Ruské tažení 1812 a zimní válka z pohledu Wargamingu
24.6.1812 spojenecká armáda císaře
Francouzské republiky, Italského krále, protektora Rýnského spolku, atakdále,
atakdále, vstoupila bez formálního vyhlášení války překročením řeky Němen na
území svého spojence a to na základě vyfabulovaných záminek. Císař vší Rusy se
to dozvěděl o pár hodin později na bále pořádaného generálem v.v. Leontijem
Leontijevičem Bennigsenem ve sto kilometrů vzdáleném Vilnu. 650 000 proti
200 000.
Neznámý umělec: Přechod Němenu |
Pochybuju, že Napoleon, kdy
předpokládal, že z těch šesti set padesáti tisíců spojeneckých vojáků se
vrátí nějakých 10% a jen 1,5% bojeschopných. Že císař Alexandr I. rozhodně není
žádný slaboch a ruská armáda není úplně blbá a má natolik schopných důstojníků,
že Napoleonovi vytvoří druhý a horší „Vietnam“. Čekal rychlou rozhodující bitvu, nejhlouběji v okamžiku,
kdy vstoupí na svatou půdu staré Rusy. Té se nedočkal, až u Borodina, kdy byly
síly vyrovnané. Čekal, že po obsazené Moskvy, Alexandr I. podepíše mír.
Alexandr řekl něco jako: „Toho bohdá nebude, abych s tím korsickým spratkem
mír podepsal, dokud jediný žabožrout bude na ruské půdě“. Takhle asi ne, ale
vypadá to víc dramaticky. Význam je ale stejný.
Myslel na to Napoleon, když ho
kůň vyhodil ze sedla, že by tažení mohlo dopadnout stejně jako ranní vyjížďka
před seřazené armády? „Merde!“
Výjev z panorama Borodino v Moskevském muzeu bitvy u Borodina. Útok ruských kyrysníků. |
Co tímhle článkem sleduji? Ano,
chystáme se na „Kampaň 1812“. Nebudeme ale pronásledovat chybná rozhodnutí Buonaparteho,
ale pověsíme kameru za záda maršála Francie, vévody z Reggia Charlese
Nicolase Oudinota a na druhé straně Louise Adolpha Petera, 1. Knížete zu Sayn-Wittgenstein-Ludwigsburg-Berleburg,
nebo-li generál poručíka Pjotra Kristianoviče Witgensteina. A navíc, nebudeme
se řídit historií, ale What If. Náš příběh začne v den, kdy Francouzi
vstoupili do opuštěného tábora na řece Drisse. V den kdy Napoleon
pochopil, že další Jena se nekoná. Pověřuje tedy Oudinota provézt demonstraci
směrem na Petrohrad, ale hlavně bránit levé francouzské křídlo. Pjotr
Kristianovič měl chránit Petrohrad a působit do boku francouzské pochodové
kolony. Středobodem jejich podivné války bylo město Polotsk, které se nyní nachází v severním
Bělorusku. Historické hlavní město Polockého knížectví.
jiný fragment z panorama Borodino |
Nicméně nás nečeká žádné šílení
se zimními terény a vojsky, tak jak si lidé často tažení 1812 spojují. Proč tedy
nebudeme šílet a vytvářet zimní terény a zimní válku? Protože to žádná zimní
válka nebyla. Nicméně naléhavost a rozměr lidské tragédie ústupu z Moskvy překonává
cokoliv jiného z tažení 1812 a možná proto je tak spojená s tažením do
Ruska.
Ano, útěk od Moskvy je velice
tragická, smutná a hrozivá věc. Ať už osobní, nebo odosobněné zpodobnění útrap
v literatuře, sugestivní malířská plátna vykreslují tuto hrůzu
s nebývalým detailem. Stavět na to ale armádu? Rozhodně ne. V prvé
řadě, na „opravdivém“ sněhu a za obrovských mrazů proběhli jen dvě „velké“ bitvy.
Obě Kutuzovem úmyslně zmršené. Mám tím na mysli bitvy u Krasného a při přechodu
Bereziny. Jinak to byla jen lidská tragédie, kdy se armády samy sobě spíše
vyhýbaly a byly rádi, že mrazy přežijí. Ale pro malé bojůvky s pár modely
je to jak stvořené. Tedy jestli vás baví skirmish jedné lůzy proti druhé.
Tragédie jako statistika https://en.wikipedia.org/wiki/French_invasion_of_Russia#/media/File:Minard.png |
Je tady samozřejmě další rozměr –
narativní. Z hlediska vyprávění příběhů nemá tažení do Ruska a úprk z Ruska
moc konkurenci. Ano Poloostrovní válka je zajímavá, ale i když větší část země
byla nepřátelská, nebyla tam armáda v takovém průseru, omlouvám, se ale
jiné slovo mi nepřijde tak výstižné, jak francouzská armáda v Rusku. Jak
na cestě do Moskvy, tak z Moskvy se spojenecký voják potýkal s obrovským
množstvím překážek způsobených počasím, rozlehlostí a podceněním ruské
mentality a císaře Alexandra Prvního. Hlavním nepřítelem ale byl plán ústupu a spálené
země, tak jak ho měl odvahu předložit císaři Alexandrovi Prvnímu nejprve ruský
agent tajné služby a diplomat generál Alexandr Ivanovič Černyšev, ale hlavně
Ministr válka Michail Bogdanovič Barclay De Tolly. A car ho schválil. Drissa
byla jen zastírací manévr.
Nicméně zpátky k počasí. Francouzská
armáda začala opouštět Moskvu už v polovině října, avšak teploty pod nulu
spadly až po 3. listopadu, kdy kolem šestého listopadu bylo na Rusko
v tuto dobu „jen“ -10° a začal padat sníh. Ještě ve Smolensku bylo jen -15°C.
Tragédie začíná až od 14. Listopadu kdy teploty spadly k -30°C. Armáda marodérů
na tohle nebyla připravená a zaplatila. Ale ani Rusové na tom nebyli lépe. Berezinu
Francouzi překročili až 26.11. a od té doby už k žádným střetům téměř
nedošlo. Obě armády byly rády, že jsou rády, Rusové tak pronásledovali Francouze
velmi velice pozvolna.
Nejstatečnější ze statečných. Prý poslední v Rusku. Jak Jinak. Adolf Yvone: Maršál Ney při ústupu z Moskvy |
Také ale až po Berezině dochází k absolutnímu
rozkladu armády ve stylu každý sám za sebe. Čili jen necelých 14 dní do Bereziny,
plné sněhu a mrazu z šestiměsíčního tažení. Ovšem, když se řekne Ruské
tažení, přeběhne každému mráz přes záda a vidí tu bezútěšnost ledové prázdnoty.
Že bychom nakonec neodolali? SDS,
nebo Forager láká.
Jsou nějaké mechaniky, které
byste použili pro ztvárnění boje v největším mrazu?
autor: Dalcor
Komentáře
Okomentovat