Ne úplně vážný blog o wargamingu - Not entirely serious blog about wargaming

Oblíbené příspěvky

neděle 31. ledna 2016

Thaw of the Lich Lord S01E04 - Bouře Nesmrti

Bouře Nesmrti

              Od poslední výpravy uplynuly týdny. Většina bojovníků už byla v pořádku, jen Yin se ještě plně nezotavil. Jeho zranění se ukázala být těží než se na první pohled zdálo. Léčivé byliny a obklady stály družinu všechny zbývající peníze. Bard Luca odešel za lepším výdělkem. Sebastián stále kulhal na pravou nohu. Víc než obvykle. Yang cvičila bojová umění a meditovala tak jak ji to Yin učil.
Většina vojáků už vážně uvažovala o odchodu. Yinova kapsa byla prázdná a zdálo se, že se mu dějí horší věci než většině ostatních průzkumníků zmrzlého města. Yin to nesl velmi těžce. Ty muže najal s vědomím, že při své výpravě proti nemrtvému zlu najdou taky bohatství a poklady. To se zatím nedařilo a navíc ani nerozlouskl, k čemu tady má dojít.
             „Mistře!“ do jeho komnat vtrhla Yang, jeho učednice. „Měla jsem vidění!“. Yin se usmál a vyzval ji ať mu vidění popíše. „Tak, milá Yang, učil jsem tě jak si vykládat věštby. Jak si vykládáš tuto?“ Yang chvíli přemýšlela. Pak odpověděla: „Podle mých vidění přijde divoká nadpřirozená bouře. Tou dobou se musíme dostat na náměstí se čtyřmi krystaly a tam najdeme zbraň, která nám pomůže přemoci zlo, které přichází.“ To byl téměř přesný výklad. Bylo tam však něco dalšího. Ale Yin to vidění neměl takže nemohl ten zádrhel přesně určit. Ale to teď není důležité.
             Druhého dne se obloha zatáhla a začala bouře. Yang věděla, že to je bouře z její vize. Vyrazili i se všemi zbývajícími bojovníky. Jenom Sebastian zůstal v táboře. Yin i věděl kam mají dojít. Podle starých map šlo o Náměstí Čiré Energie. Nebylo to vlastně ani moc náměstí. Podle mnoha čarodějů, kteří studovali místí kulturu, šlo o jakési zařízení, které umožňovalo shromažďování energie z bouří. Když došli na místo, objevili čtverec vyznačený velkými, rudými krystaly, které jemně světélkovaly. Uprostřed čtverce ležel nespočet vybělených lidských kostí. Co ale mistra překvapilo nejméně bylo, že na druhé straně náměstí zahlédl čarodějku v zeleném. Musí zjistit kdo to je.
             Jeho vojáci ztratili sebekontrolu. Její žoldnéři jim způsobili dost zranění a hlavně je obrali o dost peněz. Yinovi muži se bez rozkazu vrhli do útoku. Jemu nezbylo nic jiného než se připojit. Udělal prastaré duchovní cvičení, které mu umožňovalo vidět v boji pár vteřin do budoucna. Pak se vrhl po boku svých vojáku do víru bitvy na náměstí. Oblaka bouřila. Led a voda se valily z nebes jakoby mělo dojít k další katastrofě, která teď už navěky smyje Felstadt z povrchu země. Yang stála v povzdálí a kouzly, která ji mistr naučil podporovala svého učitele.
             Náhle se země otřásla a blesk rozčísl oblohu. Zelené světlo udeřilo do rudých krystalů, které se rozžali karmínovou září. V oční důlky lebek rozházených po zemi se začaly rozjasňovat nečistým světlem. Všichni vojáci na náměstí zcela strnuly když se z ostatků začala formovat skupina kostlivých bojovníků i se zrezivělými meči a pancíři. Všichni vydechli. Yin si ani neuvědomoval, že zadržoval dech. Když všem došlo co se právě stalo, oba velitelé zvolali „Na něééééé!“
             Všechny staré křivdy byli rázem zapomenuty. Bojovníci té či oné strany se bok po boku vrhali na nemrtvé. Kdo mohl utekl, kdo nemohl bojoval do posledního dechu. Když se všichni kostlivci vrátili do klidového stavu, ti co zůstali z obou družin na sebe jen ostražitě hleděli. Nikomu se nechtělo do dalšího boje. Mistra Yina vytáhli z hromádky kostí, které dříve byli bojeschopnými nemrtvými. Yin, Yang, Arakan a Seelah, kteří jediní z Yinovi družiny zůstali na náměstí si vzali příklad z „nepřátel“ a začali prohledávat hromady kostí kvůli skrytým pokladům. Nikdo se tam už nechtěl zdržovat. Obě družiny na sebe krátce kývli a rozešli se do svých táborů.
             Ve věži, ve které měli základní tábor je však čekalo překvapení. Dříve dobře organizovaný nepořádek se změnil v naprostou spoušť. Oblečení a kusy čarodějného vybavení se povalovali po podlaze spolu s knihamy, svitky a rozbitými kusy nábytku. Mezi tím vším na kavalci seděl Sebastián.
„Co se tady stalo?“ zeptal se Arakan, zatímco mágové začali zjišťovat k jaké újmě došlo u kouzelnických potřeb. Sebastián se hořce pousmál. „Vostatní sem přišli a řekli, že u vás končej. Že prej málo platíte a za práci jako je tahle žádný prachy nestojí. Prej ste narazili na armádu nemrtváků.“ Arakan přikývl. „Snažil jsem se je zastavit ale podřízli by mě.“ Yin položil starci ruku na rameno. „Vážím si toho, že jsi zůstal, starý brachu.“
              Zdálo se, že pobrali všechno, co podle nich mělo nějakou cenu. Takže tu vlastně zůstalo to, co mělo cenu podle Yina a Yang. Magické knihy a svitky, zůstaly téměř nedotčeny. Zbývající členová družiny pak začali počítat čerstvou kořist. Kromě dvou lektvarů našli další Prsten Života. Yang si ho navlékla aby též byla chráněna proti nemrtvým. A pak našli to co hledali. „Mistře, je možné aby tohle byla zbraň z mé vize?“ řekla Yang a podala svému učiteli magick grimoár. Seelah, vznešená a statečná rytířka s hrůzou hleděla na nadpis knihy. Yin knihu chvíli skoumal a pak přikývl. „Ano, tohle nám může pomoci přemoci zlo, které se na nás chystá.“ Seelah v šoku vstala. „Mistře, nechci být troufalá ale“ na chvíli se odmlčela „ta kniha obsahuje zlo, které pozře vaši duši!“. Yin věděl co má na mysli. Některé řády paladinů považovali vyvolávání démonů za zlou a nečistou magii. Yin ale věděl, že nic takového neexistuje. Magie byla nástroj. Nemohla být zlá nebo dobrá. I nekromancie se dá využít k dobru ale Yin věděl, že bude potřebovat všechny možné zbraně aby zastavil šílence, který chce zcela vymýtit vše živé. I vyvolání démona, bude-li to třeba. Pokusil se jí to vysvětlit ale ona neposlouchala. Než přišla noc, byl Yin o dalšího vojáka kratší.
           Dalšího dne rozebírali čarodějové a vojáci svou situaci. Byli teď jen čtyři. Frostgrave je příliš nebezpečný aby to tak mohlo zůstat. Sebastián promluvil: „No, po včerejšku máme dost prachů na to abychom najali další vojáky. Jenom nevim, jestli už nám naši kamarádíčkové neudělali špatnou pověst v Zamrzlý Pípě.“ Arakan však zavrtěl hlavou. „V tom podniku už bych stejně znovu nenajímal.“ otočil se na Yina. „Nic ve zlém ale ta parta co ste najal mě moc nepřekvapila. Až na tu rytířku to byli jen mizerný, zrádný hrdlořezové.“ Yin přikývl. Je pravda, že ve své honbě za záchranou světa moc nevěnoval pozornost tomu, koho najímal. „Co tedy navrhuješ?“ Stárnoucí důstojník si podrbal ušní boltec. „No... jeden Císařský námořník mi dluží laskavost.“ pokynul směrem k truhlici a dodal „Když k tomu přihodíme zlato a podíl z nálezu, asi by ten melouch i s pár vojáky vzal.“ Yin souhlasil a vyslal Arakana ať zařídí co je třeba. Arakan i Sebastián byli spolehliví muži.
            Hned ráno se Yin, Yang a Sebastián vydali na místo, kde, podle čajových lístků a křišťálové koule, ležel tábor čarodějky v zeleném. Yin chtěl konečně vědět co je zač a na čí straně stojí. Došli k rozlehlému stavení, které vypadalo trochu jako statek uprostřed města. Stráže je nejprv nechtěli pustit ale když zjistili, že jsou jen tři a jen Sebastián je ozbrojen – a to mečem, který byl patrně starší než oba strážci dohromoady – zavedli je ke své paní. Sebastián je ochotně nechal o samotě zamířil do jídelny, jak mu nabídl jeden z čarodějčiných vojáků. „Paní vás přijme v krbovně.“ Yin se zatvářil nechápavě. „Tak říkáme jediné místnosti s krbem, která tu je.“
             Yin a Yang čekali v malé místnosti jen krátce. V krbu plápolal oheň a přestože byla místnost téměř holá, působila docela útulně. Dveře se otevřeli a čarodějka i se svou učednicí vešla. Oba si je důkladně prohlédla. Yinovi dalo velkou práci nezírat na její učednici. Tak výstřední a vyzývavé oblečení v troskách starého města nečekal. „Budiž pozdravena, mistryně“ řekl Yin svému protějšku. „Jmenuji Yin a jsem Věštcem. Toto je má učednice Yang.“ představil je formálně. „Už delší dobu se s tebou toužím setkat.“ odvětila žena v zeleném. „Já se jmenuji Anari a toto je má učednice Renesme.“ pokynula jim ke křeslům. „Vezmi místo a pověz mi, co tě ke mně přivádí.“ Vzápětí se také posadila.
              „Už nejednou jsme na sebe narazili v troskách.“ začal Yin zeširoka. „Způsobili jsme si nemalé škody.“ Bylo načase přistoupit k věci. „Věz, že není mým záměrem nějak škodit tobě, nebo tvé družině. Zajímá mě jen, proč jsi se vydala na tuto pouť do Zmrzlého města. Co tě přivedlo do trosek Felstadtu?“ Anari se dlouze zamyslela, než odpověděla: „Ne, že by ti do toho něco bylo, ale dobrá. Povím ti proč tu jsem.“ je trochu dramatická, pomyslel si Yin. „Chci získat staré magické artefakty k vytváření nových konstruktů. A sláva a bohatství taky nejsou k zahození.“
               Yina to nepřekvapilo. Moc a peníze byli silnou motivací pro čaroděje putující městem. „Měl jsem vidění. Ve Frostgravu se brzy probudí prastaré zlo, které bude mít zájem i prostředky pro vyhubení všeho živého na zemi.“ teď Yin udělal dramatickou pauzu. „Jsem tu, abych to zastavil.“ Anari se ušklíbla „A jak ti můžu pomoci já?“ zeptala se. Yin nevěděl jak má odpovědět. „Asi by se ti líbilo, abychom se ti nepletli do cesty. Ale sám víš, že to není možné.“ krátce se odmlčela. „Můžu ti ale slíbit, že až se příště potkáme, nevydám rozkaz k tvému usmrcení.“ Yin přikývl na znamení souhlasu. Nevěděl, jak na takovou nehoráznost odpovědět. Pokračovala: „Musím tě ale upozornit, že svou kořist budu bránit všemi dostupnými prostředky.“ arogantně se usmála. Yin se křivě usmál a odvětil: „Děkujeme za pomoc. Odcházíme v míru“. Všichni vstali a ve vší slušnosti se vydali ke dveřím. „Jsem ráda, že jsme dosáhli shody.“ a natáhla ruku k políbení. Yin se pousmál. Přikývl a se slovy „těšilo mě“ se na podpatku otočil k odchodu.

             U brány se setkali se Sebastiánem. „jak to šlo?“ zeptal se starý válečník. Yin zarytě mlčel. Yang odpověděla za něj: „No, doufejme, že se Arakan brzy vrátí s vojáky.“







Bouře nesmrti

            Renesme se opírala o zápraží a pozorovala cvičící se muže. No, muže, hlavně toho nového lovce pokladů. Nessian viděl, že je pozoruje ta mladá pěkná učednice a rozhodl se, že se pokusí jí něco naučit. Zavolal tedy na ní ať jde k nim. Renesme bez váhání přistoupila a tasila kord, jak jí Nessian řekl. Začali bojovat. Pro Renesme to byl těžký boj, Nessian byl větší a obratnější než ona a navíc to s mečem uměl velmi dobře. Ale snažila se a dokonce se jí povedly i nějaké finty, které jí právě naučil. Nessian se na ní zářivě usmál a nabídl jí, že když bude chtít potrénovat s kordem, ať mu kdykoliv řekne. A spiklenecky na ní mrknul. Když Anari vykoukla z okna a viděla, že jsou všichni v plné síle a připraveni bojovat, sešla k nim a přikázala, že druhý den brzy ráno půjdou prozkoumat další část Zamrzlého Města. Pak pochválila Renesme, za zlepšení jejích dovedností a odešla zpět do dílny.
             Za úsvitu vyrazili. Počasí jim nepřálo, nebe bylo zatažené a z oblohy se hustě sypal sníh. Hřmělo. Nessian přišel k Anari a zeptal se jí, jestli by nechtěla výpravu o den odložit, ale Anari věděla, že zdejší počasí je nevyzpytatelné a že to může za hodinku odeznít a nebo tato sněhová bouře bude trvat třeba i dva týdny a proto pokračovali dále. Když se blížili k čtvercovému náměstí, zahlédla Anari známou skupinku. No tohle, pomyslela si Anari. Myslela jsem, že je mrtvý. Ten má ale tuhý kořínek.
            V každém rohu náměstí stál jeden rudě žhnoucí krystal. Na zemi leželi dávno zetlelé ostatky padlých vojáků. Anari s Nessianem, rváčem Džindžichou a střelcem šli opět středem k nejbližšímu krystalu. Střelec použil nižší část krystalu jako krytí a vypálil šíp. Díky sněhové vánici bylo velmi špatně vidět a silný vítr dobrému míření taky nepomáhal a tak se stalo, že střelec minul. Anari se pokusila pomocí telekinetické energie přitáhnout poklad, který ležel před mužem s jantarovýma očima, ale nepodařilo se jí to. Špatná viditelnost udělala své. Nessian doběhl k pokladu, který ležel poblíž krystalu.
             Mág na protější straně vyslal své nejlepší bojovníky aby sebraly poklady. V minulé bitvě jich moc neodnesl a dnes měl o dva muže méně. Anari netušila jestli to bylo zraněním či smrtí, nebo jestli najaté bojovníky nebavil boj bez žoldu, ale byla ráda, že jich je méně a že tak má početní převahu.
Renesme s lapkou, střelcem a potulnou zpěvačkou, kterou nabrali neznámo kde, šli k druhému krystalu. Lapka vyběhl po pokladu a lučištník se snažil zasáhnout nepřítele. Díky vichru se ale bál, aby šíp nezměnil směr a nezasáhl někoho z nich. Naštěstí se tak nestalo. Šíp se zabodl do země. Mezitím rváč Džindžicha vypil lahvičku s magickým nápojem. Džindžincha neumí moc dobře číst a tak neví, že je na lahvičce štítek hlásající: Nápoj drsnosti“, ale ví, že když ho vypije, že bude
odolnější. A pak vyběhl do boje s nepřátelským žoldákem. I přestože ho Anari očarovala a on si připadal silnější a odolnější díky lektvaru, nevydržel na nohou ani tak dlouho aby mohl vrátit útok.
            Lapkové a Nessian odnášeli poklady do bezpečí když v tom se na okamžik zatmělo, nebem projel jasně zelený blesk, který vše ozářil, a udeřil do všech žhnoucích krystalů naráz. Pak stalo se něco nečekaného. Zetlelá těla dávno mrtvých válečníků se pomalu začala zvedat a kupit se na živé bojovníky. Anari a Renesme očarovaly kameny a házely je nemrtvým k nohám, ale výbuchy neměly takovou sílu aby jim něco udělaly.
              Muž s jantarovýma očima bojoval udatně, leč marně, nemrtvá těla ho zcela zasypala. Na druhé straně Anariini lukostřelci bojovali s dalším nemrtvým. A úspěšně zasazovali rány až ho úplně zdolali. Jeden z nich se pak rozhodl vydat na pomoc vyčerpané rytířce, která sice byla nepřítel, ale zemřít rukou nemrtvého si nezaslouží nikdo.
             Po chvíli pozorování se čarodějka rozhodla, že také pomůže udatné rytířce. Anari jí chtěla očarovat kouzlem Síly, ale jelikož rytířka byla nepřítel, kouzlo se nepovedlo. Alespoň tak si to Anari vysvětlila. Když Renesme viděla, že její mistryně pomáhá, rozhodla se, že zkusí zakouzlit na nemrtváka kouzlo, které by ho zpomalilo a i jeho útok by nebyl tak drtivý. Ale bohužel se jí to také nepovedlo.
              Když byli všichni nemrtví opět usmrceni otočila se Anari zády k přeživší rytířce, na důkaz toho, že jí nechá žít, a odkráčela zpět do dílničky. I lučištníci se stáhli a nechali rytířku sobě na pospas. Potulná zpěvačka vesele hopkala vedle Renesme a zpívala píseň o šlechetné Anari, která nechá žít i barevné kanáry. O kvalitách potulné zpěvačky si Renesme myslela své, ale byla ráda, že je po boji a že všichni přežili a nikomu se nic vážného nestalo. Také přemýšlela o Nessianovi, ale pak si uvědomila, že je to jen najatý žoldák a že jeho mrknutí nemuselo nic znamenat. Ale co když ano... . 
              Po každodenním ranním očistném rituálu se Anari odebrala do dílničky kde pracovala na svých experimentech, když v tom jí vyrušilo zabušení na dveře. Zavřčela něco o neschopnosti mužů najít si vlastní zábavu a otevřela. Ve dveřích stál Nessian a pověděl jí že v krbovně na ní čeká TEN čaroděj s TOU holkou co ho následuje. A že jejich starej děda se šel nažrat do jídelny, protože mu to lapka dovolil. To si s lapkou ještě vyřídím, pomyslela si Anari. Došla pro Renesme a společně šly do krbovny. Krbovna je jediná místnost v celém stavení, kde je krb a která i když nevypadá nic moc díky krbu působí jakž takž útulně.
                V krbu plápolá oheň a čaroděj se svou učednicí stojí a rozhlíží se po místnosti. Anari s Renesme vchází do dveří. Anari si oba pomalu a důkladně prohlédne. Jeho o něco déle. Je menší, šlachovitý s mandlovýma mírně sešikmenýma jantarovýma očima, vypadá chytře a zkušeně. Co asi bude chtít. Ona vypadala podobně, jen měla trochu tmavší pleť a jinak sešikmené oči. Anari vyčkává jestli muž začne mluvit, nebo bude muset začít sama a tak pomalým krokem dojde až ke křeslům s kožešinou. Čaroděj, který vidí, že paní domu se k ničemu nemá tedy začne.

„Budiž pozdravena Mistryně,“ řekl muž s jantarovýma očima Anari „Jmenuji je Yin a jsem věštcem. Toto je má učednice Yang.“ Představil je formálně.
„Už delší dobu se s tebou toužím setkat“ odvětila Anari. „Já se jmenuji Anari a toto je má učednice Renesme. Vezmi místo a pověz mi co tě ke mně přivádí.“ a pokynula jim ať si sednou ke krbu. 
„Už nejednou jsme na sebe narazili v troskách, způsobili jsme si nemalé škody“ povídá Yin a pokračuje:“ Věz, že není mým záměrem nijak škodit tobě nebo tvé družině. Zajímá mě jen proč jsi se vydala na tuto pouť do Zmrzlého Města, co tě přivedlo do trosek Feldstadtu?“Anari se dlouze zamyslela než odpověděla:“ Ne že by ti do toho něco bylo, ale dobrá, povím ti proč tu jsem. Chci získat staré magické artefakty k vytváření nových konstruktů a sláva a bohatství taky nejsou k zahození.“ Yin se tvářil nepřekvapeně, asi to bylo běžný účel návštěvy Zamrzlého měssta. A povídá:“ Měl jsem vidění. Ve Frostgravu se brzy probudí prastaré zlo, které bude mít zájem i prostředky pro vyhubení všeho živého na zemi. Jsem tu, abych to zastavil.“ Zajímavé pomyslela si Anari. 
„A jak ti mohu pomoci já?“ Yin přemýšlel déle než bylo vhodné a Anari tedy začala sama:“Asi by se ti líbilo, abychom se ti nepletli do cesty, ale sám víš, že to není možné. Můžu ti ale slíbit, že až se příště potkáme, nevydám rozkaz k tvému usmrcení.“ Yin stále mlčí a kývá hlavou na znamení souhlasu. 
Anari pokračuje:“ Musím tě ale upozornit, že svou kořist budu bránit všemi dostupnými prostředky.“ A líbezně se na něj usmála. Yin se zašklebil a povídá:“ Děkujeme za pomoc odcházíme v míru.“ 
Anari se zvedne aby vyprovodila své hosty a povídá:“ Jsem ráda, že jsme dosáhly shody.“ A natáhne před něj ruku k políbení. Yin se sladce usmál už už to vypadalo, že jí ruku políbí, ale pouze přikývl a se slovy:“Těšilo mě.“ se otočil a i se svou učednicí odešel. Anari požádala Renesme ať zkontroluje jídelnu a zásoby, to by tak hrálo aby nám nějakej děda vyžral spíž.

autor: Jiron a ZeBra

Žádné komentáře:

Okomentovat