící pigmentové příměsi, kdy chrom i kobalt byl třeba úplně jinde.

Od posledního kvartálu roku 1944 tak „všechna“ denní letadla přechází na kombinaci RLM 81 a 82 na horních plochách a RLM 76 na spodních plochách.

Ovšem třeba na Do335 se aplikovala nadále RLM65, protože příručka kamuflování těchto strojů vyšla před zavedením druhého souboru předpisu.

Nicméně problémy se zásobováním, rozptýlením výroby a obecně postupným kolapsem 3. říše znamenaly, že barvy se označovaly trošku jinak výrobce od výrobce, a i odstíny se lišili. Je klidně možné že RLM81/82/83 jsou jen znovuzavedené RLM61/62/63 jejichž pigmenty bylo možné vyrábět v Německu.

Samotná decentralizace výroby měla vliv i na barevná pole. Od roku 1943 už kamuflování letadel, ač z výroby nemuselo být úplně přesné, oproti době předchozí. Přesnost kamuflování šla prostě do pryč, i když i tak rozložení polí spíše odpovídalo předpisu, než že by bylo úplně volné.

Co je ještě ke konci části o barvičkách třeba zmínit je, že v roce 1945 se kamuflovalo tím, co kdo, kde našel. Některé Me-262 JV-44 tak měly původně celokovový povrch jen na horních plochách přestříknuté tmavě zelenou barvou.

Specialita Luftwaffe je, že barva RLM65 nebo 76 pokrývala v některých obdobích až 2/3 boků trupu. Vzhledem k tomu, že v té době ale Luftwaffe operuje především nad pevninou tak se od zavedení RLM02/74/75 přes boky stříkají právě tyto odstíny a to přímo u útvarů. Flákance, hadi, přetahy, kreativitě se opět meze nekladou…

Noční letouny

Noční stíhači operují do roku 1942 v celočerné variantě, u ostatních letadel v nočních eskadách nahrazuje modré barvy (RLM65 a RLM 76) černá. Od roku 1942 používají i noční stíhači denní schema, které postupně nahrazuje od roku 44 u těžkých nočních stíhačů (Ju-88, He-219 a spol) schéma, kdy celé letadlo je pokryté RLM76 a na horní a boční plochy se stříkají skvrny RLM75, později přichází schéma kdy spodní plochy pokrývá černá, horní plochy RLM75 a skvrny RLM76.

Zvláštní kamufláže

Zimní kamufláž se tvoří v polních podmínkách nástřikem smývatelné bíle barvy na horní plochy. Zde kreativita neznala mezí. Většinou se nastříkala nepravidelná pole, nebo se zakryly celé horní plochy s výjimkou osobního a taktického označování. Existují také bílí hadi. Walter Nowotny jako staffelkapitän 1/JG54 Grünherz na své FW-190A4 nese v zimě 1943 kamufláž neidentifikované zelené, hnědé a smývatelné bílé barvy, spodní plochy mají RLM76.

Letouny v tropických zónách měly používat RLM 79/80 a RLM 78 na spodních plochách.

Organizace a taktické označovaní

Německé názvy tak úplně neodpovídají běžným anglickým značením. Eskadře (Geschwader) velí Geschwaderkommodore, a měla by mít na plném stavu 124 letadel. Eskadra se skládá z několika (zpravidla 2-4) skupin (Gruppe), kterým velí Gruppenkomander. Jedná se o plně autonomní jednotku kterou tvoří jedna až čtyři letky (Staffel) přibližně o velikosti britské peruti (squadron). Velitel letky se zove staffelkapitän. Letka má 3 roje (schwarm), bombardovací letka má dva (kette) o třech letadlech, zatímco stíhací roj má dva páry (rotte). Pár je pak nejnižší taktický element, skládá se z vedoucího a čísla (kaczmarek). Roj operuje jako formace čtyř prstů.

Geschwader se označuje podle typu, například Jagdgeschwader znamená stíhací eskadru, následuje číslo eskadry a čestný název. Takže například Jagdgeschwader 3 Udet (JG3 Udet, nebo jen JG3). Skupiny se označují římskými číslicemi a tak II./JG3 znamená 2. skupina JG3. Letky se označují arabskými číslovkami, čili 9./JG3 znamená 9.letka JG3 a zpravidla bude buď ve třetí, nebo druhé skupině. Během války ale dochází často k přeznačování, některé letky nejsou zařazeny do Gruppe a jsou zcela samostatné, případně mají i jinou funkci. Například 14.(Jabo)/JG5, a nebo IV. (Sturm)/JG3. Samozřejmě letky, skupiny i eskadry mají vždy velitelskou letku.

V Anglosaské terminologii RAF to odpovídá přibližně takto (prosím hodně s nadhledem, ta organizace je funkčně fakt jiná):

Geschwader = neodpovídá RAF
Gruppe = Wing
Staffel = Squadron
Schwarme = Flight

Stroje u stíhacích eskader se rozlišují arabskými číslovkami, každá letka má svoji vlastní barvu a dále symboly skupin. Číslovky jsou před křížem na trupu, symbol skupiny za křížem, ale zrovna symboly skupin mi přijde, že na letadlech často nenajdete.

I. skupina – nic

II. skupina – vodorovná čára

III. skupina - vlnovka nebo svislá čára

IV. skupina – kolo, plus, nebo kratší vlnovka

Velitelské stroje mají ševrony rozlišující funkci. Letky, skupiny i eskadry mají často své vlastní znaky jednotek, které se na strojích také objevují, někdy i všechny tři. Samozřejmostí jsou i osobní znaky jako, třeba srdcové eso Pipse Prillera, nebo Mickey Mouse Adolfa Gallanda, nebo Horsta Carganica. Hartmann nosil černý tulipán, Hermann Graf zase červenožlutý tulipán a hada. Na směrovce se objevují symboly sestřelů, směrovky bývají i barevně odlišeny.

Ostatní druhy letectva používají k označování a identifikaci letadel kódová písmena, kód eskadry před křížem, identifikační písmena letky a letadla za trupovým křížem.

Kromě rychlých rozlišovacích prvků jako jsou legendární žluté nosy (směrovky a konce křídel), které postupně ze strojů mizí se nakonec objevují barevné pruhy před VOP určující operační zónu jednotky.

Letadla nosí železné kříže na horních i spodních plochách a trupu různého provedení (to je na samostatný článek). Na svislých ocasních plochách je svastika.

Slovo závěrem

Je samozřejmě na každém, jak moc se mu chce jít do detailu a jak moc zajímavé letadýlka chce mít. Tajemný svět těch nejlepších pilotů druhé světové války, byť na špatné straně fronty je fakt nesmírně zajímavý a osobitný. Ale ani těm nejlepším experten se smrt nevyhýbala a je třeba si připomínat, že sloužili na té nesprávné straně.

A ještě jedna věc závěrem, obrovské množství sestřelů experů jako jsou Hartmann, Barkhorn, Graf, Nowotny, Shuck a další jsou dost často z větší části ověřená. Proč má nejlepší stíhač na Německé straně 352 sestřelů a Ivan Nikitovič Kožedub "jen" 62 je téma na jindy. Nebo na pivo

Check Your Six! autor Dalibor