Burrows and Badgers Kampaň - Doxfordské Dědictví: Zorax vs Vilém

 

            Zmijí černokněžník se stočil do klubíčka na jednom z vyvýšených míst rozpadlého domu, kde si vytvořil základnu. Na vyšší patra domu, tam kde nebyla střecha, svítilo slunce většinu dne. Kámen byl příjemně vyhřátý a pro Zoraxe to bylo nejlepší místo k odpočinku. Nutně potřeboval odpočinek. Jeho dobyvačné tažení se nedařilo a penízky na financování kampaně docházely. Musel přijít na to jak rychle vydělat. Nakonec přišel s perfektním nápadem.

            V hlavním sále, v tom, který má střechu, svolal celou svou družinu. Jeho ochránkyně Ziggy zaujala místo po jeho pravém boku. Maršál Polní, velitel žoldáků, po jeho levici. „Víte kde jsssssou vždycky penízzze?“ zeptal se černokněžník do pléna. Furketa zívla, Zákop zamžoural. „Přeci ve sssssskrýššši loupežníků. Musssssíme zzzzzzaútočit na sssskrýšš loupežžžžníků.“ Odpověděl si sám.

„A jak na ni přijdeme?“ zeptal se Maršál. „Ony jsou obvykle docela dobře schované.“ Zorax ochutnal vzduch, vztyčil se do výšky a zvrchu se zahleděl na myšáka. Hrozivý zjev drsného žoldnéře ho stále plnil obdivem. „Zzzzznám jednoho křečka...“

Zorax vyhlíží kořist

            Hams Olo, se procházel po temných uličkách Doxfordu. Jakožto pašerák byl ve svém živlu. Samozřejmě si všiml, že ho někdo sleduje a tak zrychlil krok. Křeček byl na takové situace zvyklý. Věděl jak se ztratit pronásledovatelům. Ohlédl se přes rameno a spokojeně se usmál. Když otočil hlavu, div nenarazil do lesklého brnění před nosem. Vzrostlý krtek chytil křečka za černou vestu a zvedl ho, že se jen jeho ocásek dotýkal dlažby. Krtek stál před krtincem. Hams si v hlavě poznamenal, že na ty zrádné krtky si v budoucnu musí dávat pozor. Za zády uslyšel řinčení brnění a šustivý zvuk hadích šupin na dlažbě. „Můžešššš ho pusssstit, Zzzzákope“ rozkázal Zorax a krtek křečka pohodil na zem. Vedle černokněžníka, jako vždy vyčkávala stočená Ziggy, vždy připravena vyrazit za kořistí. Hams Olo, měl pocit, že by ho neváhala zabít a pak i vcelku spolknout. Největší hrůzu měl ale ze samotného Zoraxe. Ty oči! „Co...“ polkl, „c-co pro vás, můžu udělat, m-mistře?“ třásl se křeček pašerák. „Kde se ssssskrývá Vilém?“ zašeptal Zorax a do té otázky vložil část své moci. Hams Olo neměl šanci neodpovědět. Celou svou myslí se snažil neprozradit, kde je tábor slavného loupežníka. Snažil se myslet na cokoli jiného ale myšlenka na mýtinu v nedalekých kopcích se tlačila do popředí jeho mysli. Ani si neuvědomoval, že mluví nahlas. Viděl jen to, že se obě zmije usmály, otočily se a odplazily se směrem k hlavní třídě. Krtek opět zmizel pod zemí a zůstaly po něm jen rozvalené dlažební kostky. Křeček se opřel o zeď a sklouzl se na dlažbu. „Z tohohle vůbec nemám dobrý pocit...“

            Zorax, Ziggy, Maršál a Furketa udržovaly formaci. Zákop, jako vždy plánoval přepad. Dva loupežníci, myš s lukem a myš s kuší, drželi hlídku na okraji tábora. Černokněžník neměl rád takhle přímočaré akce ale neměl jinou možnost. Maršál se vydal podél pravé strany skály, která chránila jejich příchod. Ostatní šli zleva. Ziggy naznačila směr odkud cítila hlídku schovanou v troskách věže a Furketa vypálila tím směrem. Myšák střelbu opětoval a šipka z kuše dokázala fretce prorazit pancíř. Naštěstí nepronikla dost hluboko a kromě škrábnutí ve Furketině srsti nezpůsobila zranění. Zorax se přiblížil ke kušníkovi a dokázal navázat oční kontakt. Jazykem ochutnal vzduch a vzpřímil se podél své kostěné hole. Zelený kámen na jejím vrcholku se zatřpitil a černokněžník zašeptal: „Zzzzzzabij“. Kušník ztuhl v pohybu. Jeho pohled se stal skelným. Bezmyšlenkovitě sešel po schodech z vížky, natáhl kuši, zamířil na lučištníka na druhé hlídkové pozici a vypustil šipku. Jeho soukmenovec se jen tak tak stačil skrčit. „Popláááááááách!“ zakřičel lučištník! Z vaku vytáhl další šíp a v běhu natahoval luk, kterým se pokoušel zasáhnout Ziggy.

Furketa hledá pohledem Viléma (za kamenem vpravo nahoře)

            Maršál si všiml, že lučištník je vůdce loupežnické bandy. Lapka Vilém osobně. Vyběhl směrem k němu s mečem připraveným. Pak ho ale překvapila lasice! Ty lasice jsou zatraceně rychlé. Před myšákem se zničeho nic objevil dlouhatánský, hubený lasičák s masivním kladivem, které muselo vážit víc než on a rozehnal se po něm. Zkušený žoldák nastavil meč do perfektního krytu. Lasičák se ale zapotácel a kladivo změnilo trajektorii. Maršálův kryt zcela minulo a švihem jej trefilo zespodu do brady. Myšák věděl co má dělat a tak ho rána ihned nevyřadila. Byl otřesený, vrávoral a zatmívalo se mu před očima. Ale neříkalo se mu Maršál Polní jen tak pro nic za nic. Lasičák proti němu znovu vyrazil. Kladivo se neslo zhora, širokým obloukem. Tohle mu při tréninku meč proti meči pokaždé vyšlo. Maršál ťal protisekem úplně stejným způsobem. Napřáhl se přesně mezi uši, jak ho to učil starý šermířský mistr Lichtenmauser. Meč by se měl protnout s kladivem podélně a čepel meče měla svým objeme odrazit zbraň nepřítele natolik, že jen Maršálův sek zasáhne cíl. Maršálův sek zasáhl cíl a lapka zaskučel bolestí! Myšák se usmál a pak se zhroutil na zem. Zaťal zuby a křečovitě svíral jílec meče. Podcenil váhu lasičákova kladiva a ačkoli ránu odklonil, zasáhlo ho do kolene levé nohy. Bolest to byla strašlivá ale myšák nevydal ani hlásku. A pak ho vědomí opustilo.

            Ziggy se podařilo zakousnout do myši s kuší. Vyprázdnila do ní část svých jedových váčků a střelec viditelně zeslábl. To už mu ale na pomoc začali přibíhat další loupežníci. Furketa na dlouhou vzdálenost vedla střelecký boj s Vilémem a snažila se Ziggy krýt. Zmije bojovala zuřivě, její svalnaté, opancéřované tělo se zmítalo ze strany na stranu jak se snažila vyhýbat ranám. Kušník podlehl jejímu jedu, záhy. Ziggina hlava vystřelovala doleva, doprava a vždy se dokázala zakousnout. Loupežníků na ní však bylo příliš a ani Zoraxova kouzla nedokázala zvrátit mizerný výsledek boje. Ústup byl nevyhnutelný.

Ziggy v obklíčení

            Zorax byl v pobořeném domě, kde měl provizorní velitelství první. Zuřil! Banda lapků přemohla jeho skvěle vycvičené a vyzbrojené žoldnéře! Za co je ksakru platí?! Další přišla Furketa se Zákopem a Ziggy. Zákopa podpírala, očividně ztratil mnoho krve a větší část jeho uniformy byla použita na provizorní obvazy. Přes ramena měla fretka přehozenou Ziggy i s jejím brněním. Zřetelně byla ráda, že mohla hada odložit v jejich bezpečném doupěti. Poslední přišel Maršál. Syčel bolestí při každém kroku a o svůj překrásný, zdobený meč se opíral jako o hůl. Hned za dveřmi se sesul na podlahu.

            Černokněžník nevěděl co dál. Tohle bylo naprosté fiasko. Peníze nezískal, nepřátele nepokořil. Velitel jeho žoldnéřů má rozdrcenou nohu. Krtek se bude léčit kdo ví jak dlouho. Ziggy, krásná Ziggy, nejlepší z jeho bojovníků utrpěla tolik ran...

            Maršál Polní otevřel krví podlité oči. Z hadova výrazu tváře bylo patrné na co myslí. Pak zmrzačený myšák promluvil: „Tohle je ostuda. Teď se musíme zotavit. Pak změníme strategii. Musíme více cvičit své bojové umění.“ I přes zaschlou krev a jizvy se mu do očí vrátila jiskra válečníka. „Tohle je válka. A my ji neprohrajeme!“

 

-Jiron