Dracula's America: Shadows of the West


Mám rád westerny. Filmy, kde jsou hrdinové drsňáci, který jen tak něco nerozhodí a jejich cigára jsou nezhasitelná, kde letící olovo sviští a údery pěstí zní jak pleskání masa v masokombinátu. Jonathan Haythornthwaite, autor Dracula's America, má westerny evidentně taky rád, a k tomu ještě klasické horrory a smysl pro bizár. Protože setting Dracula's America opravdu bizarní je.

Dneska jsou v módě grim-darky a temné settingy plné hnusu a deprese. To v Dracula's America nenajdete. Za mě je tohle velké plus - autor se nebere úplně vážně a setting je krásně bizarní s neskrývaným humorem a nadsázkou. Hrabě Drákula, který zavraždil Abrahama Lincolna a stal se místo něj doživotním prezidentem USA? Jasně. Jižanský generál oživují konfederátní zombie s heslem "South will literally raise again"? Samozřejmě. Želežničáři-infernalisté, kteří se snaží postavit železnici do vzorce otevírající bránu do pekel? Nebo by se vám snad víc líbila Dagonova církev jak vystřižená z Lovecrafta? Salemské čarodějnice? Voodoo uprchlých otroků? Indiánští vlkodlaci? To všechno a mnohem víc tady je.

… a nebo v tom taky můžete hrát klasický, nemystický western, pokud se necítíte na to vybavit Clinta Eastwooda sadou nabroušených kůlů. Hra je plně funční i v "realistické" verzi. Slovo realistické dávám do závorky zámerně. Hra nemá ambice a nechce být ničím jiným než beer'n'pretzels hrou na motivy přestřelek z filmových westernů. Nehledejte v ní simulátor reality ani hluboce taktickou hru. Tahle hra je o rychlých akčních scénkách.

Tahle hra je o rychlých akčních scénkách.

Mechaniky podporují tento cíl na výbornou. Není třeba žádných složitých počtů, tabulek je minimum. Modely mají více méně jediný stat zvaný "grit", který určuje jejich kvalitu - nováček, veterán, hrdina. Grit zároveň určuje, jakou kostku používají (d6, d8 a d10). V naprosté většině se přehazuje cílové číslo pět a porovnává se počet úspěchů. Postihy a bonusy nemění cílové číslo, pouze ovlivňují počet kostek, s kterými hážete, a tak je počítání omezeno na naprosté minimum. Neexistují hitpointy ani podobné mechaniky, model má pouze celkový status (v pořádku, otřesený, na zemi, zabitý). Mechaniky pohybu modelů jsou taky maximálně zjednodušené. Hra předpokládá, že hrdinský pistolník není retard, který se zasekne o schod nebo půlmetrový živý plot, ale je to schopný bojovník, co je schopen se volně hýbat po bojišti. Překážky do 1 palce se ignorují pro potřeby pohybu úplně, šplhá se do výšky pohybu bez postihu a pouze opravdu obtížný terén typu močálů (nebo kaktusů!) snižuje pohyb v jednoduchém přepočtu 1 palec za dva (na tomto místě bych rád poslal pozdravy Frostgravu a jeho půlení třetin palce).

Hra vyloženě vybízí hrát zajímavé příběhové scénaře. Obyčejná přestřelka na smrt se sice hrát dá, ale hra tím přijde o velkou část zábavnosti. Stejně tak se hra neodehrává ve sterilním prostředí. Jako u většiny her tohoto formátu platí jednoduchá poučka, že čím víc terénu na stole, tím lépe.  Živoucí prostředí je navíc doplněno civilisty, kteří se motají po mapě jako náhodná NPC a různě překážejí... pokud se teda necítíte jako záporáci a neberete si je jako živé štíty. Ale pozor. Může se taky stát, že budou ozbrojeni a začnou vám to vracet, nebo co hůř, může se stát, že zjistíte, že ti podivně klátící se civilisté jsou ve skutečnosti zombie a vás považují za zpestření svého obědového menu.

V Brně se hraje v Black Oilu

Aktivace se řeší pomocí obyčejných herních karet.  Je to jednoduchý systém, ale umožňuje hráči ovlivňovat pořadí tahu a hlavně karty na stole skvěle doplňují westernovou atmosféru. Princip je, že každý hráč má vlastní balíček karet, ze kterého si tahá počet karet určený množstvím modelů v bandě a schopnostmi velitele. Z těchto karet na ruce pak před každým tahem vyloží jednu, která se porovná s kartou taženou protihráčem. První jdou černé karty (od nejvyšší po nejnižší), po nich červené. Pokud se stane, že vyloží stejnou kartu, nastane náhodně vybraná neočekávaná událost, která ovlivní situaci (typu random NPC monstrum, heroická aktivace apod.).

Kompaktnost hry přináší bonus i v podobě poměrně nízké vstupní investice. Hra počítá s rozměry bojiště 2x2 stopy, takže se vleze i na stůl v obýváku. Používáte v průměru od 5 do 10 modelů (v kampani možná o pár více). Northstar hru přímo podporuje připravenými packy pro jednotlivé frakce a které jsou plně kompatabilní (resp. přímo vychází) s řadou Wild West od Artisan Design, je tedy k dispozici vcelku široká škála modelů za rozumné ceny, takže si hru může zahrát i člověk, který nevlastní ropné vrty. Zbytek nutných potřeb tvoří palcové meřítko a sada kostek (šesti, osmi a desetistěných) a pár žetonků na označování různých věcí.

Z materiálních věcí musím v neposlední řadě zmínit knihu. Pravidla vydalo nakladatelství Osprey a jedná se o stejný styl jako Frostgrave - kvalitní kniha na křídovém papíře s tvrdou vazbou. Tady se Osprey opět pochlapil a stejně jako v případě Frostgravu se jedná o nádhernou knihu se suprovým designem a krásnými ilustracemi, která se rozhodně neztratí v žádné sbírce, i kdyby hru samotnou člověk nikdy neměl hrát.

Pojďme si to tedy shrnout. Jaké jsou hlavní klady Dracula's America? Je to malá, kompaktní hra, s rychlými, snadno pochopitelnými pravidly. Má zajímavý systém aktivací a je výborná k příběhovému hraní. Má nádhernou knihu pravidel a nízké vstupní náklady.

LOS bloky jsou důležité

Se zápory je to složitější. V prvé řadě je třeba chápat, že je to typický představitel beer'n'pretzels game, náhoda tady hraje velkou roli a hra není stavěná na kompetetivní hraní. Pokud chcete taktický simulátor a propočítávání na tři tahy dopředu, Dracula není hra pro vás. Další zvláštní věcí je uspořádání knihy. První půlka je zaměřená na hraní bez mystických prvků a samotný setting a "nereálné" prvky spolu s frakcema jsou probrány až v druhé půlce knihy. Rozumím z logiky věci, proč to tak rozdělil, nicméně mě to přijde trochu podivné. Vede to k neustálému listování pravidly sem a tam, navíc to působí, jako kdyby autor tak trochu nevěřil vlastnímu settingu. Osobně bych to nedělil a atmosférické texty (jako je třeba časová linka alternativní historie) dal hned na začátek. Jasně, Dracula's America jde hrát i bez toho, ale myslím, že drtivá většina hráčů si hru pořizuje z důvodu, že ten setting chce hrát. S settingem souvisí i jiná nevýhoda - podobně jako u všech těchto alternativních settingů je to "hit-or-miss". Setting je prostě natolik specifický, že některým lidem  vůbec nesedne.

Nicméně celkově hodnotím hru jako velmi pohodovou a zábavnou záležitost. Pokud vás baví divoký západ, je to skvělá volba, tím spíš, když si myslíte, že může být ještě lepší, pokud se do něj přidají upíři, vlkodlaci a voodoo magie - pak prostě nemůžete s Dracula's America šlápnout vedle.

Obrázky: autor, northstarfigures.com

Autor: Pavel Nikolajev

Chybí mi tam skvrna od žvýkacího tabáku na zemi. pozn. Dalcor


Komentáře

Nejoblíbenější příspěvky