První setkání se Silver Bayonet

Včera jsme hráli první hru Silver Bayonets. Jedná se o man2man skirmish v době Napoleonských válek, ve kterých se objevují hororové/mytologické/fantasy prvky. Pravidla jsem nečetl a nehodlám si je, zatím, ani koupit, takže přidám jen pár dojmů z perfektně připravené demo hry.

Jádro systému je fajn, systém dvou d10 kostek kde součet určuje zásahy, a jedna z nich zároveň definuje zranění podle typu zbraně, je fakt dobrý nápad a hru to ve vyhodnocovací části hraní dělá fakt rychlou. I když nápad na to, že si musíš hodit, jak daleko popoběhneš, je ve hře tohoto rozsahu fakt navíc.

Hra má hybridní aktivaci, prioritní hráč odehraje s půlkou modelů, pak jdou monstra, pak druhý hráč a pak prioritní hráč odehraje zbytek. Hráč může mít maximum osm modelů, takže to není zívačka a čas na čaj když zrovna nejsem na řadě.

Shrnul bych to, že hra je postavená jako variace na Frostgrave, ovšem místo 1D20 autor pravidla přizpůsobil na 2d10, ale nechal ve hře spoustu starých známých.

Chorvati na pochodu, Frontrank modely Paola Manciniho

Jenže poté co si projdeme jádro systému nám toho moc, co chválit nezbývá. Je úplně jedno jestli se hra bude jmenovat Silver Bayonet, Silver Broadsword, nebo Silver Tomahawk, protože s Napoleonikou se to nikde nepotká, je to absolutně generická rubačka, kde autor náhodně rozděluje, jaký národ může mít jaké vojáky, ve výsledku je to ale úplně jedno. Rusové bez gardy, Francouzi bez šermířů. Jediné pozitivum je, že aspoň Rusové nemají poor shot a Angličani nejsou ve všem nejlepší. Přijde mi, že rozhodovací proces zněl asi takto: Středověk dělá každý, Viktoriánský horor v prodeji je, Pulp v prodeji je, tak kam hru zasadit? Hej, spousta hráčů má Napoleoniku, to je nápad! Ale pravověrným Napoleonistikům praskne žilka, a je otázka jak moc do hry přilákat ostatní hráče, protože her podobného typu je k dispozici hodně.

Další problém je, že statistiky vojáků vlastně hrají minimální roly, ale větší než ve Frostgrave. Jestliže na zasažení průměrného monstra, nebo vojáka zasáhneme jen v 36% výsledků hodů, kde zranění určuje nemodifikované d10, s bonusem +1 už to je 45% hodů, na druhou stranu, trefit monstra s obranou 15 (nejvíc) a nějakou zbrojí snižující zranění je už docela záhul, protože zasáhnete jen v 21 procentu případů.

Vesnický staršina (Perry Miniatures, Dalcor) vs Goblin (Reaper Bones, Jiron)

Tím se ze z řady scénářů stává horor, ale pro hráče. Bohužel, pak vojáci fungují jako obětina pro monstra aby je navázala a s pár zbývajícíma kouskama musíte zkusit oběhnout objektivy. Důstojníci nejsou hrdinové, jako třeba čaroděj ve Frostgrave, který by situaci řešil. Ve skutečnosti pokud děláte nejdříve družinu a pak scénář, tak i když máte šanci rozdělit mezi mužstvo speciální předměty, fungující jako kámen-nůžky-papír na monstra, tak řada scénářů je dost těžko hratelná. My jsme měli na polovičce vojáků požadované předměty, a stejně jsme místo bytí se mezi sebou museli řešit nepřátele, protože se spamovali rychleji než jsme je stačili zabíjet. Navíc přímo u clue tokenů – tedy objectivů, ke kterým jsme museli dojít. Scénáře jsou jednoznačně nejslabší částí hry a doporučuji je ignorovat a dělat si svoje, narativní.

Poslední mínus bych řekl to, že hra je psaná tak, aby sis koupil další příručky. Základní pravidla jsou psaná v opisném tvaru, aby se kniha nafoukla, ale vystačila by tak na stránku a půl hutného textu. Národů je pár, monster je pár, vojáků je pár, vybavení je pár. Porovnám-li to třeba s obsahem Burrows and Badgers, tak jsme někde úplně jinde.  

Z trochu jiného soudku je pak problém figurek. Ano Napoleonských figurek jsou tisíce a lidi mají desetitisícové sbírky. Ale na multibejskách, málokdo bejsuje napoleoniku na single bejsky. Je jen velmi málo nepochodujících póz a ještě méně figurek historicky nevěrných, jako je důstojník v kyrysu s bandolírem na pistole, nebo investigator. A dedikované modely od Northstaru jsou podle mě hnusný – proporcemi, stylem, pózou i uniformami.

CSI: Grande Armee (figurky Frontrank, Jiron)

Na druhou stranu ta hra může fungovat jako nenáročný generický historický man-2-man skirmish pro období střelného prachu, kam si sami dodáme ten flavour který chceme – sedmiletku, třicítku, napoleoniku, Suvorov v Alpách, zulu!, predátory mezi indiány. Samozřejmě, když vyhodíme všechny ty mytologické serepetičky. A možná daleko zajímavější je buď kooperativní hraní, sólo hraní /oba módy jsou součástí pravidel/, nebo hráč s vojáky versus hráč s babou jagou.

Závěrem ale musím říct, že jsem se u hry královsky bavil. Ani ne tak, že by byla tak super, ale díky spoluhráčům, skvěle připravenému Umpire (díky Pukovi a Nenupharovi za zprostředkování). Hra nenadchne a ani neurazí, a když se to bude hrát, rád se tu a tam přidám. A o tom to nakonec asi je, ne?

Dalcor