Ústup od Drážďan
V průběhu 29. srpna svedl Marmont brilantní střet u Falkenheimu, mezi
Dippoldswalde a Altembergem …
Jiří Kovařík: BITVA
U CHLUMCE A PŘESTANOVA ANEB KDO ZA TO MOHL? (díl 1.)
„Po sestupu z návrší Reinhards-Grimme, jak jsme pochopili, ustupovala
před námi, směrem na Cunnersdorf jedna Pruská kolona o 2000 koních a 1500
mužích pěchoty a to směrem na Falkenhain. Tam se podle všeho měla rozdělit a
stočit se nalevo, ale ona opustila své pozice a stáhla se pod Falkenhain, jak
jsme očekávali. Generál Pajol pokračoval v pronásledování nepřítele až do
Ober-Frauendorf, kde se ruský batalion několika stovek kozáků zastavil u vstupu
do lesa. Generál Pajol je hnal dál a oni ustupovali k Altenbergu podél cesty na
Falkenhain. Chvíli na to zatlačil předvoj šestého sboru napravo a vydal se
směrem na Falkenhain, kam se dostavil navečer.“
Memoáry Mašála
Gouviona Saint Cyr, Kniha čtvrtá. Překlad z francouzštiny Fournier.
 |
| Koaliční jednotky vstupují do průsmyku... |
Ústup je vždy nepěkná věc,
zvláště po bitvě, která se měla vyhrát. Spojenecký ústup od Drážďan skrze
průsmyky Krušných hor mohla být pro křehké spojenectví Rusů a Rakušanů
opravdová tragédie, nakonec ale vyvrcholil ve vítěznou bitvu u Chlumce a
Přestanova. Nicméně shora uvedený citát z blogu pana Kovaříka odkazuje na to,
že onen ústup nebyl pro všechna spojenecká vojska jednoduchý (pan Kovařík má
také na blogu překlep jedná se o obec Falkenhein). Vzhledem k tomu, že nehrajeme žádné masivní
bitvy, ale soustřeďujeme se na menší střety, bojůvky a harcovnické nájezdy,
zaujala mě výše uvedená věta o vítězství, kterého dobil Maršál Mormont na
koloně ustupující směrem na Cínovec a Teplice (po ose Dippoldiswalde–Falkenhain–Altenberg–Cínovec–Teplice).
Bohužel je to taky šarvátka, ke které jsem (zatím) nenašel žádné podklady, což
umožňuje určitou uměleckou licenci.
A tak malá ustupující,
zdeptaná rakousko-ruská jednotka je napadena na úbočích Krušných hor Francouzi.
Nástupní sestava
Šestá koalice
Plk. Baron Josif Popič,
Rakousko-Uhersko
Mjr. kavalérie Yakim
Yefrimovič freiherr von Nussberg
10 vojáků carské těžké pěchoty
5 carských dragounů
10 rakouských granátníků
10 chorvatských hraničářů
5 německých myslivců
 |
| Vive le Emperor! |
Císařská armáda
Colonel Fournier
10 Line Infantry
2x10 Light Infantry
1x10 Light Infantry Voltigeurs
5 Foot Dragoons
Scénář
Obránce musí projít průsmykem,
vyhraje, pokud alespoň polovina modelů opustí stůl v protějším rohu (po
úhlopříčce), zatímco útočník vyhraje, pokud zničí alespoň polovinu
nepřátelských jednotek.
Obránce (ten modrý na obrázku)
nasazuje jednotky do jednoho rohu dle jeho výběru, a musí opustit stůl v protějším
rohu po úhlopříčce. Ten musí zůstat volný a tak útočník (červený) nasazuje vojáky
do obou zbývajících rohů a to vždy alespoň jednu jednotu. Vojáci přichází z kraje
stolu, čili vzdálenost nasazení jednotky
od rohu je vždy až do maximálního pohybu jednotek (nicméně ne zrychlený přesun
- Move at the Double). Pokud se jednotky
nevejdou na stůl v prvním kole, přicházejí postupně v dalších kolech
stejným způsobem. Pravidlo pro nasazení záloh je ignorováno.
 |
| Smyčka se utahuje |
Report
Když koaliční jednotky vlezli
do průsmyku okamžitě před řadové jednotky pochodující ve volné sestavě vyslali
clonu harcovníků a na průzkum dragouny, dragouni již brzy zaslechli francouzské
povely, a tak se rozjeli napříč údolím a hledali kudy projít, ale všude
narazili na rozvinuté francouzské jednotky. Dragouni se rozhodlo prorazit na pravém
křídle, proti řadové pěchotě vedené žabožroutským důstojníkem podporovanou
opěšalými dragony.
 |
| Dragouni na zteč, Fournier je v pohodě |
Nicméně špatně vycvičení rusové nepočkali na rozkaz
důstojníka (rozuměj zapomněl jsem použít STG) a hned jak se do nich opřela
střelba z mušket, která jednoho dragouna smetla z koně a jednoho zranila,
neuspořádaně vyrazili na zteč, aniž by se zformovali. To znamenalo, že pěchota
mohla využít protizteče (rozuměj, nedojel jsem díky hodu 1 čehož využil Jindra
a nabral moje dragouny řadovou pěchotou a Fournierem). Francouzský plukovník,
mistr v ovládání své zbraně vyřadil poručíka dragounů, zatímco pěšáci si bodáky
poradili s dalším párem jezdců. Poslední dragoun ujížděl pryč. V poslední
chvíli si uvědomil svoji odpovědnost k Caru a Vlasti, a postavil se Fournierovi
zraněnému z předchozího boje, který se na rozdíl od pěchoty rozhodl prchajícího
dragouna pronásledovat. Se štěstím zraněného důstojníka srazil z koně a pak se
snažil projet ven z údolí smrti, toho si ale všimli francouzští střelci a
zastřelili pod ním koně. Chudák jezdec byl zajat.
 |
| Voltigéři se blíží |
Koaliční pěchota nevěděla nic
o dramatu na pravém křídle. V té době měla své starosti s vražendnou palbou
mysliveckých voltižéru, kteří ve dvou salvách zdecimovali ruskou řadovou
pěchotu. Spojenci stále doufali, že projdou údolím ven, ale pod tlakem frantíků
byli nuceni v zalesněném terénu zastavit a odradit francouze divokou střelbou.
Malého úspěchu dosáhli chorvatští hraničáři (bez knírů, za to s pravidlem
militia), kteří zahnali francouzské myslivce na útěk. Jejich rakouští protějšci
sice spustili neúspěšnou palbu na Fourniera pronásledujícího dragouna, pak ale
zaznamenali francouzské fyzilíry uzavírající smyčku kolem zbývajících
granátníků. Když padl do zajetí i svobodný pán z Nussbergu, po beznadějné zteči
proti voltižérům rozhodl se plukovník baron Popič se vzdát. A bylo po piče.
Komentáře
Okomentovat