Chain of Command - Úsvit v Ardénách

Máme za sebou druhou hru v systému Chain of Command a tak bych se rád podělil o zážitky. Jen připomenu, že Chain of Command je historická válečná hra ve které velíte své (posílené) četě na bojištích druhé světové války. Zároveň je třeba říct, že jsme se k Deksem shodli, že to je hra, která nám ze všech těch her na válku dává největší pocit simulace reality. A v tom spočívá „problém“ této hry. Na rozdíl od běžných systémů a klonů Warhammeru není zásadní problém to pamatovat si jakou abilitu má ta jednotka a jak zneužít množství pravidel, ale správně využití možností, která hra před vás v daný okamžik předkládá. No a pak jak moc dobře ovládnete taktiku boje malých jednotek. Generál X obětuje pravé křídlo, zde neplatí. Tomu pomáhá matematický model hry, kde zabíjení nepřátelských vojáků jde po jednotlivcích a ne po hrstech. Tudíž k tomu abyste zničili, nebo zlomili jednotku, která brání nějakou překážku, musíte opravdu vědět jak na to. Rozhodně to není o tom, spočítat si výsledek bitvy po hodu na iniciativu.

Asi nejznámnější fotka z Bitvy v Ardenách. Důstojník je často milně identifikován jako Jochen Peiper. Nicméně se jedná o členy Schnellegruppe Knittel z 1. LSSAH Aufklarung Abteillungu. Údajně o SS Untersharführera Ochsnera (s cigaretou) a SS Obersharführera Persina (vzadu na Schwimwagenu). Jedná se o strojenou scénku z filmu ukořistěného Američany. Křižovatka Kaiserbaracke, mezi St. Vith a Malmédamy. Belgie, 18.12. 1944

Scénář, který jsme hráli, byl Delaying Action. Hraje se na délku 6x4 stolu. Obránce začíná svojí Patrol fázi v úzkému pruhu 6 palců širokém vysunutém 6 palců od jeho kraje stolu se třemi Patrol Markery. Útočník začíná se čtyřmi Patrol Markery ze zvoleného bodu na své hraně stolu. Já byl útočník, dostal jsem 2d6 posil (6), zatímco Deks polovinu plus rozdíl mezi vojsky. Já měl elitní 1. SS Aufklarungs Abteillung LSSAH (Elite Panzergrenadier) dávající mi 5 kostek a Agresivitu, na supporty jsem si vybral Adjutanta, Sd Kfz 250/1 a Palebný přepad. Deks měl pravidelnou americkou pěchotu podporovanou minomentem. Elitní status mých vojáků mu dal dalších 6 bodů na Support, což vyšlo na M4A1 Sherman.

Přibližně do půli mapy jsme umístili dominantu – kostel se zvonicí, a směrem k americké zóně pak několik domků.  Můj plán byl posunout v patrol fázi jump off pointy (3 body odkud jsem se mohl deployovat) co nejdále od mé hrany stolu, tak abych to neměl daleko k nástupním bodům Američanů, kde alespoň jeden jsem měl obsadit a udržet. Jednu četu jsem pak naložil do halftracku. Vozidla vždy přijíždí z kraje stolu, pokud je silnice tak po silnici. Palebný přepad říká, že nepřátelská vojska vstupují na bojiště, jakoby nebyla organizováni důstojníkem a to v celém prvním kole  hry (tedy jednotky se deplojují jen na 4+). Připomínám, že CoC nemá lineární průběh, kdy fáze a případný konec kola určují velitelské schopnosti užitých jednotek reflektovaných ve velitelských kostkách. Adjutant naopak říká, že i když deplojuji NCO (SS Obersharführer Persin), mám v týlu jeho zástupce, který posílá moje družstva do boje. Kombinace Adjutanta a Palebného přepadu mi dává obrovskou výhodu – zatímco oponent má pouze 50% pravděpodobnost nasazení jednotek, mě vše příjde jak mi umožní aktivační kostky. Skvěle to evokuje nepřipravenost, okamžik překvapení a zmatek způsobený překvapivým útokem. Tak jak tomu bylo 16. prosince 1944 ráno, kdy američané téměř nebyly schopni reagovat na nástup vojsk Kampfgruppe Peiper, Kampfgruppe Hansen a Schnelle Gruppe Knittel, společně s ofenzívou vojsk pod velením Generála tankových vojsk Hasso von Mantouffela.

No nic vraťme se k četě pod velením SS Obersharführera Persina (je třeba říct, že ačkoliv spousta historiků identifikuje Persina a Ochsnera na velmi známých fotkách na křižovatce Kaserbaracke Malmedy-Stavelot jako člena SS Aufklarungs Abteilung 1 LSSAH, podle jiných historiků nikdo takový ve stavu 1.LSSAH Panzer Division nebyl). Začátek hry se moc nepovedl, dvě šestky sice říkají že mám další fázi, ale do hry jsem přivedl jen weapon team s Panzershrecky a Halftrack, nicméně nic není ztraceno, další fáze je moje a v ní dostávám na bojiště zbytek jednotek, dvě čety a NCO. Persin se ujme velení jedné čety, kterou dělí na dva týmy, pod velením SS Unterscharführera Ochsnera leze kulometné družstvo průzkumníků na zvonici, odkud může dominovat celému bojišti. Fázi má nyní Deks, tomu se nedaří dostat do hry zaskočenou pěchotu, nicméně ze zatáčky se řítí osamělá Sherman starší verze s dělem ráže 76mm. Velitel si všimne kulometčíků na věži, protože rozezněli zvon a rozhodne se věž zlikvidovat, což se mu ale nedaří. Kamenná stavba ochránila vojáky před šrapnely. 

Persin vpravo a Ochsner vlevo kráčející mezi Sd.Kfz 250/1 Neue 1. LSSAH AA

Nyní přišla moje největší chyba, aktivoval jsem pěší četu a hakl, který byl ještě vzadu. A místo tlaku na nástupní body američanů jsem se zastavil v domech a doufal, že tank udolají moje panzerfausty a panzershreck team. Bohužel se mi ale povedl jen jeden zásah panzershreckem, který zasáhl věž Shermanu a omráčil velitele. Sherman nemůže být v dalším kole aktivován. Nicméně Deks dostal do hry svou pěchotu a nechal jí bránit v krytu přístupy k jump off pointům. Bohužel díky tomu, že jsem byl roztažen po celé vesnici, tak jednotky pod mým velením nedosáhly rozhodující palebné převahy. Navíc jsem se příliš se soustředil na Sherman, kterého se mi povedlo vyřadit, ovšem až na čtvrtý výstřel. Exploze munice pak těžce zranila amerického štábního seržanta, který koordinoval palbu Shermanu a čety GI. Ani SS jednotky v té době už nedostávali výkvět německého mládí, prostě proto, že už žádné nebylo, takže nezkušenost vojáků a jejich velitele (mě) se projevila tím, že jsem se zastavil na pozicích, místo abych podle tradice Panzemayera agresivně vytlačil američany z pozic. Jeikož se bitva protahovala, rozhodl jsem se použít německou taktiku a Persin zavelel Meine Herren, Handgranaten. Abychom si vyzkoušeli i boj na blízko. No, je třeba říct, že zkouška nedopadla a přesně podle historické zkušenosti útočit na jednotku v krytu, když musíte přeběhnout volnou plochu krytou útočnými puškami BAR, není fakt moc dobrej nápad. No a pak také se k Američanům přiklonilo štěstí. Prostě obě čety prohráli boj a bylo po hře. Nebylo třeba už dohrávat, moje oslabená pěchota už se neměla jak američany z nástupních prostorů vytlačit. A to Deks do hry nedostal nejen svojí četu, ale ani lehkej minomet.

Jak by řekl mistr Yoda „Ještě mnoho co učit se máš, můj bývalý učedníku“. Prostě tahle hra není o tupém „naběhnu dopředu a všechno rozsekám“. Tím že není lineární jak ve fázích hry, tak především v aktivacích, kdy vás jakoby nutí reagovat na vývoj hry, jsou správná rozhodnutí a správně zvolená a použitá taktika naprosto klíčový ukazatel. Relativně minimální úmrtnost modelů musíte vyvážit správným aplikováním taktiky a speciálních zbraní, které máte k dispozici. Klíčový je výběr support teamů a Patrol fáze. Obrovská palebná síla pancéřových granátníků společně s jejich elite statusem svádí k tomu zalehnout a nechat vše vyřešit MG42. Jenže opak je pravdou, jak by řekl veterán od Sommy. Pohyblivost a agresivita je to čím se vyhrává bitva a na to jsem zapomněl a prohrál. Obrovská výhoda kdy jsem mohl a měl přečíslit nepřítele díky výhodě palebného přepadu a adjutanta jsem promrhal snahou o vyřazení M4 a zastavením postupu mých vojsk.

Je pravda, že se jednalo o druhou hru, některé mechaniky jsme hráli blbě. Je třeba říct, že pravidla, která se zdají pitomá, zvyšují určitý pocit realismu. Hra se vyhrává správným rozhodováním a ne na kostkách ač se to tak z popisu může zdát. Využitý řetězce velení – Chain of Command je tím nejdůležitějším faktorem pro dosažená vítězství.