SAGA podle Dalcora

Jak jsem řekl po letech jsem se pustil do SAGA a proto si dovolím pár poznámek. Je třeba říct, hned na začátku, že SAGA se mi na papíru nikdy nelíbila a její hraní to nevylepšuje. To ale není problém SAGA, ale můj. SAGA se netrefuje to mé hráčské typologie. Nelíbí se mi její designový záměr, nelíbí se mi průběh hraní, battle board a ani to, že to vlastně není historická hra. Název evokuje hrdinské eposy a o těch to, do určité míry je.

Má své nesporné výhody, je tu dost velká a příjemná komunita a všechny hry které jsem absolvoval byly celkem fajn. Už od dob, kdy jsem začal zkoumat proč se mi některé RPG líbí a jiné ne jsem přijal za své, že vlastně žádná hra není špatná, protože každá má své fanoušky. Jsou samozřejmě hry které objektivně špatné jsou, nebo mají vyloženě špatně nadefinované mechaniky. To není problém SAGA.

Naopak, dělá přesně co má, pro hráče kteří to ocení. SAGA je large skirmish pro armády o cca 30-50 modelech. Základní jednotky se dělí na tři druhy, vidláky, bojovníky a velmože – levy, warriors, heartguard. Reflektuje to dobu vikingů, podobné sociální třídy byly rozprostřeny do většiny kultur.  skupiny. Odlišují se účinností v boji a můžete je lehce upravovat vybavením. Jako je kůň. Armybuild je docela kreativní, máte 6 bodů, 1 bod stojí 4 velmožové, 1 bod 8 bojovníků, 1 bod 12 vidláků. Nakoupíte za body modely a ty pak dělíte, či slučujete do jednotek od 4 do 12 modelů. Když koupíte za 3 body 3 velmože tak máte 12 modelů, které můžete hrát ve třech jednotkách po čtyřech, jedné po dvanácti, jedné po osmi a druhé po čtyřech. Platí ovšem to, že vždy musí mít jednotka stejné vybavení. Některé národy pak mají zcela unikátní jednotky se zvláštními pravidly a zároveň existují žoldnéří. Na typy jednotek, jsou pak navázány dovednosti, které máte na svém battleboardu. Tyto dovednosti představují různé typy aktivací, reakcí, bonusů, malusů a rozkazů upravující kolo.

Battleboard je klíčová mechanika hry, co battleboard to originál, co národ to jiné herní styl založený přeci jenom na historicko-mytologických reáliích. Práce s battleboardem se zažije, na druhou stranu má to poměrně solidní křivku náročnosti. Musíte znát váš battleboard, je třeba znát oponentovi dovednosti a plánovat správně v prostoru a čase. Plánovací fáze hry je definovaná hodem specifických SAGA kostek, které pak podle symbolů umístíte k činnostem, které chcete v tomto, nebo dalších kolech použít. Když to neumíte je to část, která hru opravdu zpomaluje, na druhou stranu, zkušení hráči se u toho ani nezapotí a funguje to celkem rychle.

Rozhodování je tu tedy plno, ať na úrovni plánování, tak na úrovni rychlého výpočtu pravděpodobností. Což je super, pokud vás zrovna tohle baví.

Máte naplánováno, jdete hrát. Systém je IGOUGO, sice máte reakční dovednosti na vašech boardech, ale je to fakt spíše lineární statická hra, dokud se vám armáda nezačne rozpadat. Sice tu není morálka jako taková, na druhou stranu, je tu další resource management v podobě únavy. Čím víc jednotku využíváte, tím více kumuluje únavu. Oponent pak vaši únavu může využít pro nějakou svou výhodu.

Jakmile dojde ke střelbě a boji, modely opravdu rychle umírají. Jak rychle umírají ztrácíte možnost je ovládat (snižuje se počet generovaných SAGA kostek) a vy máte menší a menší možnost kontroly nad rozpadající se armádou.

Takže pokud jste kombař, máte rádi přímočaré bitky, vybíjenou, resource management a prasení na oponentovi je to hra pro vás. Pozor! To nemyslím pejorativně. Prostě tak ta hra funguje a na tento typ hráčů cílí.

Za mě tu je několik problémů. SAGA není moc dobrá na pozdější období než je věk vikingů (873-1066). Ještě bude super na dobu Artušovskou (4.století až 873). Nedokážu posoudit, jak na dřivější antiku, ale u pozdějších křížových výprav už vývoj válečnictví nezapadá úplně do toho úzkého rámce – vidlák, válečník, velmož. Střet týpka cvičícího zabíjení od pěti let, na půltunovém koni, od hlavy až v patě zakutého v kovu, řítícího se ze vzdálenosti nějakých 80m na týpka, co trénoval střelbu házením kamení na tuříny, jehož jedinou další zkušeností se zbraní je štípání dříví na panském dvoře, by neměl skončit jinak, než, že jeden z nich bude o chvilku později ve skupenství kašovitém pod kopyty rytířova destriera. Nad tím bych neměl přemýšlet. Což se teda tak úplně neděje. Pokud tedy onen vidlák, nenaštípal dlouhé, opravdu dlouhé kmeny stromů a nevelí mu buď Chris Pine, nebo Mel Gibson. Společenské a vojenské změny spočívající v rozevírání nůžek mezi profesionální válečnickou elitou, majiteli půdy a nevolníky tedy SAGA, dle mého názoru nenese dobře. I když samozřejmě sama historie vypráví příběhy o sedláckých vítezstvích. A ty jsou náměty na ságy...

Druhý problém který mám, je až moc NPE – Negative Player Experience. Tedy okamžik, kdy některé mechaniky a dovednosti zakazují hráči hrát. Tím, že jak únava, tak některé dovednosti působí na protihráčovo hraní může vzniknout jistá míra frustrace. Zkuste hrát magic proti controlu jako je land destrukce, counter, nebo discard. Není to moc cool, pokud si jdeš zahrát. Pokud jdeš vyhrát, nebo ještě lépe, pokud jdeš hrát pro aplikaci pravidel a ne pro šoupání vojáčků, je SAGA cool. Pokud jdeš šoupat figurkama, už to tak cool není.  

Třetí problém je historičnost. Něco očekáváte a ono se to neděje. Aplikace pravidel vítězí nad logikou. Ano hra přináší takové základní stavební kameny určité dobové popkultury a současných mýtů, které se setkávají se snahou definovat každé armádě unikátní herní styl, navíc tak aby se střetával s doloženou historickou realitou. Někdy se to daří, někdy ne. Ale hra neodměňuje „dobové hraní“ (play the period), ale aplikaci pravidel. Ale zase, to je věc, která je velmi subjektivní a není problém na to přistoupit.  

Jednoduše řečeno je to taková arkáda hrající na popularitu doby vikingů, která je celkem zábavná pro kohokoliv a některým hráčům sedne jak prdelka na nočníček.