Thaw of the Lich Lord S01E04 - Bouře Nesmrti
Bouře Nesmrti
Od
poslední výpravy uplynuly týdny. Většina bojovníků už byla v
pořádku, jen Yin se ještě plně nezotavil. Jeho zranění se
ukázala být těží než se na první pohled zdálo. Léčivé
byliny a obklady stály družinu všechny zbývající peníze. Bard
Luca odešel za lepším výdělkem. Sebastián stále kulhal na
pravou nohu. Víc než obvykle. Yang cvičila bojová umění a
meditovala tak jak ji to Yin učil.
Většina
vojáků už vážně uvažovala o odchodu. Yinova kapsa byla prázdná
a zdálo se, že se mu dějí horší věci než většině ostatních
průzkumníků zmrzlého města. Yin to nesl velmi těžce. Ty muže
najal s vědomím, že při své výpravě proti nemrtvému zlu
najdou taky bohatství a poklady. To se zatím nedařilo a navíc ani
nerozlouskl, k čemu tady má dojít.
„Mistře!“
do jeho komnat vtrhla Yang, jeho učednice. „Měla jsem vidění!“.
Yin se usmál a vyzval ji ať mu vidění popíše. „Tak, milá
Yang, učil jsem tě jak si vykládat věštby. Jak si vykládáš
tuto?“ Yang chvíli přemýšlela. Pak odpověděla: „Podle mých
vidění přijde divoká nadpřirozená bouře. Tou dobou se musíme
dostat na náměstí se čtyřmi krystaly a tam najdeme zbraň, která
nám pomůže přemoci zlo, které přichází.“ To byl téměř
přesný výklad. Bylo tam však něco dalšího. Ale Yin to vidění
neměl takže nemohl ten zádrhel přesně určit. Ale to teď není
důležité.
Druhého
dne se obloha zatáhla a začala bouře. Yang věděla, že to je
bouře z její vize. Vyrazili i se všemi zbývajícími bojovníky.
Jenom Sebastian zůstal v táboře. Yin i věděl kam mají dojít.
Podle starých map šlo o Náměstí Čiré Energie. Nebylo to
vlastně ani moc náměstí. Podle mnoha čarodějů, kteří
studovali místí kulturu, šlo o jakési zařízení, které
umožňovalo shromažďování energie z bouří. Když došli na
místo, objevili čtverec vyznačený velkými, rudými krystaly,
které jemně světélkovaly. Uprostřed čtverce ležel nespočet
vybělených lidských kostí. Co ale mistra překvapilo nejméně
bylo, že na druhé straně náměstí zahlédl čarodějku v
zeleném. Musí zjistit kdo to je.
Jeho
vojáci ztratili sebekontrolu. Její žoldnéři jim způsobili dost
zranění a hlavně je obrali o dost peněz. Yinovi muži se bez
rozkazu vrhli do útoku. Jemu nezbylo nic jiného než se připojit.
Udělal prastaré duchovní cvičení, které mu umožňovalo vidět
v boji pár vteřin do budoucna. Pak se vrhl po boku svých vojáku
do víru bitvy na náměstí. Oblaka bouřila. Led a voda se valily z
nebes jakoby mělo dojít k další katastrofě, která teď už
navěky smyje Felstadt z povrchu země. Yang stála v povzdálí a
kouzly, která ji mistr naučil podporovala svého učitele.
Náhle
se země otřásla a blesk rozčísl oblohu. Zelené světlo udeřilo
do rudých krystalů, které se rozžali karmínovou září. V oční
důlky lebek rozházených po zemi se začaly rozjasňovat nečistým
světlem. Všichni vojáci na náměstí zcela strnuly když se z
ostatků začala formovat skupina kostlivých bojovníků i se
zrezivělými meči a pancíři. Všichni vydechli. Yin si ani
neuvědomoval, že zadržoval dech. Když všem došlo co se právě
stalo, oba velitelé zvolali „Na něééééé!“
Všechny
staré křivdy byli rázem zapomenuty. Bojovníci té či oné strany
se bok po boku vrhali na nemrtvé. Kdo mohl utekl, kdo nemohl bojoval
do posledního dechu. Když se všichni kostlivci vrátili do
klidového stavu, ti co zůstali z obou družin na sebe jen ostražitě
hleděli. Nikomu se nechtělo do dalšího boje. Mistra Yina vytáhli
z hromádky kostí, které dříve byli bojeschopnými nemrtvými.
Yin, Yang, Arakan a Seelah, kteří jediní z Yinovi družiny zůstali
na náměstí si vzali příklad z „nepřátel“ a začali
prohledávat hromady kostí kvůli skrytým pokladům. Nikdo se tam
už nechtěl zdržovat. Obě družiny na sebe krátce kývli a
rozešli se do svých táborů.
Ve
věži, ve které měli základní tábor je však čekalo
překvapení. Dříve dobře organizovaný nepořádek se změnil v
naprostou spoušť. Oblečení a kusy čarodějného vybavení se
povalovali po podlaze spolu s knihamy, svitky a rozbitými kusy
nábytku. Mezi tím vším na kavalci seděl Sebastián.
„Co
se tady stalo?“ zeptal se Arakan, zatímco mágové začali
zjišťovat k jaké újmě došlo u kouzelnických potřeb. Sebastián
se hořce pousmál. „Vostatní sem přišli a řekli, že u vás
končej. Že prej málo platíte a za práci jako je tahle žádný
prachy nestojí. Prej ste narazili na armádu nemrtváků.“ Arakan
přikývl. „Snažil jsem se je zastavit ale podřízli by mě.“
Yin položil starci ruku na rameno. „Vážím si toho, že jsi
zůstal, starý brachu.“
Zdálo
se, že pobrali všechno, co podle nich mělo nějakou cenu. Takže
tu vlastně zůstalo to, co mělo cenu podle Yina a Yang. Magické
knihy a svitky, zůstaly téměř nedotčeny. Zbývající členová
družiny pak začali počítat čerstvou kořist. Kromě dvou
lektvarů našli další Prsten Života. Yang si ho navlékla aby též
byla chráněna proti nemrtvým. A pak našli to co hledali. „Mistře,
je možné aby tohle byla zbraň z mé vize?“ řekla Yang a podala
svému učiteli magick grimoár. Seelah, vznešená a statečná
rytířka s hrůzou hleděla na nadpis knihy. Yin knihu chvíli
skoumal a pak přikývl. „Ano, tohle nám může pomoci přemoci
zlo, které se na nás chystá.“ Seelah v šoku vstala. „Mistře,
nechci být troufalá ale“ na chvíli se odmlčela „ta kniha
obsahuje zlo, které pozře vaši duši!“. Yin věděl co má na
mysli. Některé řády paladinů považovali vyvolávání démonů
za zlou a nečistou magii. Yin ale věděl, že nic takového
neexistuje. Magie byla nástroj. Nemohla být zlá nebo dobrá. I
nekromancie se dá využít k dobru ale Yin věděl, že bude
potřebovat všechny možné zbraně aby zastavil šílence, který
chce zcela vymýtit vše živé. I vyvolání démona, bude-li to
třeba. Pokusil se jí to vysvětlit ale ona neposlouchala. Než
přišla noc, byl Yin o dalšího vojáka kratší.
Dalšího
dne rozebírali čarodějové a vojáci svou situaci. Byli teď jen
čtyři. Frostgrave je příliš nebezpečný aby to tak mohlo
zůstat. Sebastián promluvil: „No, po včerejšku máme dost
prachů na to abychom najali další vojáky. Jenom nevim, jestli už
nám naši kamarádíčkové neudělali špatnou pověst v Zamrzlý
Pípě.“ Arakan však zavrtěl hlavou. „V tom podniku už bych
stejně znovu nenajímal.“ otočil se na Yina. „Nic ve zlém ale
ta parta co ste najal mě moc nepřekvapila. Až na tu rytířku to
byli jen mizerný, zrádný hrdlořezové.“ Yin přikývl. Je
pravda, že ve své honbě za záchranou světa moc nevěnoval
pozornost tomu, koho najímal. „Co tedy navrhuješ?“ Stárnoucí
důstojník si podrbal ušní boltec. „No... jeden Císařský
námořník mi dluží laskavost.“ pokynul směrem k truhlici a
dodal „Když k tomu přihodíme zlato a podíl z nálezu, asi by
ten melouch i s pár vojáky vzal.“ Yin souhlasil a vyslal Arakana
ať zařídí co je třeba. Arakan i Sebastián byli spolehliví
muži.
Hned
ráno se Yin, Yang a Sebastián vydali na místo, kde, podle čajových
lístků a křišťálové koule, ležel tábor čarodějky v
zeleném. Yin chtěl konečně vědět co je zač a na čí straně
stojí. Došli k rozlehlému stavení, které vypadalo trochu jako
statek uprostřed města. Stráže je nejprv nechtěli pustit ale
když zjistili, že jsou jen tři a jen Sebastián je ozbrojen – a
to mečem, který byl patrně starší než oba strážci dohromoady
– zavedli je ke své paní. Sebastián je ochotně nechal o samotě
zamířil do jídelny, jak mu nabídl jeden z čarodějčiných
vojáků. „Paní vás přijme v krbovně.“ Yin se zatvářil
nechápavě. „Tak říkáme jediné místnosti s krbem, která tu
je.“
Yin
a Yang čekali v malé místnosti jen krátce. V krbu plápolal oheň
a přestože byla místnost téměř holá, působila docela útulně.
Dveře se otevřeli a čarodějka i se svou učednicí vešla. Oba si
je důkladně prohlédla. Yinovi dalo velkou práci nezírat na její
učednici. Tak výstřední a vyzývavé oblečení v troskách
starého města nečekal. „Budiž pozdravena, mistryně“ řekl
Yin svému protějšku. „Jmenuji Yin a jsem Věštcem. Toto je má
učednice Yang.“ představil je formálně. „Už delší dobu se
s tebou toužím setkat.“ odvětila žena v zeleném. „Já se
jmenuji Anari a toto je má učednice Renesme.“ pokynula jim ke
křeslům. „Vezmi místo a pověz mi, co tě ke mně přivádí.“
Vzápětí se také posadila.
„Už
nejednou jsme na sebe narazili v troskách.“ začal Yin zeširoka.
„Způsobili jsme si nemalé škody.“ Bylo načase přistoupit k
věci. „Věz, že není mým záměrem nějak škodit tobě, nebo
tvé družině. Zajímá mě jen, proč jsi se vydala na tuto pouť
do Zmrzlého města. Co tě přivedlo do trosek Felstadtu?“ Anari
se dlouze zamyslela, než odpověděla: „Ne, že by ti do toho něco
bylo, ale dobrá. Povím ti proč tu jsem.“ je trochu dramatická,
pomyslel si Yin. „Chci získat staré magické artefakty k
vytváření nových konstruktů. A sláva a bohatství taky nejsou k
zahození.“
Yina
to nepřekvapilo. Moc a peníze byli silnou motivací pro čaroděje
putující městem. „Měl jsem vidění. Ve Frostgravu se brzy
probudí prastaré zlo, které bude mít zájem i prostředky pro
vyhubení všeho živého na zemi.“ teď Yin udělal dramatickou
pauzu. „Jsem tu, abych to zastavil.“ Anari se ušklíbla „A jak
ti můžu pomoci já?“ zeptala se. Yin nevěděl jak má odpovědět.
„Asi by se ti líbilo, abychom se ti nepletli do cesty. Ale sám
víš, že to není možné.“ krátce se odmlčela. „Můžu ti
ale slíbit, že až se příště potkáme, nevydám rozkaz k tvému
usmrcení.“ Yin přikývl na znamení souhlasu. Nevěděl, jak na
takovou nehoráznost odpovědět. Pokračovala: „Musím tě ale
upozornit, že svou kořist budu bránit všemi dostupnými
prostředky.“ arogantně se usmála. Yin se křivě usmál a
odvětil: „Děkujeme za pomoc. Odcházíme v míru“. Všichni
vstali a ve vší slušnosti se vydali ke dveřím. „Jsem ráda, že
jsme dosáhli shody.“ a natáhla ruku k políbení. Yin se pousmál.
Přikývl a se slovy „těšilo mě“ se na podpatku otočil k
odchodu.
U
brány se setkali se Sebastiánem. „jak to šlo?“ zeptal se starý
válečník. Yin zarytě mlčel. Yang odpověděla za něj: „No,
doufejme, že se Arakan brzy vrátí s vojáky.“
Bouře nesmrti
Renesme
se opírala o zápraží a pozorovala cvičící se muže. No, muže,
hlavně toho nového lovce pokladů. Nessian viděl, že je pozoruje
ta mladá pěkná učednice a rozhodl se, že se pokusí jí něco
naučit. Zavolal tedy na ní ať jde k nim. Renesme bez váhání
přistoupila a tasila kord, jak jí Nessian řekl. Začali bojovat.
Pro Renesme to byl těžký boj, Nessian byl větší a obratnější
než ona a navíc to s mečem uměl velmi dobře. Ale snažila se a
dokonce se jí povedly i nějaké finty, které jí právě naučil.
Nessian se na ní zářivě usmál a nabídl jí, že když bude
chtít potrénovat s kordem, ať mu kdykoliv řekne. A spiklenecky na
ní mrknul. Když Anari vykoukla z okna a viděla, že jsou všichni
v plné síle a připraveni bojovat, sešla k nim a přikázala, že
druhý den brzy ráno půjdou prozkoumat další část Zamrzlého
Města. Pak pochválila Renesme, za zlepšení jejích dovedností a
odešla zpět do dílny.
Za
úsvitu vyrazili. Počasí jim nepřálo, nebe bylo zatažené a z
oblohy se hustě sypal sníh. Hřmělo. Nessian přišel k Anari a
zeptal se jí, jestli by nechtěla výpravu o den odložit, ale Anari
věděla, že zdejší počasí je nevyzpytatelné a že to může za
hodinku odeznít a nebo tato sněhová bouře bude trvat třeba i dva
týdny a proto pokračovali dále. Když se blížili k čtvercovému
náměstí, zahlédla Anari známou skupinku. No tohle, pomyslela si
Anari. Myslela jsem, že je mrtvý. Ten má ale tuhý kořínek.
V
každém rohu náměstí stál jeden rudě žhnoucí krystal. Na zemi
leželi dávno zetlelé ostatky padlých vojáků. Anari s Nessianem,
rváčem Džindžichou a střelcem šli opět středem k nejbližšímu
krystalu. Střelec použil nižší část krystalu jako krytí a
vypálil šíp. Díky sněhové vánici bylo velmi špatně vidět a
silný vítr dobrému míření taky nepomáhal a tak se stalo, že
střelec minul. Anari se pokusila pomocí telekinetické energie
přitáhnout poklad, který ležel před mužem s jantarovýma očima,
ale nepodařilo se jí to. Špatná viditelnost udělala své.
Nessian doběhl k pokladu, který ležel poblíž krystalu.
Mág
na protější straně vyslal své nejlepší bojovníky aby sebraly
poklady. V minulé bitvě jich moc neodnesl a dnes měl o dva muže
méně. Anari netušila jestli to bylo zraněním či smrtí, nebo
jestli najaté bojovníky nebavil boj bez žoldu, ale byla ráda, že
jich je méně a že tak má početní převahu.
Renesme
s lapkou, střelcem a potulnou zpěvačkou, kterou nabrali neznámo
kde, šli k druhému krystalu. Lapka vyběhl po pokladu a lučištník
se snažil zasáhnout nepřítele. Díky vichru se ale bál, aby šíp
nezměnil směr a nezasáhl někoho z nich. Naštěstí se tak
nestalo. Šíp se zabodl do země. Mezitím rváč Džindžicha vypil
lahvičku s magickým nápojem. Džindžincha neumí moc dobře číst
a tak neví, že je na lahvičce štítek hlásající: „Nápoj
drsnosti“, ale ví, že když ho vypije, že
bude
odolnější. A pak vyběhl do boje s nepřátelským
žoldákem. I přestože ho Anari očarovala a on si připadal
silnější a odolnější díky lektvaru, nevydržel na nohou ani
tak dlouho aby mohl vrátit útok.
Lapkové
a Nessian odnášeli poklady do bezpečí když v tom se na okamžik
zatmělo, nebem projel jasně zelený blesk, který vše ozářil, a
udeřil do všech žhnoucích krystalů naráz. Pak stalo se něco
nečekaného. Zetlelá těla dávno mrtvých válečníků se pomalu
začala zvedat a kupit se na živé bojovníky. Anari a Renesme
očarovaly kameny a házely je nemrtvým k nohám, ale výbuchy
neměly takovou sílu aby jim něco udělaly.
Muž
s jantarovýma očima bojoval udatně, leč marně, nemrtvá těla ho
zcela zasypala. Na druhé straně Anariini lukostřelci bojovali s
dalším nemrtvým. A úspěšně zasazovali rány až ho úplně
zdolali. Jeden z nich se pak rozhodl vydat na pomoc vyčerpané
rytířce, která sice byla nepřítel, ale zemřít rukou nemrtvého
si nezaslouží nikdo.
Po
chvíli pozorování se čarodějka rozhodla, že také pomůže
udatné rytířce. Anari jí chtěla očarovat kouzlem Síly, ale
jelikož rytířka byla nepřítel, kouzlo se nepovedlo. Alespoň tak
si to Anari vysvětlila. Když Renesme viděla, že její mistryně
pomáhá, rozhodla se, že zkusí zakouzlit na nemrtváka kouzlo,
které by ho zpomalilo a i jeho útok by nebyl tak drtivý. Ale
bohužel se jí to také nepovedlo.
Když
byli všichni nemrtví opět usmrceni otočila se Anari zády k
přeživší rytířce, na důkaz toho, že jí nechá žít, a
odkráčela zpět do dílničky. I lučištníci se stáhli a nechali
rytířku sobě na pospas. Potulná zpěvačka vesele hopkala vedle
Renesme a zpívala píseň o šlechetné Anari, která nechá žít i
barevné kanáry. O kvalitách potulné zpěvačky si Renesme myslela
své, ale byla ráda, že je po boji a že všichni přežili a
nikomu se nic vážného nestalo. Také přemýšlela o Nessianovi,
ale pak si uvědomila, že je to jen najatý žoldák a že jeho
mrknutí nemuselo nic znamenat. Ale co když ano... .
Po
každodenním ranním očistném rituálu se Anari odebrala do
dílničky kde pracovala na svých experimentech, když v tom jí
vyrušilo zabušení na dveře. Zavřčela něco o neschopnosti mužů
najít si vlastní zábavu a otevřela. Ve dveřích stál Nessian a
pověděl jí že v krbovně na ní čeká TEN čaroděj s TOU holkou
co ho následuje. A že jejich starej děda se šel nažrat do
jídelny, protože mu to lapka dovolil. To si s lapkou ještě
vyřídím, pomyslela si Anari. Došla pro Renesme a společně šly
do krbovny. Krbovna je jediná místnost v celém stavení, kde je
krb a která i když nevypadá nic moc díky krbu působí jakž takž
útulně.
V
krbu plápolá oheň a čaroděj se svou učednicí stojí a rozhlíží
se po místnosti. Anari s Renesme vchází do dveří. Anari si oba
pomalu a důkladně prohlédne. Jeho o něco déle. Je menší,
šlachovitý s mandlovýma mírně sešikmenýma jantarovýma očima,
vypadá chytře a zkušeně. Co asi bude chtít. Ona vypadala
podobně, jen měla trochu tmavší pleť a jinak sešikmené oči.
Anari vyčkává jestli muž začne mluvit, nebo bude muset začít
sama a tak pomalým krokem dojde až ke křeslům s kožešinou.
Čaroděj, který vidí, že paní domu se k ničemu nemá tedy
začne.
„Budiž
pozdravena Mistryně,“ řekl
muž s jantarovýma očima Anari „Jmenuji
je Yin a jsem věštcem. Toto je má učednice Yang.“ Představil
je formálně.
„Už
delší dobu se s tebou toužím setkat“ odvětila
Anari. „Já se
jmenuji Anari a toto je má učednice Renesme. Vezmi místo a pověz
mi co tě ke mně přivádí.“
a pokynula jim ať si sednou ke krbu.
„Už
nejednou jsme na sebe narazili v troskách, způsobili jsme si nemalé
škody“
povídá Yin a pokračuje:“
Věz, že není mým záměrem nijak škodit tobě nebo tvé družině.
Zajímá mě jen proč jsi se vydala na tuto pouť do Zmrzlého
Města, co tě přivedlo do trosek Feldstadtu?“Anari
se dlouze zamyslela než odpověděla:“
Ne že by ti do toho něco bylo, ale dobrá, povím ti proč tu jsem.
Chci získat staré magické artefakty k vytváření nových
konstruktů a sláva a bohatství taky nejsou k zahození.“ Yin
se tvářil nepřekvapeně, asi to bylo běžný účel návštěvy
Zamrzlého měssta. A povídá:“
Měl jsem vidění. Ve Frostgravu se brzy probudí prastaré zlo,
které bude mít zájem i prostředky pro vyhubení všeho živého
na zemi. Jsem tu, abych to zastavil.“ Zajímavé
pomyslela si Anari.
„A
jak ti mohu pomoci já?“ Yin
přemýšlel déle než bylo vhodné a Anari tedy začala sama:“Asi
by se ti líbilo, abychom se ti nepletli do cesty, ale sám víš, že
to není možné. Můžu ti ale slíbit, že až se příště
potkáme, nevydám rozkaz k tvému usmrcení.“ Yin
stále mlčí a kývá hlavou na znamení souhlasu.
Anari
pokračuje:“ Musím
tě ale upozornit, že svou kořist budu bránit všemi dostupnými
prostředky.“
A líbezně se na něj usmála. Yin se zašklebil a povídá:“
Děkujeme za pomoc
odcházíme v míru.“
Anari se zvedne aby vyprovodila své hosty a povídá:“ Jsem
ráda, že jsme dosáhly shody.“
A natáhne před něj ruku k políbení. Yin se sladce usmál už už
to vypadalo, že jí ruku políbí, ale pouze přikývl a se
slovy:“Těšilo
mě.“
se otočil a i se svou učednicí odešel. Anari požádala Renesme
ať zkontroluje jídelnu a zásoby, to by tak hrálo aby nám nějakej
děda vyžral spíž.
autor: Jiron a ZeBra
Komentáře
Okomentovat