Ruská armáda 1812-1814: Organizace

Ruská armáda do Vlastenecké války vstupovala po rozsáhlé reorganizaci probíhající v reakci na nepříliš dobré vystupování armády ve válkách Třetí koalice.  Přesné sestavy carské armády na začátku války jsou jednoduše dohledatelné na internetu, například tady, nebo tady a nemá cenu se jimi příliš zabývat.

Jednoduše řečeno byla celá armáda rozdělena do několika vševojskových sborů, samozřejmě počet sborů se měnil s válečným obdobím a číslování nikdy nebylo zcela přesné.

K začátku války, měla armáda osm sborů a tři rezervní jízdní sbory v 1. a 2. západní armádě. D dalších čtyři sbory v Observační armádě generála Tomasova a pět sborů v Dunajské armádě admirála Čičagova. K tomu odřady ve Finsku a po celé délce hranic ruského impéria. Výčet zahrnuje také pátý gardový sbor v 1. západní armádě.

Jevgenij Demakov Adieu 1812

Sbor měl většinou celkem pravidelnou strukturu, sestával ze dvou pěších divizí, dvou dělostřeleckých brigád, případně záložní dělostřelecké brigádě (ruská armáda disponovala 10 záložními brigádami, čili ne na každý sbor se dostalo) a zpravidla podle úkolů také odřadem lehké, nebo nepravidelné jízdy, případně dragounů. V případě kdy bylo ke sboru přiděleno jezdectvo, byla ke sboru taktéž přiřazena jízdní dělostřelecká rota, nebo půlrota.

Každá divize má šest pluků rozdělených do třech brigád, většinou dvě brigády těžké pěchoty a jedna brigáda lehké pěchoty, ale řazení do brigád se mění v souvislosti s úkoly divize, nebo sboru. Nejedná se o žádný rigidní systém.  Počítáte dobře, Ruská armáda má opravdu jeden prapor myslivců na dva prapory těžké pěchoty.

Každý pluk – regiment – je zformován ze dvou bojových batalionů. To jsou 1. batalion majitele pluku (ШЕФ není majitelem pluku, ale je zodpovědný za jeho výstroj, ne vždy mu však velí) a 3. batalion velitele pluku. Dále pluk formují 2. záložní a 4. rezervní batalion (vznik čtvrtých batalionů je spojen až s mimořádnými odvody začátkem roku 1812), které zůstávají v kasárnách. Kromě 2. granátnické roty (tedy granátnické roty záložního batalionu) pluků divize, které se připojují v poli k divizi, kde formují dva svodné bataliony na každou divizi. Zatímco standardní bataliony jsou formovány ze 4 rot, svodné bataliony jsou formovány ze třech rot – dvou těžkých a jedné lehké. Tyto svodné bataliony poté formují svodnou brigádu sboru. Někdy jsou ale svodné brigády odděleny a přiděleny do jiného sboru.

Bitva u Kljastic na které vidíme 2. záložní batalion Pavlovského granátnického pluku. Mitry jsou špatně, vlajky jsou špatně, ale je to cool

Nicméně vzhledem k nutnosti zvýšit množství vojska v poli jsou nakonec ze svých kasárna vyvedeny i zbývající vojáci z druhých a čtvrtých batalionů (připomínám, že granátnické roty vytváří svodné prapory a jsou už dávno u polních armád). Mají zformovat 18 nových divizí, ale nakonec jsou rozpuštěny spíše ke svým původním plukům, aby nahradili ztráty. Hlavní výjimkou je v tomto případě 1. samostatný sbor generálporučíka Wittgensteina, který má za úkol s rižskou posádkou a Finským armádním sborem (který je teprve na cestě) blokovat přístup k Petrohradu. Alexandr totiž v Petrohradu sebral vše co má boty a poslal to Petrovi Kristiánovičovi jako posily. V sestavě sboru tak bojují záložní bataliony granátnických pluků, nebo záložní eskadry gardové jízdy a kyrysníků. Především na svodný kyrysnický pluk musí být na stole krásný pohled, protože co eskadrona, to jiná uniforma.

Ke každé divizi je přidělená polní dělostřelecká brigáda stejného čísla. Tedy pátá pěší divize má k dispozici pátou polní dělostřeleckou brigádu. Každá dělostřelecká brigáda má tři dělostřelecké roty, každou o dvanácti hlavních. Baterijní dělostřelecká rota stejného čísla jako brigáda se skládá ze třech divizionů o čtyřech hlavních – čtyři 12ti funtová děla středních proporcí, čtyři 12ti funtová děla malých proporcí a čtyři půlpudové jednorožce. Lehké dělostřelecké roty jsou určeny k přímé palebné podpoře batalionů a jsou nasazovány po divizionech o čtyřech hlavních, nebo četách (vzvodech) o dvou hlavních na křídla batalionů. Ve výzbroji je osm 6ti funtových děl a osm čtvrtpudových jednorožců.  Každý sbor tak má dělostřelectvo o 72 dělech.

Jízdní odřady sborů jsou tak proměnlivé, že si o organizaci povíme, až budeme řešit jízdu v samostatném článku. Může se jednat o pár eskadron, celé pluky, baškíry, nebo kozáky. Jen připomenu jízdní dělostřelecké roty. Ty zpravidla společně se záložními dělostřeleckými brigádami formují dělostřeleckou rezervu velitele bojiště. Jízdní dělostřelecká rota má také dvanáct hlavní, šest 6ti funtových děl a šest čtvrtpudových jednorožců.

Během válek – tedy Vlastenecké války a Války šeské koalice se pravidelně mění složení armád, Ruská armáda tak téměř nikdy neoperuje jako jedno jediné vojsko, ale je rozděleno mezi různé celky pod velením neruských generálů. Tím, že víceméně neexistuje předpis a dále v reakci na úkoly na bojišti se samozřejmě mění složení a nasazené sborů. Formují se partyzánské oddíly a létající kolony. Velitelé sborů si definují bojové sestavy, nicméně tato zmiňovaná základní struktura se víceméně dodržuje až do konce války.