Burrows and Badgers Kampaň - Doxfordské Dědictví: Zorax vs Libidor

             Na své průzkumné výpravě zahlédla Furketa něco, co ji zaujalo. Viděla krysáka v ošuntělém plášti, v klobouku. To je sice pro krysy docela běžný oděv ale u téhle konkrétní celou vizáž doplňoval tajemný grimoár. Jestli tohle nebylo zajímavé, tak přinejmenším skupina světélkujících přízraků, které krysáka obklopovaly.

            Furketa nesnášela průzkum. Bavilo ji rychle běhat a skákat z úkrytu do úkrytu ale ta část, kdy něco skutečně objevila ji plnila zvědavostí. Věděla, že se má vrátit do tábora a podat hlášení ale její fretčí srdce toužilo zjistit ještě víc. Přikrčila se na všechny čtyři až se bradou téměř dotýkala země a plížila se kupředu. Krysák zrovna něco studoval v knize, tři přízraky – jeden velký a dva menší – jen tak problikávali kolem. Za chvíli odněkud přiletěl netopýr a protože se blížil čas snídaně, rozevřel čelisti zívnutím. Malá myška obskakovala krysího čaroděje s nábožnou úctou. Pak se objevila ta VĚC! Bylo to obrovské! Vypadalo to přesně jako to o čem psal v nedávném čísle Almanaku Dr. Schrödinger – Kočka zároveň živá a mrtvá! Tenhle kocour musel být skvělý válečník už za života. Byl dobře rostlý ve skvostném brnění a s obrovskou obouruční sekyrou. Teď mu však srst i maso slezlo z kostí a místo očí plál nezdravý, zelený oheň. Furketa vstala a dala se na útěk jak nejrychleji mohla. Ne snad, že by měla strach. Ale tohle bude pana Zoraxe moc zajímat.

Zorax a Ziggy

            Zorax, šedý zmijí černokněžník, který za celou tuhle výpravu platil, si vyslechl její hlášení. „Zzzzzajímavé“ řekl nakonec. Furketa se podrbala za uchem a doplnila: „Jsou tam za tou skálou a... asi o nás vědí.“ Zorax ochutnal jazykem vzduch a rozhlédl se po své družině. Ocasem pohladil malý relikviář, který měl, jako náušnici, přichycený hned za hlavou. „Připravte sssse k boji“ zavelel. Maršál Polní, velitel Zoraxových žoldnéřů začal vydávat rozkazy. „Zákope, nechci aby tady lítal nějakej zpropadenej netopýr. Vem to spodem a zbav mě ho!“ Krtek zasalutoval, obouruční meč si hodil přes záda a silnýma rukama začal kopat. Bylo fascinující sledovat jak moc jsou v tom ti krtci dobří. „Furketo, se mnou, budeš krýt palbou ulici“ rozkázal fretce myšák. Furketa si nebyla tak jistá. V poslední době ji věrná puška moc neposlouchala a často docházelo k závadám.

Připraveni k boji

            Bitva začala u malé vesničky nedaleko Doxfordu. Maršál a Furketa se kryly za malou chaloupkou na pravé straně bojiště. Zorax a Ziggy se plazily kolem domů na levé straně. Záhy byla prolita první krev! Netopýr Bruno, nic zlého netuše, usedl na trávu za skálou, kde Libidorova suita tábořila. Jen co se jeho nohy dotkly země se pod ním hlína propadla a z jámy se vyřítila černá smršť oděná v oceli a zelené uniformě. Zakop se s řevem rozmáchl mečem netopýr jen tak tak stihl ucuknout aby ho krtek nerozsekl vedví. I tak byla rána dost silná a hluboká! Netopýr zapištěl tak nahlas a tak vysoko, že jen někteří bojovníci jeho křik slyšeli. Slyšel ho ale Sir Charles. Obrovský nemrtvý kocour přiskočil jako za živa a s hlubokým, nepřirozeným zamručením se ohnal po krtkovi sekyrou. Zákop pozvedl meč v obraně ale nebylo to nic platné. Obrovskou sílu úderu nemrtvého rytíře nedokázal zastavit krtkův meč, natožpak baret na Zákopově hlavě. Krtek se sesul k zemi a svalil se do díry, kterou sám vykopal, jakoby chtěl uskutečnit dávné přísloví.

Krteček a nemrtvé zrůdy

            Nekromant Libidor zatím vyběhl za skálu z druhé strany a dvojici přízraků poslal světélkovat – a hlavně zabíjet – proti dvěma útočícím zmijím. Netopýr Bruno si oddechl, že je mimo nebezpečí a lokl si léčivého lektvaru. Jeho rány se zacelili a on byl připraven k dalšímu boji. Vyletěl zpoza skály tak aby viděl hnědě zbarvenou zmiji oblečenou od hlavy až k patě v brnění a začal zaklínat. Periferně zahlédl záblesk a obrovská energie dopadu ho strhla několik kroků vzad! Marně se pokoušel vstát. Jeho křehké tělo bylo příliš polámané!

Libidor se kryje za sochou

            Furketa si oddechla. Byla ráda, že použila speciálně připravený prach, který si koupila aby zlomila prokletí své pušky. Byla to parádní rána a ten netopýr už se nezvedne. Na druhé straně bojiště se dvojice přízraků, malý a velký pustili do boje se Zoraxem a jeho ochránkyní. Ačkoli se Ziggy úspěšně bránila, nedařilo se jí zapustit zuby do polohmotných bytostí. Zorax však měl v téhle kůži ještě pár triků. Omotal se kolem své kouzelnické hole a zelený orb na jejím vrcholu se rozzářil. Zahleděl se do prázdných očí jednoho z přízraků a sykl: „zzzzabij ssssvé přátele“. Přízrak chvíli třásl hlavou jakoby se o vládu nad ním rvali dvě magické síly. Pak ale ustoupil krok vzad, napřáhl se mečem a zaťal jej do přízraku vedle sebe. Ten se okamžitě, s nepřirozeným řevem rozplynul.

Byla to hra na kočku a myš

            I Maršál už se ocitl čenichem v čenich zeleně světélkujícímu monstru! Po několika výměnách mečem mu ale podlehl. Furketa vykřikla! Sir Charles, ta obrovská děsivá bestie běžela jejím směrem. Ustupovala, pálila, nabíjela a znovu pálila ale nebylo to nic platné. I ji poslala rána přízračnou sekyrou do bezvědomí. Když Libidor vysál zbytek sil ze Ziggy, nezbylo Zoraxovi než se stáhnout. Nekromantovi bojovníci se však rozhodli vyplenit domy v této vesničce a tak měli bojovníci Syndikátu příležitost dostat se zpět na svou základnu v pobořeném chrámu u Doxfordu.

            Zoraxovi bylo bídně! Ošetřil rány svým spolubojovníkům (hlavně Ziggy) a rozímal nad výsledkem bitvy. Setkal se s nekromantem. Přesto, jeho moc platila i na nemrtvé. Příště nesmí dopustit takovouto porážku! Zorax byl rád, že jeho vojáci neutrpěli žádná vážná zranění. Především proto, že najímat nové by bylo zatraceně drahé.

            Zatímco bojovníci jeho nově vznikajícího Syndikátu odpočívali, on sám se vydal za svým známým, který mu dlužil nemalou službu. Tenhle známý byl křeček jménem Hams Olo. Byl to pašerák a překupník vzácného zboží. „Buď zdráv Zoraxi“ ošíval se křeček neklidně. „Potřebuji něcssso cssso mi pomůže vítězit v bitvách, překupníku. Csssso mi můžeš nabídnout?“ Křeček byl viditelně neklidný. „Z mý poslední zásilky tady mám tohle!“ vytáhl malý flakónek „pomáhá to proti hadímu uštknutí“. Šedý had se na něj upřel svůj rudý pohled. „jo... jasně, he he“ křeček se třásl hrůzou. Viděl co Zorax dokáže a neměl chuť si to vyzkoušet. „mám tady tyhle dva grimoáry! Dám ti na ně cenu!“ Černokněžník si knihy prohlédl. Jedna byla v zelených deskách a věnovala se magii přírody. Ta druhá se mu však zamlouvala víc. Na černých deskách ihned poznal runy temných kouzel. Máchnutím ocasu knihu otevřel a začetl se. Ano! Tohle je ono! Kouzlo popisovalo, jak vyburcovat bytost k nekontrolovatelnému hněvu a nadpřirozené síle! Tohle je to co hledal! Zvedl zrak od knihy a zahleděl se na pašeráka. „Dám ti za ni tři penízzzzky!“ Překupník ani neměl vůli smlouvat a s obrovskou ztrátou se s grimoárem rozloučil.

 Autor: Jiron