Je Warhammer a wargaming jedno hobby?

Na první pohled se zdá, že ano. Stavíme a barvíme modely, se kterými později hrajeme v prostředí definovaném jasnými pravidly. Už tak před pěti, možná deseti lety jsem ale zaznamenal názor jednoho z předních nezávislých designérů, že se wargaming a Warhammer vlastně nijak zvláště neprotínají. Tehdy to ilustroval na příkladu, kdy spolužák jeho dcery, zažraný „hammerista“, v podstatě netušil, že existuje jiný wargaming a že nějaký Richard Clarke vůbec žije. A pak přišel Games Workshop se svým konceptem „Warhammer Hobby“.

Jistě, Warhammer je wargaming. I u nás se dá ale jednoznačně vypozorovat, že Warhammer a ostatní wargaming se vlastně moc nepotkávají.

Nemám samozřejmě empirické důkazy – a nemyslím si, že je článek na obskurním blogu nutně potřebuje. Můj osobní názor však je, že pouze malé procento hráčů (a držel bych se spíše jednotek procent) nehraje vůbec žádný ze systémů od Games Workshopu (GW). A naopak, naprostá většina komunity, která hraje tituly od GW, se jiným hrám nevěnuje. A pokud ano, jde jen o opomíjené „sidekicky“ (vedlejší hry), které vytáhnou z krabice jen občas.

Pohybujeme se totiž v prostředí, kde Games Workshop drží naprosto zdrcující tržní dominanci. Pro představu, umělá inteligence na jednoduchý dotaz udává hodnotu firem (Market Cap / ocenění) takto:

• GW: 8,7 mld. USD
• Asmodee (vlastník Star Wars: Legion/X-Wing): 3,2–4 mld. USD
• Modiphius Entertainment: 15–25 mil. USD
• Corvus Belli (Infinity): 5–10 mil. USD
• Warlord Games (Bolt Action): 6–8 mil. USD
• Monolith Games: 5–10 mil. USD
• Footsore Miniatures: 1–2 mil. USD
• Victrix Ltd: 1,5–3 mil. USD
• Perry Miniatures: 3–6 mil. USD

Pozn. Malé firmy v UK nezveřejňují tržní kapitalizaci, ale pouze roční obraty, proto se jedná o divoké odhady.

Stejná AI tvrdí, že GW ovládá kolem 60 % trhu s figurkovými hrami na hlavních trzích (USA, Evropa, Japonsko), zatímco žádný z konkurentů v tomto specifickém segmentu nepřekročí 5 %. Tyto údaje jsem sice nepodrobil hlubokému vědeckému zkoumání, ale rámcově odpovídají závěrům, ke kterým jsem došel i já. Toto postavení dává GW obrovskou výhodu v dostupnosti. Když si jde nováček zahrát figurky, sáhne po tom, co vidí v klubu nebo na prodejně. 

A co tam vidí? Warhammer. Vidí ho tam pořád.

Paradoxně jsem absolvoval dva nezávislé rozhovory s majitelem jedné z nových wargamingových prodejen. Když jsem je „objevil“, ptal jsem se, zda k nim můžeme přijít a rezervovat si stůl na jiné než GW hraní. Dostal jsem odpověď, že spíše ne. O dva měsíce později se mě tentýž majitel ptá, proč není historický wargaming v prodejnách vůbec vidět. No protože ho tam nikdo nechce! Návratnost investice a cash flow jsou pro obchodníka mizivé.

A naopak, lidé zmlsaní klubovým hraním nechtějí do prodejen, protože pro něj nemá vhodné stoly a terény, do kterých herny neinvestují.

Kromě toho je povědomí o alternativním wargamingu v našich končinách téměř nulové. Životnost různých „sidekicků“ je koneckonců mizivá, a to i u silných značek. Nakonec jsou tyto systémy omezeny na mikromunity udržující se zuby nehty při životě. Jak často si takovou vedlejší hru za rok zahrajete a jak moc vám to dává smysl?

Indie pravidla jsou výsadou pár fajnšmekrů, kterým už Warhammer nestačí. A to i přes nesporné výhody, jako je nezávislost na specifické řadě figurek, měřítku či bejzování. Tyto hry se píšou proto, aby se dobře hrály, ne proto, aby prodávaly plastové modely. Funguje zde navíc přirozená autoselekce – hrát se budou jen ty opravdu dobré systémy.

Jenže kdo se v tom má vyznat? Jenom komerčních pravidel na Napoleoniku bude přes padesát. Na druhou světovou válku? Desítky. Najít pak spoluhráče na tom našem malém českém písečku je těžko řešitelný problém. A to nemluvím o ostatním fantasy a sci-fi.

A proč vlastně hledat jiný wargaming? Já sám jsem vyměnil Warhammer za alternativní systémy ve chvíli, kdy mě hry od GW přestaly bavit a přestal jsem na ně mít peníze. Mám ale obrovskou výhodu stabilní indie hráčské skupiny. Proč by to ale dělali ostatní?

Vede z tohoto kruhu cesta ven? Těžko. Zvláště pokud převládá pocit, že hráč musí neustále cítit „podporu vydavatele“. S úžasem zjišťuji, že jsou hráči vlastně vděční za to, když jim Games Workshop jednou za půl roku kompletně překope („nerfne“ nebo naopak nakopne) jejich armádu novým meta-balancem. Nebo když potkáte názor, že dotyčný nechápe, jak někdo může hrát hru, která nemá vlastní oficiální modely. Jako vážně? Co vlastně tvoří profit té firmy – prodej figurek, nebo pravidla?

A pak je tu samozřejmě finanční a časový faktor. Ceny modelů jsou extrémní. Když k tomu připočtete vedlejší náklady na pravidelné hraní, zjistíte, že na další systémy už nezbývají peníze, čas, nebo rovnou obojí.

Odpověď na otázku z úvodu je tedy zřejmá: wargaming a Warhammer hobby dnes totéž jsou i nejsou. Protnou se možná v momentě, kdy v ruce držíte štětec, ale u hracího stolu už mluví každý trochu jiným jazykem. Games Workshop dokázal vytvořit dokonalý ekosystém, Warhammer už dávno není jen jednou z mnoha wargamingových her; stal se žánrem sám pro sebe.

Dokud bude pro většinu komunity důležitější nekonečný cyklus kupování a rebalancování než samotná svoboda ve hraní indie systémů, zůstane ten „ostatní wargaming“ jen zájmem hrstky nadšenců. Cesta ven z tohoto monopolu nevede – a vlastně to ani nevadí. Ten přehlížený underground má totiž své kouzlo.

Obrázky jsou vytvořeny AI a jsou čistě ilustrativní

Autor: Dalcor