Burrows and Badgers Kampaň Doxfordské Dědictví - Liščí přísliby

  Zorax byl hladový a unavený. Ačkoli byl v cele jen krátce, cítil že ho zajetí hluboce poznamenalo. Záchranná operace navíc vysála každý zlaťák z jeho pokladnice. Ačkoli se všichni rozhodli se do toho boje pustit, teď už je nadšení opustilo.

Mnozí utrpěli zranění a všichni měli hlad. I Maršál měl pocit, že dostál své cti a začal přemýšlet o nových výzvách. Snad jen Ziggy a hrabě de Roquefort ještě nebyli z bojů unavení. Nálada v Syndikátu Smaragdové Zmije byla na bodu mrazu.

A protože neštěstí jen zřídka chodí samo, vtrhla na zahradu pobořeného domu, banda hrdlořezů. Nejprve vyrazili dveře do stodoly a začaly ji převracet naruby. Zorax v doprovodu Ziggy – své ochránkyně, vyrazil ven. „Cccccco to má zzzzzzznamenat?!“ zasyčel černokněžník a jazykem ochutnal vzduch. Cítli myši, křečka, karakala... hned mu začalo svítat.

Branka se znovu otevřela a vstoupila půvabná liška v neuvěřitelně nákladných šatech. Floofala d’Reynard. Hlava „rodiny“ d’Reynard. Nejnebezpečnější z lišek podsvětí. Promluvila klidným, medovým hlasem: „To se podívejmě“ usmála se, „můj nejmilejší had“. Provokativně mrkla na Ziggy, která vztekle zasyčela. „Slyšela jsem, že se ti v poslední době moc nedaří, Zoraxi. Jak máš v plánu splatit co mi dlužíš?“ Zorax se tenkrát skutečně zadlužil, aby mohl zaplatit oddíl žoldáků a následovat své ambice. A jak to teď dopadlo?

„Nedosssstanešššš nic, Floofalo!“ zasyčel Černokněžník. Nejlepší způsob jak se zbavit dluhů, zejména u mafie, je zabít věřitele. Václav, Maršál i Furketa se začali chystat k boji. Roquefort byl k boji připraven vždy. Liška se opět usmála. Tentokrát měla na jazyku jed. „Jak myslíš, příteli“ poslední slovo jakoby vyplivla. Otočila se na podpatku a dala se na odchod. Ušla však jen tři kroky, když se prudce otočila a z ruky jí jako střela vyletěl vrhací nůž. Ziggy bolestně zasyčela a ihned vyrazila za liškou.

Do cesty jí však stihl nečekaně skočit karakal! Fiday srazil těžkooděnou zmiji a zakřiveným mečem jí sekl po hlavě. Bitva mezi kočkovitou šelmou a jedovatým plazem se rozhořela naplno! Zorax mohl jen přihlížet jak se Maršál a Václav se svými obouručními meči pustili do boje! Mafiáni se také vydali na pomoc svému nejlepšímu bojovníkovi. Jeden z Floofaliných myšáků si našel vhodnou pozici ke střelbě z luku. Najednou ze stínu vyletěla šipka vystřelená z kuše a zarazila se myšákovi do krku. Gekon Gamba se ve stínech usmál a stáhl si kápi pláště hlouběji do čela.

Fiday bojoval se Ziggy. Jen ona pro něj byla hodným sokem. Maršál s řevem ťal obouručním mečem po karakalovi a ten se jen ladně vyhnul a mocným sekem své šavle myšáka skolil. Ziggy využila tohoto zaváhání a vnořila zuby do kočičího masa. Své jedové váčky úplně vyždímala. Karakal zařval bolestí a ohnal se po ní mečem tak silně, že i ona ztratila vědomí. Fiday ale nemohl jásat dlouho. Zesláblý jedem se teď musel postavit Václavovi. Vydra se mocně rozmáchl mečem. Jedem paralyzovaný karakal se nedokázal ani krýt.

Zorax osobě se vydal pronásledovat Floofalu. „Zadrž, liššššššško!“ zavolal na ni. Liška se mu postavila čelem. Odkudsi vytáhla dlouhý zahnutý nůž. „Tady to skončí, kouzelníčku!“ zavrčela Floofala. Zorax se rozhlédl, jestli ho někdo neslyší. „Chcccccci to ssssskončit.“ Zasyčel černokněžník. „Už nechccccccci dál bojovat.“ Liška byla zaskočená. „Dám ti všššššššechno cccccco mám, madam d’Reynard. Chcccccccci jen klid. Chci poklidně žít ssssse Zzzzzziggy.“

Floofalu tohle tvrzení zaskočilo. Ještě nedávno byl Zorax ambiciózní zmije. Teď chtěl najednou z byznysu odejít. Válka gangů se na něm značně podepsala. Nakonec ji její romantické srdce přemohlo. „Dohodneme se. Rozpusť svou družinu, odejdi z Doxfordu a nikdy se nevracej. Nebudu tě hledat.“

Zorax přikývl. „Bojovníci! Za mnou!“ zavolala Floofala d’Reynard a v čele svých hrdlořezů odešla.

Závěr

Na toho myšáka se nikdo ani nepodíval. Táhl z něj chlast a žvýkací tabák. Roztrhaná zelená uniforma byla plná skvrn a zelený baret ležel na ulici s pár penízky na dně. Když uviděl procházet dobře oblečeného rejska, přetočil se na kolena „Almužnu pro vysloužilce! Prosím, pane!“ zachrčel, dávno už ne silným hlasem velitele. Maršálova zranění se nikdy nezahojila. Kéž by tenkrát padl v boji tak jako chudák Zákop. Najednou na něho padli dva stíny. „Almužnu pro mrzáka, pane, prosím...“ zopakoval naučené věty aniž by zvedl zrak. Silné drápy ho zvedly ze země: „Hned mě pusť ty hajzle!“ zařval bývalý válečník. Konečně prohlédl oparem pálenky a poznal tvář před sebou. Byl to Václav. A vedle něj stála i Furketa. „Konečně jsme tě našli, šéfe.“ řekl vydra. Fretka zívla a ukázala řadu špičatých zubů. „Máme pro tebe kšeft, Maršále. Volá další válka.“

Zorax a Ziggy se spokojeně vyhřívali na slunci. Už dávno svlékli kůži, kterou měli v těžkých bojích o Doxford. Ziggino brnění a Zoraxova hůl už byli jen dekorativní předměty v jejich doupěti. Zorax otevřel jedno červené oko a ochutnal teplý vzduch. „Zzzzajímalo by mě, co dnesss dělá Maršál“ zamyslel se. Ziggy se zasmála. Ten zvuk znal jen málokdo. „Ten? Jisssstě vítězzzzí ve ssssslavných bitvách“. Zorax se usmál při vzpomínce na hrdého a vznešeného myšího vojevůdce. Pak položil hlavu na stočené, svalnaté tělo své družky. „Dobře, že jssssssou ty doby zzzzzza námi.“ Oba pak zavřely oči a vnímaly jen teplé sluneční paprsky, tančící na šupinách. A oddali se spánku spokojených zmijí.