Games Workshop pro každého
Před nějakým
časem vydali Wizards of the Coast (výrobce Magic: the Gathering)
článek o tom, jak vznikla diferenciace jejich zákazníků/hráčů
pro účely vývoje nových karet a jaké jsou hráčské preference
jejich hráčské základny. Jejich typologie druhů hráčů, známá
jako Timmy, Johnny, Spike (klidně použijte Google, nebudu vám
bránit) se stala v herním průmyslu poměrně známou a
používanou. Těžko říct jestli Games Workshop použil stejný
systém nebo jestli vlastním vývojem našel cestu jak uspokojit
poptávku všech potenciálních zákazníků. Každopádně to
dokázal.
O čem tedy budu psát? Chápete
správně, Open – Narrative – Matched Play!
Všichni jsme
četli obrovský reklamní blábol o třech způsobech hraní Age of
Sigmar a Warhammer 40.000. Ale co to znamená pro hráče? A jaké
hráče ten který druh hraní přitahuje? Zanedlouho vyjde osmá
edice Warhammer 40.000 a protože se tam cítím víc jako doma než
v rámci Age of Sigmar, budu používat tenhle vesmír
pro většinu příkladů.
Matched Play aneb kompetetivní
hraní
Tenhle rozpor
existuje od doby, kdy Games Workshop začal pořádat první turnaje.
Kompetetivní a fluffoví hráči. Pojďme na chvíli předstírat,
že tyhle dva termíny se za posledních deset let nestali urážkou,
kterou lze smýt pouze krví. Budeme se bavit o kompetitivních
hráčích, jako o těch, kteří rádi chodí na turnaje a rádi
vítězí. Hrát Matched play je jako sportovní utkání nebo souboj
napoleonských důstojníků na pistole. Armády jsou vyrovnané a
vyhrává ten, kdo má lepší cit pro synergie, lepší pochopení
pravidel a ten, kdo využije vše, co mu pravidla umožňují, aby
v tomto sportovním klání uspěl. Jsou to šachy dotažené
ještě o krok dál.
Co nám to říká
o hráčích? Že jsou inteligentní, matematicky zdatní a že mají
chuť vítězit. Často dlouho připravují a ladí svou armádu, aby
se na bojišti chovala tak jak oni chtějí. Po skončení hry pak
vždycky analyzují, co mohli udělat lépe, co by jim pomohlo a nakolik
jejich armáda fungovala, jak měla. Často tak svou hru i armádu
vybrušují k dokonalosti.
720 bodů proti 650 bodů |
Narrative Play aneb historický
wargaming ve fiktivním prostředí
Je to tak! Byli
tady vždycky a vždycky tady budou! Fluff Nazi! „Kámo, tahle
tvoje tactical squad má zelenej lem nárameníku ale Pátá Rota
Ultramarines na Damnos nebojovala.“ Hrát Narrative Play je
skutečný historický wargaming ve fiktivním prostředí. Hodně
tady pomáhají příručky jako Imperial Armour, nebo i beletrie
z Black Library. Místo toho abychom dostali počet bodů, jako
tomu bylo dříve, můžeme přemýšlet v rámci jednotek,
které nasadíme. Protože z knížky víme, že se utkala celá
Třetí Rota proti jedné tankové divizi kacířů. To nám dává
jasnou představu o velikosti a složení armád a nepotřebujeme tak
bodový systém aby nám řekl, jestli je to správně.
Hráči? Vůči hráčům Narrative
Play mám zcela nezměrný respekt, obzvlášť pro W40K. Jsou to
lidé, kteří studují, čtou, zkoumají a sbírají informace o
armádě, kterou chtějí stavět a pak ji postaví zcela přesně
podle předlohy. Jo, jasně že jsou to stejní Space Marines jako má
soused. Ale tohle je Třetí Rota Ultramarines ve složení, v jakém
bojovala proti kacířům u… to vše včetně označení
jednotlivých čet a důstojníků a podobně. Když se pak dva hráči
podobného druhu sejdou u stolu, aby zrekonstruovali některou ze
slavných bitev té které války, je to naprosto úžasný pocit a
je jedno kdo vyhraje.
"Neměl by tu jizvu mít na PRAVÉM rameni?" |
Open Play aneb je mi všechno
jedno
Herní styl pro opravdové casual
hráče. Se spuštěním Age of Sigmar byla velká chyba, že nebyl k dispozici žádný z dříve zmíněných formátů. Open Play není nic jiného než
platforma určená k posouvání plastikových vojáčků po
stole za účelem zábavy. Tuhle funkci plní dokonale. Když si
člověk koupí pár vojáčků a stáhne si k nim pravidla, nic
mu nebrání pustit se do hry. Open Play přináší možnost nasadit
kompletní sbírku proti kompletní sbírce někoho jiného.
Hráči, kteří vyhledávají Open
Play, jsou také samostatnou kategorií. Můžou to být modeláři,
kteří chtějí svoje pracně vymalované figurky čas od času
provětrat (hlavně aby se pochlubili spoluhráčům). Dost často
jsou to prostě kamarádi, kteří nemají čas nebo chuť věnovat
se přípravě armády na matched play. Na jedno odpoledne v měsíci
má propustku od manželky a dětí a tak jde ke kámošovi do garáže
strávit nějaký čas hutným házením kostkami a dramatickým
posouváním plastikových vojáčků. Pivo a preclík nesmí chybět.
"Kde máš prosím tě pivo?" |
Věřím, že všechny tři herní
styly mají ve světě wargamingu své místo a své vyznavače.
Games Workshop přišel s geniálním obchodním tahem. Tím, že definoval tyto tři herní styly zabránil frustraci hráčů, kteří se špatně domluvili. Znáte to, vezmete si svou casual pěchotní armádu a stojí proti vám Imperial Knight, vymazlený na turnajích. GW navíc všechny tři formáty pravidelně podporuje.
Uvidíme se u herního stolu.
Komentáře
Okomentovat