Ne úplně vážný blog o wargamingu - Not entirely serious blog about wargaming

Oblíbené příspěvky

pátek 4. prosince 2015

Thaw of the Lich Lord S01E01 - Zatmění

Zatmění

Mistr Yin se i se svou učednicí, slečnou Yang, v rychlosti vypravil na cestu. Nevěděli, kolik mají času do zatmění a cesta je daleká. Po týdnu cesty, dorazili oba poutníci k hranicím Felstadtu, nyní známého jako Frostgrave. V přilehlé hospodě najal Yin družinu dobrodruhů, kterých se v okolí starého města najde vždy dost. Je mnoho takových, kteří jsou ochotni riskovat život s vidinou magických pokladů a zlatých hrud.
A tak se vydali na svou první výpravu do trosek prastarého, čarodějného města Felstadtu. Nejen v honbě za poklady ale plni odhodlání zastavit další katastrofu, která může zmrzlé město potkat. Krátce poté co vstoupili do hloubi ruin, začala město zakrývat tma. Yin vzhlédl a spatřil stín měsíce, jak se zvolna blíží ke zlatému kotouči slunce.
„Hmmm, bude vidět úplný kulový.“ Zaklel Sebastián, jeden z najatých bojovníků. Yin ho najal, protože jeho zkušenost s událostmi ve Frostgrave i mimo něj je téměř nezměrná. Těžko říct, kolik mu bylo let. Měl obrovskou pleš, nemalé množství stařeckých skvrn, houštinu rozcuchaných vousů a staré, pomačkané brnění. I jeho meč pamatoval lepší časy. Tenhle kmet však prožil dlouhou vojenskou kariéru a zažil vlastně úplně všechno. I když na to nevypadal, byl ve velmi dobré kondici.
Zakrátko se ukázalo, že měl pravdu. Viditelnost se vskutku rychle zkracovala. Byl to však Sebastián, kdo první odhalil nepřítele. Se svištěním přiletěl ze tmy šíp, který zasáhl jeho ramenní plát. Cink! Šíp se odrazil. „Au“. Řekl stárnoucí bojovník. Najednou se v nastalém šeru začalo dít mnoho věcí. Yin byl překvapen, že útok nepředvídal. Bojovníci v pláštích, s kopími, dýkami a luky. Jejich útok byl rychlý a překvapivý.
Mistr Yin věděl jak se ubránit když byl napaden, ale nebyl voják ani bojovník. Jako věštec dával přednost meditacím na klidných místech a o samotě. Přesto, jeho muži k němu vzhlíželi o rozkazy. Začal vydávat pokyny. Vojáci se vrhli do zuřivého protiútoku.
Zatmění se blížilo vrcholu. Na město dopadla téměř úplná tma. Mistr vzhlédl k měsíci a fascinovaně hleděl na úkaz, který měl nastat. Už už se blížilo úplné zatmění, když ho ze zamyšlení vytrhl hozený kámen. Zasáhl ho do ramene. Nijak zvlášť to nebolelo. Podíval se, odkud kámen přiletěl. Jen pár stop od něj stála žena v zelených šatech. Byla krásná. V očích jí zářila magická energie. Usmála se na něho a v tom okamžiku byl zcela okouzlen. Ukázala na něj palec nahoru a očima sjela ke kameni, kterým ho zasáhla. I Yin sklonil zrak k zemi. Kámen přímo žhnul. Zářil oranžovým, pak žlutým a nakonec bílým světlem. A pak přišla exploze. Jasný záblesk, který způsobil, že Yin upadl do bezvědomí. A ani neviděl to úplné zatmění.
Když se probudil, skláněla se nad ním jeho učednice Yang. „Jste v pořádku Mistře?“ ptala se. Yin se zmohl jen na pokývání. Viděl jejich vojáky stavět tábor v troskách staré věže. „Vyhráli jsme?“ zeptal se věštec. Yang se usmála. Nebyl to tak pěkný úsměv jako ten od čarodějky při zatmění. Pověděla mu, jak po tom výbuchu převzala velení a díky odvaze a dovednosti jejich bojovníků se jim podařilo nepřítele vytlačit. Yin dobře poslouchal. Posadil se a měřil si pohledem své bojovníky. Někteří měli čerstvé jizvy, jiní měli ovázané rány, ale všichni byli v pořádku. Seelah, rytířka v plné plátové zbroji poklekla vedle něho a řekla: „Zvítězili jsme, mistře.“ Než Yin znovu usnul, slyšel už jen chrčivý Sebastiánův hlas… „A pořádně jsme si u toho nahrabali“.







            Ráno zde bylo velmi mrazivé a chladné, ale Anari to nijak nebránilo v očistném rituálu. Ledové krystalky svítící na věžích Zmrzlého Města osvětlovali cestu, i když se slunce drápalo na obzor.
            Družinka v čele s Anari a Renesme pomalu a obezřetně postupovala do středu Města, když si střelec všiml, že nejsou sami. Naučeným signálem dal vědět Anari a zaujal střeleckou pozici. Anari se zaměřila na starce ve značně používané zbroji s mečem, který pamatoval asi i starcovo mládí. Na první pohled se zdálo, že je to jen zbloudilá duše, ale Anari si dobře všimla starcových zkušených průzkumnických vlastností a pohybů a uvědomila si, že tu asi bude ještě někdo další. Nechtěla však aby střelec začal střílet a odhalil tak jejich výhodnou polohu pro sledování, ale střelec byl jiného názoru a vypálil. Bohužel starce šíp nijak vážně nezranil.
            Ač bylo velmi časné ráno a slunce ještě ani pořádně nevyšlo, začala se stahovat mračna a viditelnost začala prudce klesat. Čím blíže k centru se blížili, tím hůře bylo vidět. V jednom momentu střelci neviděli dál než na dvanáct stop.
Anari s Renesme se snažili podpořit najaté muže tím, že jim poklady, které měli vynést za brány města, přisouvaly za pomoci magických sil. Když bylo potřeba obě čarodějky dokázaly posílit muže, který byl v boji s nepřítelem. Ale ani to bohužel nestačilo a nepřítel se snažil vyhnat družinku pryč z města.
            V jednom momentu si Anari všimla drobného šlachovitého muže oplývajícího magickou silou, jak dává povely dalším mužům. Řekla si teď nebo nikdy. Sebrala ze skály pár kamenů, zašeptala kouzelnou formuli a hodila kameny. Muž s hlubokýma jantarovýma očima se setkal pohledem s Anari. Jen si oklepal prach z hávu a chtěl se dál věnovat rozkazování, ale Anari se na něj vědoucně usmála a BUM!!! Z vrhnutých kamenů se začala uvolňovat nashromážděná energie a kameny začaly explodovat a ničit vše okolo. Anari se vítězně usmála.

             Na popud nepřítele se Anari se svými muži stáhla do blízké usedlosti, ve které byla i malá dílnička se slušným vybavením. Rozhodla se, že se tu utáboří a odsud budou podnikat výpravy do hloubi města.

autor: Jiron a ZeBra

Žádné komentáře:

Okomentovat