Ne úplně vážný blog o wargamingu - Not entirely serious blog about wargaming

Oblíbené příspěvky

neděle 17. ledna 2016

Thaw of the Lich Lord S01E02 - Bitva na řece

Bitva na řece

               Když se utábořili v usedlosti, přišlo na léčení raněných a bohužel i na pohřeb vrchního sběrače pokladů. Anari věděla, že všichni její muži, počítají i s nepříjemností jako je smrt, ale stejně jí to zasáhlo. Plakala pro muže jehož jméno ani neznala. Plakala v noci, v tichosti, ve své dílničce, aby jí nikdo neviděl.
                Po pár dnech byli téměř všichni v plné síle. Anari se rozhodla, že je třeba jít zpět do Zamrzlého města. Šli všichni až na jednoho střelce, který měl stále zraněnou ruku. Tentokrát šli pomaleji, protože Anari se nemohla zbavit pocitu, že se brzy potká s mužem s jantarovýma očima.
Podle starodávných map, měla Frostgravem protékat řeka. Skupinka došla k zamrzlému břehu řeky. Bylo jasné, že se v minulosti řeka musela dost rozvodnit a zatopit prvních pár pater místních domů. Z ledu vystupovaly obvodové zdi a věže. Renesme dokouřila cigaretku a došla k Anari, která se usmívala na kouzelníka se kterým se střetli před pár dny. Anari věděla, že jsou v nevýhodě. Jeden muž zemřel a střelec jim chyběl, ale nechtěla aby to její sok věděl a tak se na něj smála a doufala, že si mág bude myslet, že má nějaké eso v rukávu. Vydala rozkazy, sebrat poklady, nikde se necourat a rychle pryč.
               Na druhé straně řeky mág také velel svým mužům. Viděla, že se rozestavují do formace a obezřetně vstupují na led. Také začala velet mužům aby opatrně šli kupředu. Pár z nich to neustálo a na kluzkém povrchu upadlo. Ale sebrali se a šli dál. Anari s Renesme začaly kouzlit. A poklady se na ledové ploše začaly sunout k najatým lovcům. Anariini muži celkem úspěšně ostřelovali nepřátele. Anari na dálku podporovala své muže v boji. Pomocí magických sil uhranula rytířku svého soka. Rytířka v tom momentu celá zkoprněla a nemohla se hnout. Anari na ní seslala kletbu, která dotyčné ukázala jak zemře.
              Na druhé straně bojovali dva najatí muži o poklad s velmi zdatným šermířem. Bohužel to pro ně nevpadalo moc dobře. Šermíř byl opravdu velmi zkušený a dokázal si poradit i se dvěma soupeři.
              Už už to vypadalo, že Anari opět bude muset ustoupit, když v tom vyběhl z rozbořené věže drubný mužík v černém hávu. S truhličkou pod paží a snažil se utéct. Anari a její muž se snažili zabránit v postupu nepřátelské jednotce a mužíkovi nevěnovali moc pozornosti. Jejích směrem neběžel a ani se nesnažil po nich útočit. Anari s Renesme cítily, že mužíka obklopuje temná energie a že boj s ním by nemusel být jednoduchý a proto se do boje nepouštěly. Mág s jantarovýma očima musel tu temnou energii vycítit také a přesto vyslal několik svých mužů do boje s drobným mužíkem. Když k němu doběhli jeden z nich mu vytrhl truhličku z rukou zatímco další ho držel aby ho ten třetí mohl jednou ranou usmrtit.
            Zatímco většina soupeřových mužů se soustředila na boj s drobným černokněžníkem Anari s Renesme pomocí kouzla telekineze přitáhly všechny dostupné poklady a společně se svými muži stáhly do bezpečného úkrytu. Anari se rozhodla, že je potřeba najmout vchního lovce pokladů, že bez něj to prostě nepůjde. Jednoho dne se teda vydala do nedaleké hospody a najala si muže, který si říkal Nessian. 







Netrvalo dlouho a Mistr Yin se zcela zotavil. Jeho vojáci už se také začínali trochu nudit. Provizorní tábor v troskách staré věže moc zábavy nenabízel. Všude táhlo a ne všichni si užívali možnost meditovat na samém vrcholu ruiny. Tam Mistr se svou učednicí trávil nejvíce času. Učil ji rozplétat předivo osudu a hledat v nich vzorce.
Na rozdíl od časomágů věděl, že nemůže s předivem bez rizika pracovat. „Učím tě, Yang, abys mohla sledovat jednotlivá vlákna až tam, kde dojde k zásadním událostem. Odtud pak musíš jít po vlákně zpět a sama rozhodnout jak se zachováš.“ Yang z toho byla trochu zmatená. Její otázka přišla po chvíli zamyšlení: „Mistře, pokud se ale rozhodnu tak, abych ovlivnila výsledek, nevytvořím tak zcela nové vlákno?“ Yin se usmál. „My věštci jsme jako útek v předivu osudu. Skáčeme z jednoho vlákna na druhé a všechny svým způsobem ovlivňujeme. Proto jsme tak těžko předvídatelní.“
Když po meditacích sešplhali zpět do tábora, vojáci už byli připraveni na cestu. Poslední řemínky zbroje byli utahovány, zbraně připraveny v pochvách. Sebastián, jako vždy, klel. Bard Luca už měl také zbraně zabaleny a už jen ladil lyru. Celá družina se mohla vydat hlouběji do města.
A tak šli dál. Yin pověřil Arakana aby prozkoumával cestu před nimi. Město je stále z větší části nezmapované. Mistr se sám zaobíral zcela jinými myšlenkami, než je cesta před ním. Kdo byla ta žena v zeleném? Co ji přivedlo do starého Felstadtu? Je nějak ve spojení se zlem, které tu roste?
„Ehm, pane?“ Oslovil Yina Arakan. Sloužil dříve v armádě, podobně jako Sebastián. Rozdíl byl, že Arakan byl důstojník tělem i duší. Vojenskou disciplínu má stále v krvi. Yin vzhlédl a gestem vyzval důstojníka, aby pokračoval. „Před námi je něco zvláštního. Asi byste se měl podívat.“
Mistr došel svižným krokem k Arakanovi. Před sebou uviděl něco opravdu zvláštního. Zbytková magie v tomto městě je opravdu silná. Staré mapy tvrdí, že Felstadtem protéká veletok Meregile. Ten se zřejmě vylil z břehů během katastrofického selhání kouzla, které způsobilo pád města. Voda, zdá se, zalila celé čtvrti a pak zamrzla. Před Yinem se rozprostírala obrovská ledová plocha, ze které trčely, jako vylámané zuby, trosky budov. Na druhé straně zaplaveného údolí však Yin znovu spatřil tu ženu v zeleném. Opírala se o svou hůl a usmívala se. Vedle ní stála její učednice a kouřila cigaretu na dlouhé špičce.
„Zaujměte pozice kolem té budovy uprostřed řeky.“ Řekl Yin tiše Arakanovi. „Čeká nás další bitva“. Důstojník veterán se v něm nezapřel. Prošedivělý šermíř začal burcovat ostatní vojáky a vydávat rozkazy. Družina se rozdělila na tři části. Jednu vedl Yin osobně. Šli s ním Valeros a Sandru, oba zkušení lovci pokladů. Druhou vedla Yang, ale jejím skutečným vůdcem byla rytířka Seelah. Její nezlomná vůle a odvaha byla ještě umocněna Lucovou recitací za jejími zády. Luca byl velmi schopný muzikant. Tiché tóny jeho lyry podkreslovali báje o hrdinských skutcích dávných reků, které se valili z jeho úst. Třetí, záškodnická skupina, byla vedena Arakanem a byl v ní mimo jiné i Sebastián.
Yin a dva lovci pokladů vstoupili na led jako první. Museli se pohybovat se zvýšenou opatrností, protože plocha byla velmi hladká a kluzká. Všichni tři šli společně z pravé strany centrální budovy. Sandru zahlédl cosi po své pravici a vydal se do trosek vedlejšího domu na průzkum. Yang zatím velmi pomalu postupovala k levé straně vysoké věže uprostřed bojiště. Levé křídlo prozkoumával Arakan se Sebastiánem. Ti dva spolu překvapivě dobře vycházeli.
I vojáci očarovatelky v zeleném se vyhrnuli na ledovou plochu. Někteří ve spěchu a led se jim hned nevyplatil. Yina a oba lovce pokladů začali záhy ostřelovat lučištníci. Byli nuceni skrýt se v ruinách. Z druhé strany bojiště se ozvalo zahřmění. To Fred, tajemný muž, kterého Yin najal, kdo ví kde, právě vystřelil ze své pistole. Je zvláštní, že je jen několik území, které začali používat zbraně na černý prach. Ve většině světa je však stále ještě populární střílet z luků a kuší.
Yin vyhlédl přes komín trčící z ledu, za kterým se krčil a viděl, že učednice jeho sokyně už típla cigaretu a teď se soustředí na sesílání kouzla telekineze. A skutečně – ledem pokrytá kniha, která ještě před chvílí ležela na pulpitu v jedné ze zničených místností, se teď vzduchem nesla přímo k ní. Yin byl ale také čarodějem. Vstal, zahleděl se na vyzývavě oděnou dívku a zvolal: „Oblivio!“. Kouzlo zapomnění, zdá se selhalo, neboť kniha stále ještě mířila k budoucí kouzelnici.
Těžký boj však probíhal na straně Yang. Ta čelila útoku čarodějky v zeleném a větší části její družiny. Seelah, nejlepší a nejvznešenější z Yinových bojovníků byla očarována a přes veškerou snahu se nemohla dostat z místa. Fred si vyměňoval výstřely se dvěma lučištníky a byl zdá se úspěšnější. Arakan se Sebastianem nechali své původní úkoly být a zaútočili na formaci nepřítele zleva, aby pomohli učednici Yang. Arakan byl vždy zdatným šermířem. V jednom momentě se na něj vrhli dva drsňáci z čardějčiny družiny. Jeho dlouhý meč se několikrát zablýskl ve slunečním svitu ale ani jednou nebylo slyšet zařinčení kovu o kov. Oba muži padli na zem a led skropily krůpěje krve.
Už už to vypadalo, že Yang získá v tomto střetu převahu, když ze středové budovy vyšel muž. Byl dobře vybavený na pohyb po ledě. Měl na nohou mačky, oblečen byl celý v černém a rozběhl se mezi bojovníky pryč. Pod paží nesl malou truhličku z ebenového dřeva vykládanou slonovinou. Tou dobou přiběhl i Yin. „Arakane! Zastavte ho!“. Jednooký důstojník se znovu postavil do střehu a zastoupil muži cestu mezi ruinami. Muž však jen mírně zpomalil a začal sesílat kouzlo. Výboj zeleného ohně jen těsně minul Arakanovu hlavu. Kouzelníkovi nezbylo nic jiného než tasit meč. Ještě než ale k Arakanovi došel, zezadu ho svým krátkým a širokým mečem probodl Sebastián. V mágových očích se zračilo překvapení, když se zvolna skácel k zemi.
Čarodějka v zeleném využila tohoto odvedení pozornosti. Její lidé pobrali, co mohli a obtěžkáni poklady se stáhli z bojiště. Ale Yin věděl, že to nejcennější zůstalo jemu. Truhlička měla na sobě znaky smrti, stejně jako mladý kouzelník, který vykrvácel na zamrzlou řeku. On pracoval pro zlo, které se mělo probudit a snad měl sám i eminentní zájem na jeho probuzení. Snad Yinovi obsah krabičky pomůže odhalit jak s takovým zlem bojovat.  

autor: Jiron a ZeBra

Žádné komentáře:

Okomentovat