Top List her podle Dalcora
Sestavování TOP Listů je hlavní zápletka knihy Všechny moje lásky Nicka Hornbyho. A je pravda, že Top listy sestavuju rád, takže po Top designérech, top figurkách, přichází TOP HRY. Koneckonců podcast Deskoherní inkvizice se podobnému tématu věnuje i ve svém speciálu o figurkových hrách.
Tenhle seznam je asi
nejvtipnější. Jak objektivně zařadit hry, které nehraju. Nebude to jen o tom,
co právě teď hraju? Co jsou moje nejoblíbenější hry? Zařadit pravidla, která
jsem jen četl a třeba je chci hrát v budoucnu, ale nebudou náhodou na
houby? Znáte to na papíře a na stole pravidla vypadají jinak.
Nakonec převážilo to, že to
prostě natluču všechno, co se mi líbí.
1. Lion Rampant systémy
2. Clash of Spears
3. Over the Hills
4. En Garde
5. Chain of Command
6. Outremer: Faith and Blood
7. Thud and Blunder
8. Song of Blades and Heroes
systémy (především SDS, Power Legion, SoBaH, Rogue Stars)
9. Grimdark Future: Firefight
10. Dux Belorum
Hry co jsou těsně za hranou: Dracula’s America, Freebooter’s Fate, Muskets and Tomahawks 2, Warhammer: Age of Sigmar, Thud and Blunder, Gaslands, What a Tanker!
1) Lion Rampant systémy
Mám na mysli především Lion
Rampant, Dragon Rampant a Pikeman’s Lament. Druhá linie vycházející z the Men Who Would be
Kings mě odrazuje z důvodu morálního systému. Rampanty jsou úžasné hry,
pokud přistoupíte na jejich design, pokud ne bude hru hejtovat jako random
pitchovinu. Nicméně design je
promyšlený, každé jedno pravidlo v daném konceptu dává smysl a hra drží
pevně pohromadě kolem jádra.
2) Clash of Spears
V betatestu této hry
zaměřené především na punské války jsem odehrál cca 4 hry, finální verzi
bohužel nemám. V betatestu byla dost hrozně napsaná (autoři nejsou rodilí
mluvčí) a některé věci byly dost divné (terény a převýšení). Nicméně v konečném
důsledku dostáváte hru, která se drží kolem resource manamegentu (únava a
velitelské body). S fantastickou minihrou ohledně nasazení (deploje) armád
a zajímavým bojovým systémem. Aktuálně se testuje Dark Age a Japan verze.
 |
| Rakušané jsou připraveni na Pas de Charge |
3) Over the Hills
Já mám rád hry, kde mechaniky
dávají smysl a hra je postavená kolem určité základní mechaniky. U Rampantu je
to nelineární aktivace, u Clash of Spears je to únava a v Over the Hills je to
opotřebení. Jedná se o napoleonskou hru na úrovni brigády, či divize (či sboru)
která je celá postavena kolem ústředního resource managementu a to je opotřebení
vašeho batalionu. Rychlé pochody a ztráty snižují bojeschopnost batalionu a
kompletně celá hra je postavená kolem toho. Navíc je hra svižná a nevyrábí tak
časté podivnosti
 |
| En Garde Dark Ages - opravdová minihra |
4) En garde
Je hra, kterou aktuálně nehraju.
Protože ostatní tak moc nebaví. I zde je resource management, ovšem zaměřený na
boj jeden na jednoho. Každé kolo boje rozhodujete, zda se soustředíte na útok,
na obranu, nebo děláte finty. Hra, která tak nějak dává čuchnout k Třem mušketýrům,
Wolodyjovskému, nebo kapitánu Báthorymu. Starší bratříček Ronin se odehrává v Japonsku.
Úspěšně jsme jádro systému modulovali i na Dark Ages a Napoleoniku.
 |
| Postup proti americkým pozicím v Bocage |
5) Chain of Command
Další hra, kde aktivace ovlivňuje
celou hru. Zde je hra nejen nelineární, co se týče aktivace vlastních jednotek,
ale i v tom kolik kol za sebou můžete hrát. Aktivační kostky zde definují
to, co Clausewitz popsal jako frikci – tedy, zjednodušeně, nepředvídatelnost
bojiště. To platí i pro Lion Rampant, zde se ale nacházíme na bojišti moderním,
druhoválečném a využíváme řetězec velení v posílené četě. Samotné mechaniky
boje nejsou důležité, a jsou vlastně strašně jednoduché. Musíme ale přijít na
kloub velení. Je to jedna z her popisovaná jako Kriegspiel a Play the
Period not the Rules.
 |
| Jindrovi Frankové |
6) Outremer: Faith and Blood
Křížové výpravy od re-enactora a
vojáka? Ano prosím. Nikdy nechápu jak Osprey vydává hry – proč věci jako
Horizon War, nebo Frostgrave dostanou pevnou vazbu a velký rozsah a hra, která
by ho opravdu potřebovala má jen 64 stran. Outremer trpí tím, co většina
modrých her za kterou není designérské jméno. Příliš krátký betatest (zde,
zaplaťpánbůh aspoň nezávislý) a nulová redakční práce. A když už nějaká, tak od
lidí co nerozumí tomu, co redigují. Nicméně kampaňová hra z pouští Zámoří
tak nějak definuje tu vůni dálek, koření, horka, krve a víry! Deus Vult!
 |
| Dragonlance Kampaň: Goblini útočí. Klasické High Fantasy (Zde Dragon Rampant) |
7) Thud and Blunder
Tohle je taková srandička – teda srandička
ono to má asi 160 stránek v pevné vazbě. Naprostou většinu ale zaberou
armády a random tvořené scénáře. Engine hry In her Majesty’s Name (dále Daisho
a Blood Eagle) použitý v klasické High Fantasy. Systém občas může trochu
svádět k házené nebo clusterfucku na středu, zároveň je to ale scénářem
hnaná hra s feelingem klasických fantasy od Myšilova, přes Conana,
Aragorna, Puga k Drizztovi, či Raistlinovi, nebo Old Worldu. Já bych
uvítal daleko větší volnost v armylistech, ale hra má point buy. Pokud
jsou hráči rozumní a nenasypou všude save 2+ tak hra nabízí fantastický high
fantasy zážitek
 |
| Ideální bojiště na hru postavenou podle SOBAH systému. Zde Song od Drums and Shakos |
8) Song of Blades and Heroes
V rozhovoru pro naše stránky
autor SOBAH systému Andrea Sfiligoi napsal: „Myslím, že filmové zpracování komixů
prodej hry Power Legion neovlivňuje. Není to bestseller hlavně, protože nemáme
licenci slavných Marvel nebo DC hrdinů. Nestěžuju si – funguje to dobře a
prodává se to slušně vzhledem k možnostem, ale kdyby byl na obálce Spiderman,
šlo by to na dračku.“ Power Legion je jen jeden z dlouhého seznamu her,
které Andrea a celá řada dalších autorů designovala na základě jádra systému
hry Song of Blades of Heroes. Základem je nelineární aktivace, často s reakčním
systémem, furt-se-něco-děje hry z celé škály herních prostředí od urban
hry (vykradené později do Gangs of Rome) po sci-fi, nebo Kung-Fu filmy.
 |
| Konečně použiju zase toto |
9) Grimdark Future: Firefight
Přes některé šílenosti mám svět
Warhammeru 40K spíše rád. A to mi zabili Alpharia. Jenže jestli nějakou hru
opravdu nemám rád z mechanického a ekonomického hlediska je to 40K.
Nalezení GF:F je pro mě záchrana. Je důvod k tomu si postavit „kill team“
nebo malou jednotku a hrát jí tak jak si představuju 40K jako čtenář. Mechaniky
nejsou nijak super objevné, ale dávají mi ten správný feeling, s velkou volností
tvorby postav. I am Alpharius!
10) Dux Belorum
Dux Belorum je hra od
mého oblíbeného designéra Dana Merseyho odehrávající se v Artušovském věku
Británie (ovšem čistě historicky) - AD 367–793. Sice se bere, že podobně jako v regimentovkách
reprezentuje jeden muž více válečníků a hraje se na „šířky bejzek“ stejně tak
dobře funguje jako skirmish o nějakých 20 figurkách v době svárů mezi Kelty,
Germány a Římany na britských ostrovech. Ale není problém armylisty aplikovat
na celou rozpadající se říši. Jedná se o jednoduchou hru postavenou kolem
resource managementu Vojvodovy motivace, které dokážou jednotky „nakopnout“ třeba
jak lektvary od Panoramixe. Hru spojuje hodně s pozdějším Rampantem – tedy
generické armylisty, které zde ale důsledně upravujeme zvláštními pravidly. Mě
to hodně bavilo.
Komentáře
Okomentovat