Burrows and Badgers Kampaň Doxfordské Dědictví: Záchrana!

        Když se Ziggy zotavila, byla vzteky bez sebe! Jak je možné, že tam Zoraxe nechali?! „Copak jste krysssssy?!“ syčela na ostatní bojovníky. Kromě Václava a Furkety byli všichni ostatní myšy, kterých se taková urážka hluboce dotýkala. Zatímco hrabě Roquefort cítil bodnutí svědomí, že se o raněného Zoraxe nepostaral, Maršál si to nenechal líbit. „Tak hele, ty přerostlá, šupinatá šálo,“ ohradil se myší velitel žoldáků. „Přišel jsem tam o skvělýho krtka! Takovou ztrátu jenom těžko nahradíme.“ Jeho zjizvený obličej se zkřivil ještě víc: „Buď ráda, že jsme odtamtud vytáhli aspoň jednoho hada!“

        Ziggy se vypjala do výšky a odhalila masivní jedové zuby. Zasyčela a už už se chystala do útoku, když se mezi ni a Maršála postavil nečekaně Jehoš – Roquefortův sluha. „Ale no tak, no tak, přátelé“ zaskřehotal slabým hláskem. „Nemusíme bojovat i mezi sebou.“ Žoldáci uvolnili sevření svých zbraní a i zmije se viditelně uklidnila. Roquefort vstal ze stoličky a nasadil si klobouk s bílým perem. „Můj udatný panoš má pravdu,“ pronesl zvučně. „Nechte si to na záchranou akci!“

        „Záchranou akci?“ pozvedla Furketa obočí. „Právě jsme přišli o Zákopa. Kolik z nás má zemřít kvůli tomu plazovi?“

          Václav, vydra, přikývl. „Má pravdu. Tihle lapkové jsou příliš nebezpeční.“ Ziggy vztekle zasyčela ale zdržela se komentáře. Podle jejího názoru neměl žádný z těhle žoldáků cenu jejího pána Zoraxe. Všichni ať jdou k čertu. Pak zase promluvil hrabě Roquefort: „Nezapomeňte, kdo vás platí.“ poznamenal. „Copak nemáte žádnou čest? Zorax a Ziggy vám zaplatili abyste jim pomohli stát se nejmocnějšími šelmami v Doxfordu.“ Myšák začal přecházet po místnosti a spíše než myš připomínal neklidného tygra v kleci. „Té zmiji to dlužíme! Nemůžeme přece couvnout při prvním náznaku nebezpečí!“ Nakonec se zastavil a vyskočil na stůl. Tasil meč a špicí bodl směrem ke stropu. „Hledám dobrovolník na záchranu Zoraxe!“

           Ziggy se ihned připlazila ke stolu. Tajemný plaz vyšel ze stínu a připojil se k nim, táhnouc za sebou nově dorostlý, silný ocas. Hrabě tak dlouho přísně hleděl na svého panoše až se i ten odhodlal a přišel ke stolu. Maršál si odplivl a otočil se ke zbylím žoldnéřům. „Má recht! Dem do toho.“ Václav i Furketa přikývli.

        Netrvalo dlouho a gekonovi se podařilo zjistit, kde Zoraxe drží. Ukázalo se, že je zdatný a nenápadný průzkumník. Spolubojovníci se složili svým podílem aby mu opatřili samostříl. Gekon se stal platným členem skupiny, přestože stále nepromluvil ani slovo.

        Vilémovi lapkové drželi Zoraxe v troskách starého hradního komplexu. Ziggy rozhodla, že spolu se žoldáky se bude plížit přilehlým lesem. Hrabě de Roquefort s Jehošem budou nenápadně postupovat středem. Pan Tajemný, jak všichni začali gekonovi říkat, zaujal postavení ve stínech v troskách jedné z obranných věží.

        Několik minut postupovali velice tiše, ač pomalu. Lapkové drželi hlídky a drahnou dobu si ničeho nevšimli. Vilém vyšel ze svého doupěte. Zívl a protáhl se. Jakoby zahlédl hrot šipky na velkou vzdálenost. „Helé, není támhle někdo?“ Lapkové na hlídce se začali zuřivě rozhlížet ale nikdo nic neviděl. Veverka Věrka vyšla blíž, aby se ujistila, že její šéf viděl dobře.Tětiva zadrnčela a svist šipky ji ujistil, že tam skutečně někdo byl. Gekonova střela se hluboko zaryla do jejího oranžového kožichu. Veverka vykřikla bolestí! Bojovníci Syndikátu vyrazili jako na signál!

        Ziggy vzrušeně vyrazila do boje a jako pružina vystřelila proti prvnímu lapkovi. Maršál jí kulhal v patách a Václav ji následoval s napřaženým mečem. Myšákovi na hlídce se zázrakem podařilo ubránit jejímu výpadu a z doupat vybíhali další a další bojovníci.

        Roquefort s Jehošem se jen horko těžko vyhýbali střelám Vilémových lučištníků. Nakonec se jim ale podařilo vrhnout se na myšáka s kuší na hlídce. Furketa i Pan Tajemný je kryli palbou.

        Nádvoří hradu se stalo skutečnou pekelnou krajinou. Syndikát byl odhodlaný osvobodit Zoraxe nebo při pokusu zemřít. Lapkové zde byli dobře zabydlení a nechtěli se svých doupat vzdát za žádnou cenu. Nádvoří plnil hluk boje, třeskot Furketiny pušky a bolestné výkřiky. Vzduch se plnil šípy, šipkami z kuší i olověnými projektily. Brzy se zapojili do boje i lasiččí bratři, Vilémovi nejsilnější bojovníci.

        V tom zmatku klesla kouzelnice Věrka, takže ani jedna strana se nemohla spolehnout na pomoc magických sil. Ziggy, Maršál a Václav se bili v úzkých uličkách s velkou přesilou myší, vedených Jeníkem, jehož kladivo se zběsile točilo, jak rozdával ránu za ranou i když mu v žilách koloval Ziggyin jed.

        Na druhé straně nádvoří se zatím bil Roquefort s Pepíkem, druhým z lasiččích bratrů. Ten oběma noži prudce odrážel myšákovy výpady. Rychlost těch dvou bojovníků brala dech! Pepík vyrostl v drsných podmínkách lasičího ghetta, kde se mistrovsky naučil boji dvěma noži aby měl vůbec šanci přežít. Na druhou stranu myšák byl brilatním šermířem a duelantem, školeným nejlepšími šermířskými mistry. Ani jednomu z nich se nedařilo najít skulinu v obraně svého soka. Až Jehoš ukončil tuhle vyrovnanou partii, bodnutím do odkrytých zad mladého lasičáka. Vzápětí ho ale skolil vedle stojící lapka úderem pažbou kuše do zátylku.

        Bojovníci na obou stranách začali odpadat. Pan Tajemný konečně zahlédl způsob jak se dostat k zajatému hadovi. Několika skoky přeskočil z jedné věže na drouhou a po cimbuří přeběhl nepozorovaně až za linii střetu. Těžce raněná Ziggy, která už začínala ztrácet naději i síly ho zahlédla. Bylo ji jasné, že ještě musí držet pozornost všech jejích soupeřů aby získala pro gekona nějaký čas navíc. Z posledních sil ještě jednou vyrazila. Zabořila zuby do zesláblého lasičáka a strhla ho k zemi. Pak, ztratila vědomí kvůli ztrátě obrovského množství krve.

        Pan Tajemný, zatím nikým nezpozorován, otevřel zamřížovaný poklop, pod kterým se kroutily Zoraxovy šedé šupiny. Zmije se vyplazila z jámy a gekon mu sejmul řemen z čelistí. Zorax konečně ochutnal vzduch jazykem. Chutnal po krvi. „Děkuji ti zzzzza zzzzzzáchranu, příteli“ zasyčel vyprahlý had. Rozhlédl se po bojišti a viděl všechnu tu hrůzu. Raněný Vilém se podíval po svých zbývajících bojovnících. Všichni byli potlučení, zkrvavení a ranění. Oproti tomu Zorax i Pan Tajemný byly stále čerství, připravení a odhodlaní k boji. Ale byli jen dva, proti přesile.

        „Zbalte se, seberte své věci a své raněné a padejte odsud.“ řekl Vilém. Dobře si pamatoval co Zorax svými kouzli dokáže. „Nebudeme vám bránit.“    

A tak Zorax a Pan Tajemný pomohli na nohy svým raněným a z toho krvavého bojiště se vrátili do svého doupěte. „Ješššště ssssse uvidíme“ zasyčel černokněžník na rozloučenou.