O přesných historických barvách

Jsou otázky, které se opakují pořád a pořád. Jaký přesný odstín má polní šeď, jakou barvu mám použít na francouzský kabát z dob Napoleona, jaká bronzová barva je nejlepší.

50 shades of grey; WW2 Edition

Trocha teorie. Každá barva je určená třemi kvalitami v barevné škále. Pokud jste někdy hledali tu „správnou barvu“ v jakékoliv kreslící aplikaci, tak máte představu jak se odstín určuje a o co jde.

Barevný Tón angl. Hue, Shade – jedná se o „vzhled“ barvy, teda jestli je červená, modrá, růžová, olivová…

Sytost angl. Saturation – jak intenzivně se barva projevuje ve své čistotě. Přimícháváním bílé, černé nebo jiného tónu vzniká barva lomená (Desaturated color). Jednoduše řečeno, kolik šedé obsahuje barva.

Světlost angl. Lightness, Value/Brightness  - porovnání barvy s bílou. Jednoduše řečeno její pozice na škále od bílé po černou (na stupnici šedé) - jde o popis světlosti, či tmavosti barvy.

(Zdroj: Mgr. Lenka Kašpárková: Teorie a psychologie barev)

Abychom se po teoretické vsuvce vrátili k začátku, na tyto otázky se nedá jednoznačně odpovědět. Proč? Protože přesný reálný odstín se bude jen těžko hledat.

Na finální odstín má vliv spousta faktorů

• Výrobní odchylky a dodavatelský řetězec
• Počasí
• Stálost pigmentů
• Kvalita látky

A samozřejmě vlivy „umělé“, tedy

• Světlo a stín
• Měřítkové zkreslení

Různě barvená modrá vlákna
dostupná ve středověku

 Ano samozřejmě jednotlivá ministerstva vydávala přesné znění, jak má vypadat „modř“ ale ta se nemusela nutně střetávat s realitou – dodavatel mohl šidit na modrém barvivu, nemusel mít tu danou příměs k dispozici, koupal látku v barvě výrazně kratší dobu apod. Čili ani vládou zadaná zakázka nemusel být přesná. I když zrovna ve Francii (nejen tam asi, ale k Francii mam podklad) existoval úřad a inspektoři kontrolující smluvní dodavatele. Stejná modř pro důstojníky (tedy dražší a lépe ošetřená látka) vypadala jinak než pro mužstvo. Další věc je ta, že jakmile se prodloužili zásobovací trasy, bylo jednoduší nakoupit vybavení lokálně a ušít na místě, než čekat jestli dojdou uniformy. Klasickým příkladem je období po dobytí Paříže v roce 1814, kdy se nakupovala zelená na Ruské uniformy ostošest. Druhá věc je vývoj barevných odstínů, podíváme-li se na německou polní šeď druhé světové války - Feldgrau , tak ta během války změnila odstín čtyřikrát a to díky změnám ve struktuře látky. Druhým známým faktorem při míchání barev především na techniku je použití správného ředidla. Německá Dark Gelb se měla míchat technickým benzínem. Nicméně se míchala tím, co měli v polních opravnách zrovna po ruce, včetně vyjetého oleje. Výsledný odstín, byl všelijaký…

Jestliže už z výroby chodí uniformy v různých barvách, co teprve jaký má vliv počasí? Weathering, patina, povětrnostní vliv, zvětrání – jak chcete. Ale termín Weathering už je asi mezinárodní termit. Pokud necháte látku na slunci, pak jí protáhnete bahnem, zmoknete, vysušíte, zmoknete a zase jí necháte trochu vyšisovat, jakou bude mít barvu? Notabene v období, kdy kvalita pigmentů a barvy není zrovna nejstálejší? Co dělá kov ve vlhku, snad všichni víme. Látka i technika začne měnit barvu – většinou světlat, ale klidně se může změnit v celé barevné škále – může změnit tón, sytost i světlost. Koneckonců zajdete-li do pařížské Invalidovny omrknout Napoleonův šedivý redingot, zjistíte, že je hnědý.

C.K vojácí 1.sv válka. Stejný uniforma

Podobné otázky se tradičně řeší i v reenactmentu a opět ani tady neexistuje správná odpověď na otázku „jaká je správná barva látky na XYZ“.  Na jedné straně je vždy teorie předpisu, stanovující vzhled, a na druhé pak realita války, výroby a distribuce. Výsledkem vždy proto bude určitý kompromis. Chybné jsou však oba extrémy – stejně tak pozice „tohle je jediná správná barva“ tak pozice „na barvě nezáleží“, protože pokud se nesnažíme rekonstruovat nějakou jasnou a dobře zdokumentovanou výjimku, je dobré se držet v rozumné míře známých vzorů, jinak dochází k mystifikaci diváka a výletu do čiré spekulace.

Vlastní kategorií je pak barva barevných kovů. I zde dochází k velké variabilitě odstínů, která je způsobená vlastním složením slitiny, tak povrchovou úpravou a v neposlední řadě i tím, jak je udržovaný a používaný. Hledat ten jediný „správný“ odstín bronzu je podobně zbytečné jako hledání odstínu látky. Tady je třeba si uvědomit, že až do doby průmyslové velkovýroby bylo řemeslo závislé na místních zdrojích i umu slévače. Například většina anglicko-jazyčné archeologické literatury již dávno opustila od používání moderních názvů slitin jako bronz či mosaz a přešla na univerzální pojmenování „žlutý kov“, neboť složení historických bronzů značně variuje v typu a procentu příměsí (cín, arzén, zinek…) a to pak ovlivňuje výslednou barvu. Obecně se dá říct, že žlutý kov je v základu měď, která je oranžová až červená, a její poměr ve směsi je okolo 90-95%.  Měď samotná je poměrně měkká, proto se do ní přidávají zmíněné příměsi – čím víc, tím je slitina tvrdší a křehčí. Zároveň s tím barva přechází do světlejší – od nějakých cca 15% příměsi pak se již mluví o „bílém kovu“ (white metal), který je stříbrný, tvrdý a křehký. Je třeba dodat, že naši předkové si rozdílných vlastností kovu byli velmi dobře vědomi a míchali slitiny podle potřeby – jsou známy i předměty (např. Hudební nástroje) na kterých jsou různé části z různých typů slitiny.  

Color Wheel - odkazy na teorii světla, stínu a vnímání barev najdete níže

To jsme probraly stálost barev z hlediska výroby a jejich funkčnosti, ale na výsledný barevný odstín mají vliv i umělé prvky. Ani ne tak na správnost odstínu, ale jeho vnímání naším okem. Teorie světla a stínu je natolik obsáhlé téma, že se s ním nebudu zabývat – stačí se podívat na návody, například tento skvělý z Massive Voodoo, který hravě překonává i řadu drahých knih. Jednoduše řečeno typ, směr a barva světla mají vliv na výsledný požadovaný vzhled barvy a nelze ani zapomenout, jak moc je látka reflexní – tedy kolik pojme, nebo odrazí světla. Je třeba připomenout, že vnímání barvy ovlivňují také sousední barvy.

Modulování barev

Zajímavější je měřítkové zkreslení a barevná modulace – věc, která je věčným tématem na diskuzi v modelářských kruzích. Jednoduše řečeno, lidské oko, díky jinému lomu světla vnímá barvy z menších objektů jako tmavší, než, kdyby byla barva na větším objektu. Tank 1:1 a 1:72 nabarvený stejnou barvou bude lidské oko vnímat jako dva jiné odstíny. Neptejte se mě jak to, a otevřete učebnici fyziky. Čili do barvy je třeba přidat určité množství bílé, abychom vnímali model v měřítku stejně jako reálný model. Tento přepočet nelze aplikovat na měřítka 1:24 a menší a 1:144 (12mm a menší). Vydělíme měřítkový poměr 2 a tolik do barvy přidáme bílou. 28mm je přibližně 1:56. Čili vydělíme 56 dvěma, což je 28. 28% bílé barvy přidáme do původní barvy. Ale pozor, řada firem už dodává barvy měřítkové zkreslené – většinou to na nich, nebo aspoň v promo letáku píšou. Existuje ještě druhá, britská, varianta, která je tmavší: 1:32 - 7%,  1:48 - 10%,  1:72 - 15%,  1:144 - 23%. Kde by tedy 1:56 bylo někde kolem 12% bílé do základního odstínu.

„Jakou barvu mám použít?“ To není špatná otázka, jen na ní nedostanete jednoznačnou odpověď. Protože každý svoje barvy vnímá jinak. Někdo moduluje, někomu se líbí zelený bronz, jinému červený. Ten používá Scale 75, druhá Citadel… Čili můžete dostat od každého úplně jinou odpověď. Já doporučuji research. Nejen tedy získávat podklady pro svou armádu, ale i pro to jak jí nabarvit a jaké stylizace hodlám dosáhnout.

autor: Dalibor "Dalcor" Zeman a Pavel Nikolaev