Alejandřin dobrodružný plátek díl.2 Poslední val

Dobrodružství v Posledním valu

Díl.1 Sestry bouře

Po té co jsme vyřešili záležitosti s Vladem (Pozorný čtenář si povšimne, že část zápisků z Osirionu a Ustalavy chybí, ztratily se během stěhování archívu, na nápravě pracujeme, pozn. Kapitána cest) , jsme se vydali zpět do Califasu, kde se s námi opět setkal Bernard. Zato Cerwor nás opustil, s tím, že má neodkladné záležitosti, které se týkají jeho rodiny a že se potkáme za 14 dní ve Vigilu v sídle Pathfinder Society.

Cestu do Vigilu jsme vyprávěli Bernardovi o Vladovi a co jsme zažili a co podnikal on a samozřejmě nezapomněl zmínit, že „měna musí proudit“. Za chvíli jsme dorazili do Vigilu. Hned jsme se vydali do Sídla. Místo Cerwora tam na nás čekal dopis.

Cassandra ho přečetla. Cerwora zajali v Arwilsteadu, máme ho přijet vysvobodit, už prý poslali pro hlídku do Cheliaxu. Chvíli jsem si myslela, že je to past, že tohle by Cerwor nenapsal, ale dopis na slunci nešel přečíst a znehodnotil se a šli z něj obláčky stínu. Cerwor je v pasti. Musíme mu pomoct. Iks šel bádat do knihovny a začal studovat tamní právo, aby ho z toho vysekal. Bernard šel do chrámu Goruma a nechal si vypovědět, co místní ví o Arwilsteadu a o vztazích mezi Cheliaxem.. S Cassandrou jsme vyrazily do hospody. Začaly jsme z lidí tahat informace, Cassandra to vzala rázně, jak je jejím zvykem. Místní asi dlouho neviděli pořádnou ženskou - bojovnici, a když si uvolnila zbroj, nechala sem tam vykouknout na odiv svou tělesnou krásu, informace se jen hrnuly. Já to vzala více diplomaticky. A obě jsme hodně zjistily. Večer jsme se všichni sešli v Sídle, kde nám Bernard řekl, že pozítří ráno vyrážíme na cestu a budeme dělat společnost bratru Ignáciovi, který je z Arwilsteadu a vrací se tam. Mimochodem to byl on, kdo donesl Cerworův dopis. Cesta plynula celkem rychle, bratr nám vyprávěl své zážitky a my zase naše. Procházeli jsme po pěšině poblíž Arwilsteadu, když v tom jsme uslyšeli výkřiky a řinčení mečů a ze svahu k nám přijížděl kůň s jezdcem…. Oprava se spodní polovinou jezdce. Bratr Ignácius tasil a běžel na kopec, aby měl lepší výhled. Než jsme se rozkoukali, už byl pryč. Tasili jsme a vyběhli za ním.

Arwilstead

- malé opevněné město

- hornické město

- pojmenováno po rodině křižáků

- poslední syn Vade Arwil

- vládne tam Starosta Prome

- Adil Arwil (jeho pečetní prsten měla Vegazí)

- na hranicích hrozí boje mezi Belgzenem a Hadovými horami a Ustalaví.

Důležité osoby

Bratr Ignácius

Půlorčice Vegazí

Kmen Pekelná Bouře (vede ho matka Vegazí)

Ovir Radam –mnich

Šorvana a Galusk – městská rada

Erik

-v Last Wallu vládne Watcher Lord Utlum

Pod kopcem bojovala půlorčice se třemi ďábli. Na zemi leželo půlorčí tělo. Bratr Ignácius běžel k půločici a začal se rozhánět mečem. Ďáblovi se to nelíbilo a snažil se ho kopím pobodat, ale bratr Ignácius byl zkušený bojovník a všechny jeho zásahy úspěšně odrážel. Cassandra vymrští kopí do ďábla, ale jakoby mu její zásahy nic nedělali. Rána se vždy uzavírá. Iks čaruje, Bernard na mě volá a já mám pocit, že jsem najednou přesnější, silnější, schopnější, ale stejně to nestačí. Postupně je udoláváme… a oni nás. Ale nás je víc a kryjeme si záda a tak je nakonec pobijeme všechny. Bratr Ignácius se baví s půlorčicí a představuje nám jí jako Vegazí s tím, že na zemi leží její sestra. Z toho co má na sobě je mi jasné že to byla šamanka. Pokaždé když Vegazí o sestře mluví, kopne do ní. Taky tam leží lidské tělo. Vegazí nám objasní, že to je, tedy byl Vade Arwil, poslední syn Arwilu.

Bratr Ignácius se baví s půlorčicí a představuje nám jí jako Vegazí s tím, že na zemi leží její sestra. Z toho co má na sobě je mi jasné že to byla šamanka. Pokaždé když Vegazí o sestře mluví, kopne do ní. Taky tam leží lidské tělo. Vegazí nám objasní, že to je, tedy byl Vade Arwil, poslední syn Arwilu.

Bernard začne chystat máry. Nemůžeme tady nechat ležet Vada Arwila, ani Vegazinu sestru. Společně se vydáme do Arvilsteadu. Projdeme branou až ke chrámu Iomendae, kde necháme mrtvé, aby se o ně mniši postarali. A my se vydáme se na radnici, abychom tam sdělili tu smutnou zprávu. Starosta Prome, je menší podsaditý mužík, který zprávu o zemřelém Vadovi nese těžce, ale není smutný.

Začne vyšilovat, že to je konec Arwilsteadu jak ho známe. Teda ne my, protože my jsme mrtvolu Vada Arwila přivezli hlavní branou a vezli ho přes celé město. A že lidi budou šílet a určitě už šílí. A to je špatně, protože proroctví říká, že až zemře poslední Arwil město zanikne. Mezi řečí z něj vypadne, že je tu „takovej malej“ ve vězení a že na něj z Cheliaxu přišel zatykač. Ale sem z Cheliaxu nic nechodí, a že to už je teda určitě konec světa.

V tom Iks zbystří a začne se vyptávat. Chtěla jsem se vydávat za hlídku z Cheliaxu aby nám ho vydali bez komplikací, ale ten starosta mně vůbec nevnímal. Bavil se s Iksem o právních věcech a že porušují zákon, když ho tu drží. No, po chvíli se domluvili, že my půjdeme do hospody a starosta a jeho poskok za námi přijdou a domluvíme víc.

Popíjíme v hospodě i s Vegazí, bavíme se o její rodině a zjišťujeme, že její matka je vůdkyní kmene Pekelná bouře. Taky nám říká, že její sestra je nevlastní. Tatínek je asi démon. A že rodinu opustila, protože s tím co kmen dělá, nechce mít nic společného. Jak se na ní tak dívám, je mi jasné, že mluví pravdu. Všimnu si, že má na prstě prsten, zlatej, drahej, pečetní ale nevěnuji tomu víc pozornost. V tom přichází starosta Prome a baví se s námi a s Vegazí, ale je vidět, že s námi se baví daleko víc vřele a s ní, to je jak výslech. Stručné otázky, úsečné odpovědi. Pak si ale taky všimne prstenu a iniciál AA. Uvědomí si, že mu Adil Arwil kdysi vyprávěl příběh o tom, jak ho zachránila půlorčice a že jí dal svůj pečetní prsten, aby kdykoli mohla přijít do města a bylo o ní postaráno jako o důležitého hosta města. Prome se začne vyptávat, jak k prstenu přišla, a když mu poví takřka stejný příběh, jeho tón hlasu se změní a teď se s ní baví jako se starým dobrým přítelem.

Po chvíli vytáhne starosta Bernarda na bar. Po krátkém rozhovoru, přichází servírka, že už té půlorčici nebude nalévat, že půlorkové zabili Arwila. Bernard se proti tomu ohradí tím, že vyndá dva zlaťáky a na celou hospodu pronese, že za ní platí on. A jestli se to někomu nelíbí, tak ať jde rovnou za ním.

Iks naladí loutnu a začne zpívat oslavnou píseň o Vegazí a o tom jak zachránila starého pana Adila a jak bojovala po boku Vada Arwila a rvala se, aby ho zachránila. Zpívá o tom, že je to hrdinka. Cassandra zpívá s ním. A lidi poslouchají, a když dozpívá, jdeme s Bernardem ke stolu, kde je nejvíc lidí a začneme ten příběh ještě vyprávět a lidi se ptají a provolávají jí slávu.

Ještě když se rozcházejí do svých domovů, mluví o statečně Vegazí. My ještě chvíli pijeme na baru. A pak se taky odebereme do svých pokojů. Přeci jen to byl náročný den. Potřebujeme si odpočinout. Nabrat síly na úkoly co si pro nás starosta připraví.

Probudím se uprostřed noci. Slyším Ikse jak volá o pomoc. Zároveň je slyšet Bernarda jak vysílá kletby na někoho na baru. Beru rapír a běžím za Iksem. Když rozrážím dveře, vidím, jak mu za hlavou sedí ďábel a snaží se mu ublížit. Iks se vymanil z jeho sevření. Vidím v tom příležitost a chci přes něj přeskočit, ale jak jsem rozespalá, nedaří se mi to. V tom přiběhla Cassandra s kopím. Zhodnotí situaci, otáčí se a běží za Bernardem, který asi taky bude potřebovat pomoct. Nám se ale nedaří a po chvíli volám na Bernarda, protože jestli to takhle půjde dál, tak se tu svalím na zem a v krvi a bolestech zemřu. Bernard přibíhá a já cítím jeho dotyk a najednou se mi hlava projasňuje a já se cítím líp. Cítím se, že tohle přežiju. Ale pak budu potřebovat spát. Když jsme všechny ďábly pobili – teda Cassandra a Bernard, vykoukli jsme z okna a všimli si, ž celá vesnice hoří. Včetně věznice. Cerwor!! Musíme ho zachránit! Běžíme k věznici a vidíme, že vězení je propadlé do sebe. Noříme se do rozvalin a doufáme, že to Cerwor přežil. Když v tom slyšíme ten tenký hlásek, jak prská:“ No to vám to trvalo“ Tak mi pomozte se dostat ven. No haló!!!“ Ufff Cerwor je v pořádku, vytáhneme ho ven.

Cestou z vězení jsme minuli starostu, který běhal okolo a vykřikoval rozkazy. Zastavili jsme ho a povídáme, s čím můžeme pomoct. Zadýchaně nám odpověděl. „Katakomby“….. „Cizí půlorčice“…. „Zadržte jí!“… „Prosím!“ A běží dál hasit město.

Vyrazili jsme tedy do katakomb. Jdu vpředu, za mnou Cassandra s jejím kopím, které tak hezky ční vedle mě, takže kdyby něco, tak se nemusím bát. Za ní jde Bernard, který rozsvítil svůj svatý symbol v momentě, kdy už nebylo na krok vidět. A v týle nám jde Iks a promlouvá k nám klidným a rozvážným hlasem o obezřetnosti, a ať si dáváme pozor na to, kam šlapeme. Vcházíme do prvního colmubária. Všude je tma, jen Bernardům symbol osvětluje kus místnosti. Vidíme, že se místnost ještě větví, ale co je tam, to vidět není. Všimnu si, že po obvodu je kanálek s jakousi tekutinou… S tím jsem se už setkala, požádám Bernarda, ať to zapálí a najednou je celá chodba osvětlená a vidíme i do dalších místností. Taky si ale všimneme dvou bahňáků, kteří nás chtěli přepadnout, ale díky světlu nemají šanci. Ihned zaujímáme bojovou formaci a postupně je udoláme, aniž bychom se zapotili. Projdeme dál a opatrně nahlížíme do hlavní kaple.

Ogaš – půlorčice s hellhoundem

-sestra Vegazí

-zapálila město z vlastní iniciativy

-má stejný náhrdelník jako její zemřelá sestra šamanka

-matka si přeje, aby dovedla Vegazí domů

Ostatní sestry:

Jagan - zabita při přepadu Wata Arwyla

Divoká Ilka

Tajemná Voga

Baxa Maska

- Je to přesně 20 let co matka zabila otce a dovolala se o pomoc k Sheil. PŘESNĚ 20 LET. A taky je to přesně 20 let co Vegazí pomohla Adilovi Arvilovi.

U ohně leží hellhound a sleduje půlorčici jak něco hledá. Zatím co se ostatní snaží navázat s ní kontakt a třeba po dobrém jí přesvědčit ať jde s námi. Já se snažím proplížit kolem ní a v případě potřeby jí umlčet navždy. Jenže ten její „pejsek“ mě po očku sleduje. Zatím to neřeším a postupuji v cestě. Nakonec se to nepovedlo, Ogaš se chce rvát a když jsem jí chtěla bodnout do zad, její psisko zavrčelo a ona se včas otočila a rovnou můj útok odrazila. Ogaš se s námi začala rvát. Její „pes“ po nás začal chrlit oheň, všimla jsem si včas a použila jsem plášť jako štít. Nezasáhlo mě to. Iks bohužel to štěstí neměl, a nějaké obvody mu ohořely. Ale on se z toho dostane. Chvíli to vypadalo všechno dobře a pak si jen pamatuji tu strašnou bolest, kdy se do mě zasekla ta její sekyra. Padla jsem na zem a myslím, že jsem slyšela, jak na mě někdo volá. Chtěla jsem jít za ním. Jeho hlas byl líbivý a podbízivý, věděla jsem, že už bude dobře, že už mně nic nebude bolet. Ale nejde to, nemůžu se pohnout. Otvírám oči a vidím Bernarda jak nade mnou klečí, modlí se a v rukou drží prázdnou lahvičku od dobře známého modrého lektvaru. Ještě chvíli se modlí a já se pak můžu zvednout. Tak nevím, jestli se mi o tom hlase zdálo, nebo to byl Bernard. Ogaš nakonec padne na zem.

Bernard pronese tichou modlitbu, a všem nám je líp. I Ogaš, ale ta sedí spoutaná a opřená o jednu z hrobek. Iks běží pro Vegazí aby rozhodla co se sestrou. Vegazí jí chce na náměstí pověsit. Cassandra z ní sundá její hrudní pancíř, Iks jí nabádá, ať si ho zkusí, tak se na něj jen ušklíbne a pronese:“ Tam bych se vešla dvakrát“.

Therin Shaw,
vedl průzkumníky z města

Necháváme sestry společně a jdeme ještě prozkoumat další prostory katakomb. Procházíme místností a všímám si, že v rožku na zdi něco je…. „Bernarde, posviť mi sem.“ Bernard zvedne svůj symbol a vidíme, že v horním rohu je nalepené okřídlený démon. A hned se to vrhne po Bernardově ruce, ve které svírá oba náhrdelníky. Ogašin i šamanky. Bernard je ale zkušený a ještě předtím než mi posvítil, tak přezbrojil, takže se snaží démona zastřelit, ale marně. Je malý a mrštný a nechce chcípnout, ostatně jako náš Cerwor. Ďáblík si poodlétne, když se mu nepodaří amulet získat, něco zamumlá, spráskne ruce a před námi se začne otvírat díra do pekel, ze které leze pavoučí houf, a rovnou jdou po Bernardovi. Za nimi jsou dva bahňáci. Cassandra se ohání glévou jako profík a kosí jednoho pavoučka za druhým. S Cerworem se pouštíme do Bahňáků a bijeme je hlava nehlava. Démonek mezitím sebral Bernardovi jeden amulet. Potom co poodlétl do bezpečné vzdálenosti, s amuletem v prackách, luskne prsty a je pryč. Pekelná díra se zavírá a my dobíjíme ty bahňáky. Když je místnost prázdná, jdeme dál.

Procházíme katakomby směrem ven i s Ogaš a Vegazí. Vegazí trvá na tom, že jí dovedeme starostovi a necháme jí popravit. Na náměstí jsme našli starostu s Šorvanou, Galuskem a modrookým blonďákem s orlí helmicí. Představí se nám jako Terin Shoe. Je s nimi i kněz Ovir, který má u nohou tělo bratra Ignácia. Předáváme mu Ogaš, s tím, že Vegazí chce její popravu. Starosta však namítá, že musí proběhnout soud, byť jen jako formalita. A žádá nás, jestli bychom mohli jít do přilehlých usedlostí a říct lidem ať se stáhnou za hradby, že jde o jejich bezpečí. Na to se začnu ošívat, že jako už jsme za záchranu Cerwora udělali dost a co nám z toho teda kápne. Starosta začal vypočítávat, kolik by to mohlo být. Bernard mě začal krotit, že peníze jsou krev civilizace a že měna musí proudit a že on nám za to starosta určitě zaplatí, ať se nebojím. Domluvili jsme se, že Ogaš bude (od)souzena hned ráno a že po popravě vyrazíme. Cassandra a Iks se ještě baví se starostou a s Galuskem, ale já už chci jít spát a tak se vracím do hospody. Bernard jde se mnou, potřebuje se modlit a spánek by mu taky pomohl. Usínám a ještě se mi zdá o tom hlasu, který jsem slyšela, když jsem ležela v katakombách, ale jsem tak vyčerpaná, že po chvíli nevnímám vůbec nic.

Budím se s pocitem šíleného hladu a tak se vydávám na snídani. Cestou zakopnu a Cerwor, kterého jsem si předtím vůbec nevšimla, se mi směje, že už jsem si nahrabala tolik, že to ani neunesu. Drzoun. Sedíme u stolu a jíme, přichází k nám Iks s Galuskou, který vypadá, že nespal celou noc. Iks říká, že v knihovně není jediný záznam o proroctví. Ovšem nesou deník Arila Arwila, kde je popsáno jak se Vegazina matka dostala k moci a o tom jak je Vegazí zachránila a skutečně je to přesně dvacet let.

Po snídani jdeme na náměstí, kde během těch několika hodin vyrostla šibenice. Starosta přichází a s lítostí ve tváři nám oznamuje, že: „Při zřícení věznice všichni zajatci zemřeli, a že musel hned ráno napsat do Cheliaxu, že už není pro koho si přijet.“ A spiklenecky na nás mrká.

Dva strážní přivádějí z hradního sklepení spoutanou Ogaš. Vetřu se do davu a začnu volat „NA ŠIBENICI S NÍ!“, „ZAPÁLILA VAŠE MĚSTO!“, „JE TO MOSNTRUM!“, „VEGAZÍ CHCE JEJÍ SMRT!!!“ A dám si pozor, aby to Vegazí bylo pořádně slyšet a aby si lidi uvědomili, že Vegazí je ta dobrá. Mrknu okem po Bernardovi a ten na mě posunkuje: „Co blázníš? Ještě bude soud.“

No jo, soud. Na ten jsem zapomněla. Bernard běží před šibenici a začne uklidňovat, co jsem natropila. Iks vyleze na podium a začne hrát, ale lidi ho vůbec nevnímají. Teď jsou to dva tábory, co se překřikují, jedni volají smrt Ogaš a druhý volá po spravedlivém soudu. Naštěstí je Bernard všechny zaujal na tolik, že davy utichají a všichni doslova visí Bernardovi na rtech. Iks se snaží zpívat a hrát, ale nikdo ho nevnímá: Bernard, ale mistrně přesměruje pozornost lidí na Ikse, takže všichni slyší, že proběhne soud a po něm dojde i na šibenici. Mezitím proběhl soud, kde se rozhodlo, že Ogaš skutečně skončí na šibenici. Ogaš jde spoutaná k šibenici, dva strážní jí podpírají. Nasazují oprátku a pak někdo zatáhne páku, a pod Ogaš se otevírá propadlo. LUP. A její bezvládné tělo už se houpe. Dav je spokojen. Rozhlížíme se, jestli někde uvidíme Vegazí, ale asi to nechtěla vidět. Po popravě se dav začne pomalu rozcházet a my se vydáváme na cestu za osadníky.

okolí Arwyl Steadu a farmy v kopcích

Ty nejbližší stavení si vzal na starost Terin. Zbytek je na nás. Na plánku na nás čeká šest usedlostí. Marterův ranč, Bretunova farma, ranč Vanihara, Turenova usedlost, Grérův statek a Desarova kozí farma.

Přicházíme k Marterově ranči. Je to hraniční ranč, který obstarává Clyde a Elia, a Clydův bratr Feb. Mají tu nějaké krávy a pěstují ječmen. Clyde s Eliou mají tři děti. Přicházíme blíž a Iks jim začne vysvětlovat, že se musí okamžitě zabalit a jet do Arwilsteadu, protože orčí útoky teď budou daleko četnější. Při tom vysvětlování si všimnul za nedalekým pahorkem nějakého pohybu. Nenápadně vytáhnul luk, což samozřejmě neuniklo Cassandře, podívala se směrem k pahorku a viděla to taky. Vzala opodál ležící prkno a začala ho pobízet, že na něj nedostřelí. A šla směrem k pahorku. Bernard si hned všiml, o co jde a taky založil šíp do kuše. Všimla jsem si, že si děti hrají nedaleko a rozhodla jsem se, že je i s rodiči odvedu domů. Cassandra se ledabyle opírá o fošnu a přitom má v ruce jednu ze svých vrhacích seker. Chvilku to vypadá, že si orci dají pokoj, že je snad zaženeme jen takhle, ale jeden z nich zařve a vyběhne po Cassandře, ta už na něj čeká se sekyrou v ruce. Mocně se rozežene a ork se zastaví na místě. Další dva už obklopují Cassandru. Přibíhám k ní a jednoho z nich přesným zásahem bodnu, tak že se svalí na zem a je na místě mrtvý. Přibíhá Iks a dost podobným způsobem zpacifikuje druhého orka. Když orčí velitel viděl, jak jsme složili dva ze tří orků, na patě se otočí a začne utíkat. Na nic nečekám a běžím za ním. Má náskok, ale mohla bych ho dohnat. Bernard po něm střílí z kuše, ale bohužel.

„Au, roští blbý!“ zakopla jsem, ale běžím dál. Vidím, že mi je v patách Iks, no jo, vymázl se na stejném místě jako já. Běžím za ním dál, pořád má slušný náskok, ale pořád by to šlo. Nedávala jsem pozor a nevšimla si větve. V plné rychlosti jsem jí nabrala. Něco zakřupalo. Iks přibíhá a pomáhá mi se sebrat. Sbírám zlomenou větev a odhazuju jí dál. Naštěstí mi nic není. Ork už je v nedohlednu. Vracíme se zpátky za Cassandrou a Bernardem. Vyslýchají tam zbylého orka. Prý šli z Belkzenu po vlastní ose, sice mají od Kelsev nějaké rozkazy, ale znají to tu a ví, že jsou tu osady a farmy, kde se můžou nakrmit. Tábor mají v Belkzenu, Kelsev od nich nedávno odešla, aby přivedla novou sílu pro sebe a pro kmen. Po tom co nám řekl vše, co ví, jsme ho zabili. Měl po kapsách 10 stříbrných mincí a to je vše. Vrátili jsme se do statku a vysvětlili jim, že opravdu musí jít. 4 orci čekali za kopcem, aby je mohli zabít a sežrat jim krávy. Clyde s Febem začnou zabezpečovat ranč a Elia začne chystat děti a jídlo na cestu. Rozloučíme se a vydáme se na cestu. Ještě že nám starosta půjčil ty koně.

Za chvíli dojedeme k Bretunově farmě. Vlastní ho trpaslík Lino Bretun a žije tam se svojí strážkyní Izel. Lino nás pozve dál. Je to ukázková alchymistická laboratoř. Iks se ho zase snaží přesvědčit, že musí odejít do města a že už jsme tu bojovali s orky u Morterova ranče. Ale trpaslík je neoblomný a trvá na tom, že neodejde, že tu má všechny své věci a že se je snaží prodat a jestli to tedy nechceme koupit. Dívám se na některé kousky které mi Bernard ukazuje a v hlavě mi začnou skákat cifry. Bernard řekl, že od něj za 500 zlatých koupíme knihy a některé vybavení a začne nás šacovat o peníze. To se mi teda nelíbí. Navíc nemáme tolik peněz a tak se s Linem domluvíme, že to bereme na dluh. Otočím se k Izel a zcela upřímně se jí snažím přesvědčit, ať jde s námi alespoň ona. Izel mi poví, že odsud nemůže odejít, že to prostě nejde, pokud nepůjde Lino, ona nikam nejde. Pomůžeme jim naložit věci a Lino nám dá 4 miny, ať to tu zaminujeme při odjezdu.

Jedeme dál a cesta se větví, buď můžeme jet k ranči Vanihara a pak Turnerově usedlosti nebo to vzít ke Grérově starku a Desarově kozí karmě. Zvolili jsme Vaniharu a Turnera.

Přijíždíme k ranči Vanihara. Vypadá to jako lovecká usedlost. Zdá se prázdná. Iks si všimne, že v domě někdo sedí. Vcházíme dovnitř. Na posteli leží žena a vedle ní sedí elf a drží jí za ruku. Představíme se a řekneme to co všem. Elf se nám představí jako Pelegren, a poví nám, že jeho žena je nemocná a on by pro ní potřeboval bylinky, ale že od ní nemůže odejít. Bernard se na ní podívá. Skutečně bez léků nepřežije cestu do Arwilsteadu. Vyšle nás s Elfem pro byliny a s Cassandrou zůstavají u ní. Našli jsme bylinky, elf ví co, kde hledat. Jen co jsme se vrátili, začal vařit čaj. Pomalu ho vypila a vypadala, že jí je líp. Dost na to aby dojeli do města. Cassandra jim dala svého koně, protože pěšky by šli hrozně dlouho a nebylo by to bezpečné. Nabídla jsem Cassandře, že mže jet se mnou, ale Iks hned sesedl z koně a nabídl se, že poběží. Přeci jen je android a on se neunaví ani nespí.

A tak jsme se vydali k Turnerově usedlosti. Je to takový rodinný dům ve které žije Ord a jeho žena Elizabeth a jejich děti, které ale nejsou ani doma ani před domem. Když jim povíme proč přicházíme, Elizabeth se zhrozí, protože děti si hrají v lesích. Musíme je najít, než bude zle. Našli jsme celkem rychle. Odvedli jsme je domů a dostali jsme trs bylin proti bahenní chřipce. Vzpomeneme na Pelegrena a Ord nám řekne, že si k nim chodí bylinky kupovat, ale že dlouho nebyl. Pak už se moc nebavíme, oni si zabalí to nejnutnější a jedou pryč.

Okolí Arwyl Steadu očima umělců Pathfinder Society

Ke Grévově statku je to zase kus cesty, ale Bernard s Iksem se nechtějí vracet stejnou cestou a tak musíme jít oklikou mezi kopci. Naštěstí tam nikdo nečekal. Grévův statek je taková sešlá usedlost, pár zvířat, sýpka prázdná rozbitá… Uvnitř stavení sedí Grév a píše do knihy. Když mu povíme o orcích ani to s ním nehne. Sedí a píše dál a vypráví, že to byl on a Adil Arwil koho Vegazí zachránila. Když jsme mu řekli, že je ve městě, usměje se a začne balit. Moc toho nevzal a tak máme ke kozí farmě stejnou cestu. Vypráví nám o tom, jak byli zajatí a jak je Vegazí zachránila a další historky.

My se po nějaké době rozloučíme a pokračujeme k Desarově kozí farmě. Desar tu žije s rodinou a kozama. Ale někdo nebo něco mu ty kozy žere. Z farmy půjde jen v případě, že ty kozy vezmeme s sebou. Jenže venku už se smráká. Jet na noc a ještě s kozama nebude jen tak. Když nás tam nechá přespat, slíbíme mu, že kozy vezmeme taky. Zavřeli jsme kozy na noc do chlívku a do udírny. A rozmístili strategicky 4 miny od Lina. Je hluboká noc, všichni už spí, jen Iks drží hlídku. S rapírem připraveným k okamžitému použití. Z ničeho nic se venku ozvala rána. Jedna z min vybuchla. U koz. Iks otevře dveře, máchá s rapírem a vidí ještěrčího mužíka, jak mu sklapla pusa na prázdno. Olízne se a dvěma dlouhými skoky už visí na Iksovi a zakusuje se mu do krku. Po chvíli ale začne prskat. Čekal horkou krev, olej mu asi nechutná. Iks v tom vidí příležitost a snaží se ho narazit na futra, aby se ho pustil. Všichni to sledujeme a co nejrychleji se sbíráme, abychom mu pomohli. Jsme už zkušení bojovníci a tak toho ještěráka skolíme raz dva. „Doufám, že byl sám, že jich tu v okolí není víc.“ Pronesu, když se zase ukládáme ke spánku. Čeká nás cesta do Arwilsteadu, musíme být odpočatí, nebude to hladká jízda, máme s sebou Desarovu rodinu a hlavně ty jeho kozy.