Deset otázek – Congo

Dnešních 10 otázek nám zodpověděl autor skvělých historických románů David Návara. Povídat si budeme o hře Congo!

Otázka první: Můžeš nám jednoduše, a co nejvýstižněji popsat hru o které se dnes bavíme?

Jedná se o hru s figurkami, zařadil bych ji mezi menší skirmishe, kde se na jedné straně pohybuje cca 20-30 modelů. Hru vyvinulo francouzské Studio Tomahawk, autoři úspěšných historických figurkovek Saga a Muskets & Tomahawks. Hráč ovládá jednoho až dva hrdiny s doprovodem na výpravě do nitra (ne nezbytně nutně) střední Afriky v době objevitelských výprav ve 2. pol. 19. století. Nebo se v roli domorodců snaží takovou výpravu odradit. Anebo jen plundrovat jako správný arabský otrokář. Systém předpokládá hru jednoho z mnoha vydaných scénářů. Některé jsou součástí pravidel, další zveřejňují tvůrci různými kanály (internet, časopis WI, vyšlo jedno rozšíření obsahující dokonce i kampaň pro dva hráče). Scénáře mají podobu listů z „dobového“ cestovatelského magazínu, obecně grafika hry je velmi povedená.

Sám od sebe musím doporučit Wavesburyho, Davidovi jsem nic neslíbil. Druhá kniha série Wavesbury není na pultech dlouho.

Otázka druhá: Můžeš nám nastínit, do jakého herního prostředí, případně historické éry je hra zasazena?

Pravidla primárně cílí na 70. - 90. léta 19. století na střední až jižní Afriku. Proto se hra jmenuje Congo, že? Objevitelské výpravy například Davida Livingstona apod. Ale také se samozřejmě objevuje kolonialismus, i když autoři se snaží kontroverzním tématům vyhýbat. Ne vždy se jim to daří, nakonec stále se jedná o válečnou hru, kde cesta k vítězství vede vesměs přes mrtvoly. Střet kultur je vcelku významný motiv.

Otázka třetí: Za jakou frakci hraješ ve hře, řekni nám něco o svojí armádě?

Hra obsahuje „jen“ čtyři vcelku generické frakce, aby si vybral každý. Protože všichni využívají místní žoldnéře, některé typy jednotek se tak opakují.

Výprava bílého muže je skupina evropských objevitelů (nebo dobyvatelů) s domorodým doprovodem. Jestli jde o výpravu pod vlajkou některé z tehdejších mocností nebo zábavu výstředního milionáře už záleží na fantazii hráče.

Zanzibarský sultanát představuje arabské otrokáře a obchodníky ne nutně jen ze jmenované země. Základem jsou tradiční střelci z mušket, ale najdeme u nich i unikátní fanatické šermíře.

Africká království jsou domorodci spíše jižnějšího ražení žijící na savaně – Zulu a podobné „civilizovanější“ kultury. Elitou jsou oštěpy ozbrojení „Married Warriors“.

Kmeny z džungle pak představují divoké obyvatele střední Afriky. Kromě tradičnějších jednotek můžou povolat i kanibaly a – to nejstrašnější – Pygmeje.

Poslední dvě frakce také jediné disponují jistou formou přírodní „magie“.

Vzhledem k v celku nízkému počtu nutných modelů mám hratelné frakce hned tři, chybí mi „Jungle Tribes“.

Davidova sbírka figurek na Congo

Otázka čtvrtá: Proč hraješ právě tuhle hru a jak si se k ní dostal

Částečně jsem ji objevil přes výrobce, hraji Muskets & Tomahawks a líbí se mi karetní aktivace, která u Conga měla být ještě lepší a odladěnější. Což se stalo. Líbily se mi také modely (fy Wargames Foundry má krásné řady na Afriku) a ta atmosféra klasických starých dobrodružných knih a filmů, které jsem hltal jako malý. Slovo dalo slovo, vzhledem k nízkým pořizovacím nákladům jsem dlouho neváhal a nelituji. Congo hraji prakticky ode dne jeho vydání. 

Otázka pátá: Kdybys měl hru doporučit někomu, kdo jí nezná (což právě děláš), jakým způsobem bys to udělal

Základní mechaniky jsou relativně jednoduché a snadno uchopitelné i pro naprostého začátečníka. Takže bych asi doporučil si zahrát. Myslím, že soupeř se najde snadno, sám jsem ochotný půjčit modely a zahrát si.

Podívat se na pár modelů a fotek ze hry. Často bohatě stačí, aby to leckoho „chytlo“. Kamarád říkal že si vždycky chtěl zahrát za partu kanibalů, jen nebyla rozumná pravidla.

Předpokládám, že budou existovat propagační videa, ale nejsem jejich velký fanda, takže jsem je nevyhledával.

Standardní hra je na 70 bodů. Výrobce připravil startery pro jednotlivé frakce právě na tyto body. Není to samozřejmě nutnost (existuje celá řada alternativ), ale pro někoho je třeba přínosné, mít všechny modely (a nic „zbytečného“ navíc) na jedno kliknutí.

Jak z dobrodružných filmů, že?

Otázka šestá: Jaké mechaniky bys vypíchl jako přednost hry?

Hra používá několik základních relativně originálních principů, které jí pro mě činí čistou, elegantní, jednoduchou, a přitom dostatečně komplexní.

Hází se kostkou a 5+ je vždy úspěch. Žádné tabulky bonusů a malusů. Statistiku ovlivňují jen počty a typ kostek (používá se šesti, osmi a desetistěnná kostka). Vesměs vezmu určitý počet kostek, hodím a vidím výsledek. Žádné počítání... Statistiky modelů jsou také vesměs vyjádřeny typem kostky, ne číslem.

Karetní aktivace je asi nejdůležitější prvek. Každý hráč má k dispozici stejný balíček karet, z nichž si vyber tři. Ty pak současně se soupeřem vykládá na stůl. Kdo má větší iniciativu, hraje první a provede akce na kartě (jsou jen tři druhy – pohyb, střelba, morálka). Pak odehraje soupeř. Oba odehrají postupně své tři karty, kolo končí, následuje nový výběr. Prosté, jednoduché. Jak si možná zvídavý čtenář všiml, přirozeně tak vzniká omezení na počet skupin na stole. I kdybych byl megaloman a překročil doporučené počty bodů, jednotky jednoduše nestihnu aktivovat.

Stres vyjadřuje únavu, vyčerpání a ... ehm... stres, kterým jednotka trpí. Je cenou za některé náročnější akce (třeba lepší krytí), nebo je následkem některých efektů. Je to taková stamina jednotky. Líže se náhodně, protože existuje několik možností, kterou oblast postihne (boj, pohyb,...).

Hra nepoužívá metr, ale měřítka třech délek. Díky tomu, že skupinky jsou relativně kompaktní (nakonec vzhledem k zasazení nikoho nepřekvapí, že se tu setkáváme jen s „pěchotou“), pohyb i střelba jsou jednoduché, jasné a hru nezdržují.

To je v podstatě vše, vysvětlit základy hry nováčkovi by nezabralo o mnoho déle.

Příslušenství ke hře

Otázka sedmá: Jaké mechaniky bys vypíchl jako negativum hry?

Možná omezenost vyplývající z nastavení pravidel a zasazení.

Nepotkáte tu jízdu, válečné stroje, ani velké regimenty... jen panáčky na malých podstavcích ve skupinách o 3-7.

Nezahrajete se megabitvy na stovky modelů, protože pravidla jednoduše nebudou fungovat.

Otázka osmá: Jak dlouho trvá jedna běžná hra?

Odhadl bych 45-90 min, podle toho, jak moc budou hráči zkušení a jak moc budou koukat do pravidel. Zažil jsem hru na dvě hodiny, kdy se sešly hody a scénář... Také mě kdysi Pygmejové „přejeli“ asi za 20 min. Ale to jsou spíš výjimky, řek bych, že průměr bude kolem té hodiny. Jedná se jistě o tu rychlejší z figurkových her.

Momentka ze hry

Otázka devátá: Existuje česká komunita, jak je velká a jak se dá kontaktovat?

V Praze bych řekl, co vím, že hraje cirka deset lidí a sem tam někdo přibude. Vzhledem k počtu potřebných modelů Congo většina lidí hraje jako doplňkový systém k nějakému dalšímu wargamingu. Mě nevyjímaje.

Vzhledem k potřebným počtům modelům má dost lidí více než jednu frakci, takže si mohou zahrát i s úplným začátečníkem bez figurek.

Na kontakt bude Facebook asi nejlepší, jmenovitě skupina kolem českého historického wargamingu.

Otázka desátá: Pořádají se nějaké eventy, nebo turnaje?

Turnaje ne (zatím), ale eventy si občas domluvíme. Proběhly nějaké akce v Ogřím doupěti, myslím, že byli všichni spokojeni. Ale spíše je to takové: „Hele zítra mám hoďku a půl času, dáme Congo?“ Na to je hra ideální. 

Foto: David Návara, Štěpán Jura a Studio Tomahawk