Historická vsuvka: Bitva u Borodina

7. září 1812 proběhla jedna z největších bitev Napoleonských válek. Smutným rekordem je fakt, že se jedná o bitvu nejkrvavější. Skoro 45 000 Rusů a 28 000 spojenců bylo vyřazeno z boje, to dělá 7300 za hodinu, nebo 120 mužů vyřazených za minutu.

Alexander Jurjevič Averianov - Bagration v bitvě u Borodina

Když 24. 6. vstupoval Napoleon a jeho Grande Armee do Ruska, určitě si nepředstavoval, že rozhodující bitvu svede až o dva měsíce později. Těšil se na další Jenu, či Slavkov. Když gosudar samoděržavij Alexandr I Pavlovič schvaloval plán ministra války k ústupu, prodloužení operační line a vyčerpání Napoleonových kontingentů, asi těžko plánoval, že se bude bojovat 112 km od Moskvy. Ten první nepočítal s tím, že se Alexandr I. poučil. Ten druhý nepočítal s tím, že do Ruského impéria vpadne víc jak 600 000 Francouzů. Teda Francouzů, naprostou většinu Grande Armee totiž tvořily německé a rakouské kontingenty o síle 390 000 mužů. Francouzů je v armádě cca 125 000, zbytek tvoří Neapolitáni, Italové, Poláci, Chorvaté, Portugalci, Španělé, Švýcaři, Holanďané, Dánové a Norové.

Na malém návrší u řeky Moskvy a vesnice Borodino se nakonec formují dvě obrovské armády, do té doby ne bojištích neviděné. 135 000 Spojenců a 155 000 Rusů. Nicméně ruské počty zahrnují 33 000 opolčenců a 10 000 kozáků, jejichž přínos do této bitvy je víceméně nulový.

Pokud se nemůžete dopočítat, kam se podělo 465 000 vojáků, tak vám matematika jde dobře. Asi 150 000 tvoří vojska MacDonalda, Oudinota a Schwarzenberga, chránící pravé a levé křídlo pochodových proudů. Další vojáci zajišťují týl. Zbytek se rozkládá kolem silnice, nebo mizí. Buď se pokouší vrátit domů, spíše se ale ztratí v širých lánech Rusy.  

Alexander Jurjevič Averjanov: Kavalgarda u Borodina

Většina historiků se shodne na tom, že terén u Borodina nebyl nijak skvělý, ale asi taky nejlepší, co mohl plukovník Toll mezi Smolenskem a Moskvou vybrat. Neměl výhodu protisvahu, půda byla tvrdá a udusaná a jednotky nebylo kam schovat, i kdyby to čest připustila. Navíc Toll byl fanouškem husté sestavy, bojiště bylo úzké, a to mělo za následek obrovské ztráty v ruských zálohách způsobených dělostřelectvem. Nicméně hned od 1. září, kdy Rusové dorazili na bojiště, začali budovat polní opevnění, která nakonec vešla do dějin jako Bagrationovi fleše a Rajevského, či Velká reduta. Menší opevnění zpevňovala pozici u Maslova, Gorki i u Ševardina.

Podle původní dispozice, ať už jí určil Kutuzov, Benningsen, nebo Toll (tento údaj se čirou náhodou ztratil), byla armáda rozestavena mezi vsí Maslovo a Ševardino, tak aby sledovala tok říčky Koločy. Bagration, který Tolla upřímně nesnášel, ale svoji pozici pečlivě prověřil a seznal, že je neudržitelná, protože se dala jednoduše obejít po Staré smolenské silnici. Bagration tak po konzultaci ustoupil na východní břeh Semjonovské rokle. Nicméně na rozkaz Kutuzova nechal v prostoru Ševardinského kurganu svůj zadní voj. Ten v pozdních odpoledních hodinách 5. září, kdy Grande Armee přibyla na bojiště, vedl se spojenci zuřivý a zbytečný boj. A to až do pozdních nočních hodin.

Hluboká, 8 kilometrů dlouhá, disproporční a natěsnaná dispozice ruských vojsk nebyla jediná chyba Kutuzova. Až příliš se fixoval na obranu pravého křídla a ochrany nové silnice na Moskvu, kam nasadil První armádu generála pěchoty Michaila Bogdanoviče Barclaye De Tolly. Levé křídlo tvořené o polovic menší 2. armádou generála pěchoty knížete Petra Ivanoviče Bagrationa mělo zajistit prostor mezi Starou smolenskou cestou a První armádou. Přitom sbor generála Tučkova umístil Kutuzov přímo na Starou smolenskou cestu. Jenže tím levé křídlo zbytečně roztáhl, oslabil a ještě vznikla významná mezera mezi Tučkovem a zbytkem 2. armády. Kutuzov nabídl Napoleonovi dokonalé místo na Schwerpunkt. Naštěstí Kutuzovovu chybu šťastnou náhodou napravil náčelník štábu generál Benningsen, který upravil pozice některých jednotek. Čímž podle sovětských historiků zhatil Kutuzovův superplán na překvapivý útok jedním sborem (!) který smete celou francouzskou armádu.

Alexander Jurjevič Averyanov: Hrdinství generála Kostěneckého

Na francouzské straně se už dvě staletí zkoumá proveditelnost Davoutova plánu. Návrh obsahoval obchvat přes Ruské levé křídlo směrem na starou smolenskou cestu, jenže Napoelon ho zamítl. Jako nejváženější argument se obecně přijímá pochybná proveditelnost podobného obchvatu v podobě nočního přesunu dvou sborů lesem. Zamítnutí podporují i argumenty o možném útěku Rusů z bojiště, případně o přílišném oslabení francouzského středu a pravého křídla proti případnému protiútoku.

Napoleon se tak rozhodl útočit čelem v klasické opotřebovací bitvě, ani nijak zvlášť nevyužil slabého levého křídla ruské armády. Do samotné bitvy překvapivě moc nezasahoval. Usadil se na Ševardinské redutě, zatímco Kutuzov umístil svůj dvůr – o štábu se snad ani mluvit nedá – až hluboko do týla, ve vsi Gorki.

Je 7. září 1812, čtyři hodiny ráno, francouzské kolony se začínají pohybovat směrem k ruské linii. Gardový myslivci vyspávají opici ve vsi Borodino. Generálově neklidně pozorují hustou mlhu v očekávání věcí příští. Michail Bogdanovič Barclay de Tolly je v plné uniformě, se všemi stužkami a řády. Čeká na smrt? Zastřelí pod ním šest koní, půlka jeho pobočníků zemře. Ve francouzském muničním vozu se nachází kartáč se jménem knížete Bagrationa, přijde na něj řada asi v půl desáté. Bratři Cailancourtovi tráví poslední společné ráno, stejně jako sourozenci Tučkovovi, ten nejmladší z nich se nikdy nenajde. Generál Kutajsov udílí poslední rozkazy svým dělostřelcům. Najde se z něho jen kus mozku na koni co se vrátí z pekla zvaného Rajevského reduta. Platov dopíjí poslední kapky vodky, nemůže ani vylézt na koně. 

Za dvě hodiny padnou první vystřely. 

Alexander Jurjevič Averjanov: Boj o Bagrationovi fleše

Ačkoliv Kutuzov dělal, co mohl, aby Francouzům bitvu ulehčil, samotná bitva nakonec nijak zajímavá není. Vlna za vlnou spojenecké pěchoty a jízdy se rozbíjí o ruské formace. Spojenci nakonec rozhodným náporem vytlačí obránce z původních pozic, ale na víc se vyčerpané armády nezmůžou. V noci pak Kutuzov udělá jedno z nejodvážnějších rozhodnutí – vydá Francouzům Moskvu. Pro spojence tak jejich martýrium nekončí, tragédie vstupuje do druhého dějství.  

Zajímavým milníkem bitvy je vysoký podíl důstojníků na celkových ztrátách, u spojenců mohou činit až 480 mrtvých a 1448 zraněných důstojníků, mezi nimi dva divizní a šest brigádních generálů. Z 316 velitelů pluků a eskadron bylo 24 mrtvých a 103 zraněných. Na ruské straně bylo zabito 211 důstojníků a 1184 bylo zraněno. Na konci bitvy bylo 13 pluků pod velením nižších důstojníků, třem veleli poručíci! Z 85 ruských generálů pět bylo zabito, čtyři obdrželi smrtelná zranění a 23 generálů svá zranění přežilo.

V okolí bitevního pole v Možajské gubernii bylo do jara 1813 pohřbeno kolem 100 000 mrtvých.

Alexander Jurjevič Averianov: Hrdinní dělostřelci

V tomto článku jsem čerpal především z knihy Battle of Borodino Alexandera Mikaberidzeho a z dalších zdrojů v mém archívu. Tato kniha je dle mého nejzajímavější běžně dostupnou studií této strašlivé bitvy a já jí vřele doporučuji. Kniha vyvrací některé historické mýty imperiálních, sovětských ale i francouzských a jiných západních historiků.

V Českém jazyce je nejlepší prací dílo Napoleon v Rusku díl 1. a díl 2. Jiřího Kovaříka.

Pokud vás zajímá jak tažení do Ruska začalo, můžete nahlédnout sem.

autor: Dalcor