LION RAMPANT: PŘÍBĚH PĚTI PÁNŮ, Část První - Úvod

  Jednoho večera jsem se rozhodl dát dohromady partu svých kamarádů, hráčů Lion Rampant, a rozjet nový projekt! Po dlouhé debatě jsme se rozhodli, že tím projektem budou České Země za vlády Přemysla Otakara II.

              Slovo dalo slovo a nostalgie zavolala. Vzpomněl jsem si na Tale of Four Gamers, jenž vycházel v magazínu White Dwarf hned v několika inkarnacích (mám dojem, že právě teď běží na WarhammerTV ve formě videa). Společně s Daliborem, Ondřejem, Pavlem a Kryštofem jsme se rozhodli postavit si nové armády a před zraky vás, našich čtenářů, se chlubit naším pokrokem. Dnes si můžete přečíst pro jaká vojska jsme se rozhodli a proč. Pojďme si představit našich pět pánů!

OJÍŘ ZE SVIN

Jindřich: Vybral jsem si ho protože s manželkou máme velmi kladný vztah k Jižním Čechám, zejména pak Třeboňsku. Zároveň byl Ojíř zajímavou osobností 13. století. Patřil k mocnému rodu Vítkovců a vyznamenal se v bojích proti Bavorům i u Kressenbrunu. Ke konci vlády Přemysla Otakara II. byl ale také vůdčí osobností odbojů Vítkovců, kterým zakládání nových královských měst na jejich panství bylo proti srsti.

Armádu budu dělat z modelů Wargames Atlantic. Oproti jiným mým armádám bych chtěl elitní a pohyblivou útočnou sílu založenou hlavně na těžkém jezdectvu. Přesně takové frajery, kteří mohou vyrazit drtit lebky Bavorů a zároveň drancovat České Budějovice! Těším se na to, že hlavně u rytířů přidám i pár dalších bojovníků Pětilisté Růže, třeba pány z Hradce, z Rožmberka nebo z Krumlova.

   JAROSLAV I. ZE ŠTERNBERKU

Dalibor: Když Jindra přišel s nápadem na projekt Tale of 5 Gamers v Čechách (a jako bonus přibrat Brňáky, protože logistika a dvě hodiny ve vlaku jsou prý pohoda), musel jsem nejdříve utišit svědomí, že doma už tak mám frontu nenabarvených plastů na tři životy dopředu. Nová hračka ale zvítězila. Vylučovací metodou jsme skončili ve 13. století za Přemysla Otakara II. (dále jen PO2), protože na to naštěstí existují plastové sety pro lidi, co netrpí přemrštělým dobovým ťunťovstvím. Volba padla na mocný rod Šternberků z mého milovaného Posázaví a jeho zakladatele Zdeslava z Divišova. Vedení družiny sice pro jistotu předám jeho třetímu synovi Jaroslavovi – tomu, co v pověstech porazil Mongoly u Olomouce. Ale výhody to má, kolem poloviny 13. století expandovali téměř všichni Šternberkové na Moravu, takže prostor pro nějaké ty šarvátky o místní zboží tu je. Ale mohl jsem si vybrat lepší barvu než žlutou, že?

Co se týče figurkového portfolia, realitu bohatého korouhevního pána si musím trochu ohnout, abych nehrál vizuálně nudnou celojezdeckou elitu, kterou asi bude mít Jindra. Šlechtický doprovod složím z krabic od Wargames Atlantic, konkrétně zkombinuji sady Mounted Knights pro těžkou jízdu a Mounted Serjeants pro lehčí štítonoše. Pěší plebs, který půjde po svých, vyřeší krabice Foot Serjeants, ze které vytáhnu dvě jednotky těžké pěchoty – jednu defenzivní se štítovou hradbou a druhou ofenzivní se dřevcovými zbraněmi. Zbylé body pak doladím buď kušníky, druhou jednotkou jezdeckých štítošů, nebo kovovými modely banditů od Footsore, kteří v mém podání skvěle zaskočí za posázavské lesníky. Nechci ale sklouznout ke spamu levné lehké jízdy, což je v pravidlech Lion Rampant sice efektivní, ale morálně poněkud svinstvo.

HARTMAN Z HOLŠTEJNA

Pavel: Přiznám se, že jsem dost váhal, jestli se tohoto projektu vůbec hodlám účastnit. Wargamingu mám hromady a reálně mám podstatně víc her, které chci hrát, než volného času, a skříň taky není nafukovací. Ale hlavním argumentem, který nakonec rozhodl, bylo právě zasazení do doby Přemysla Otakara II., protože to mě lákalo už mnoho let, a taky fakt, že postavím něco z české historie. Historiky mám totiž poměrně dost, ale vyloženě českou historiku žádnou.

Podobně jako ostatní jsem chtěl, aby zvolený šlechtic a jeho družina měli nějaký vztah k místům, kde žiju. V první chvíli se to ukázalo jako menší problém, protože nejbližší hrad Blansek patřil olomouckému biskupství, kterému ale patřila i Kryštofova rodná místa. Zamířil jsem proto přes údolí do Moravského krasu, který ostatně znám jako svoje boty.

Tato místa v zobrazované době patřila rodu pánů z Holštejna a já stavím konkrétně družinu *Hartmana z Holštejna*, poměrně důležitého šlechtice činného v letech 1252 až 1315.

Hrad Holštejn, jak už bylo zmíněno, leží v srdci Moravského krasu, kraje krasových údolí, strmých skal, žlebů a jeskyní, které určují jeho charakter a dávají mu unikátní atmosféru. Sám hrad má hladomornu v jeskyni pod hradem, v okolí se na skalách nachází spousta malých strážních tvrzí a také třeba Rytířská jeskyně, jediný jeskynní hrad v našich zemích.

Z logiky neprostupné krajiny a bohatého, významného pána (Hartman byl od roku 1278 brněnským komorníkem) budu armádu stylizovat spíše do těžké pěchoty a střelců, jakožto posádky určené k obraně úzkých žlebů a tvrzí na strmých ostrožnách. Jízda samozřejmě bude také, ale její poměr k pěchotě bude nižší než u pánů z úrodných rovin.

Erbovním znamením pánů z Holštejna byly beraní rohy. Barvy se bohužel nedochovaly, nicméně volím stříbrné rohy na modrém poli podle příbuzného rodu pánů z Drahotuš (jejich zakladatel byl Hartmanův otec) a jako odkaz na barvy města Blanska.

BRATŘI Z WELYNU A BISKUPSKÁ HOTOVOST

Kryštof: Pocházím ze Staré Bělé u Ostravy. První zmínka o ní shodou okolností pochází z roku 1272, takže z doby, kterou chceme hrát, kdy ji dal olomoucký biskup Bruno bratrům Helmboldovi, Ottovi a Günterovi z Welynu. Za to mu museli v případě potřeby sloužit ve zbroji a s koňmi. O vesnici samotné toho jinak moc nevíme, jen to, že dle lenní smlouvy měla hospodu, rychtáře a mlýn, a lze předpokládat, že vznikla nedávno předtím kolonizací, jak to tehdy bylo v pohraničí běžné. Kdo byli kolonisté a odkud pocházeli, to již nikdy nezjistíme. Myslím, že minimálně část byla z německých zemí, každopádně došlo k relativně rychlému počeštění (snad smícháním s existujícím slovanským obyvatelstvem?), neboť další zmínky o Bělé zmiňují obyvatelstvo vesměs s českými jmény.

Co se týče samotných bratrů z Welynu: Darovací smlouva je první a poslední zmínka, kterou se mi o nich podařilo najít. Vesnice nicméně o pár desítek let poté přešla do rukou úplně jiného rodu, takže se dá předpokládat, že zemřeli, aniž by kdokoliv z nich splodil mužského potomka (dle smlouvy totiž mohla být Bělá zděděna pouze syny). Další drobná komplikace je, že nikdo neví, kde ten Welyn byl. Jedna z možností je Wellen u Magdeburku, kde Bruno v té době působil. Příběh se tady píše sám: Zchudlí synové z bezvýznamného rodu se v Magdeburku seznámí s Brunem (snad se ho zastanou v nějakém sporu? Nebo pro něj něco vykonají?), a ten je poté pozve k sobě na Moravu, za odměnu a ať má v novém působišti spojence. Fakt, že jejich erb je neznámý, asi nikoho nepřekvapí. Použiji proto erb olomouckého biskupství (jehož upravenou verzi používá Stará Bělá dodnes).

Na rozdíl od Dalibora a Jindry, kteří budou hrát nechutně bohaté šlechtice, co získali majetek vykořisťováním a utlačováním ubohých nevolníků, já mám v plánu hrát chudé pány z vesnice, která vznikla teprve před pár lety vyklučením pralesa. Je jasné, že relativně malá osada by požadovaný počet mužů dohromady nikdy nedala, budou tedy potřebovat pomoc od dalších biskupských držav v okolí. Chci mít vojsko založené hlavně na pěchotě s malým počtem elitních jednotek.

ONDŘEJ Z DUBÉ

Ondřej: Stará Dubá je zaniklý hrad v sousedství mého bydliště, v malebném Posázaví (je kousek od Hvězdonického mostu na D1), a tvrz v naší obci rovněž patřila těmto pánům z Dubé (jde o větev rodu opavských Benešoviců zavinuté střely). Hrad Stará Dubá byl založen a vystavěn ve druhé polovině 13. století, takže pro účely zvolené éry je zcela ideální inspirací. Jméno Ondřej pravděpodobně patřilo nejen staviteli hradu, nýbrž je v této rodové větvi Benešoviců užíváno často, včetně celebrity – sudího Ondřeje z Dubé na dvoře hned tří českých Lucemburků.

Koncepce modelového vojska je postavena okolo posádky právě nově založeného hradu Stará Dubá a pomocných posádek z okolních menších pevností (Čejchanův hrádek, Ježov, Mrač). Slavné Zlenice budou potomci Ondřeje z Dubé teprve stavět v posledních desetiletích 13. století. Pán z Dubé zatím nemá příliš prostředků a bude hledět ochránit panství před lapky a vybírat clo, aby mohl pokračovat s výstavbou nedávno založené sídelní Dubé i dalších pevností.

Do začátku jsem pořídil balíček modelů od Victrix (Medieval Warband) a plánuji začít panskou družinou těžké jízdy, zbrojnoši a obyčejnými lučištníky. Následně bych chtěl armádu rozšiřovat o posádky ostatních hradů. Ve Victrix portfoliu aktuálně chybí jízdní zbrojnoši, ale snad by měli vyjít někdy začátkem roku 2027 a tím budu moci zůstat u jedné značky.

Na co se můžete těšit dál? V pravidelných intervalech budeme psát jak se naše armády rozrůstají a jaký děláme pokrok, včetně obrázků! Něco málo bychom chtěli zvládnout alespoň jednou měsíčně. Kromě toho vás v tomto cyklu budeme zásobovat zajímavostmi, které po cestě najdeme. Možná to budou naše nové historické poznatky, možná úvahy, možná zápisy z bitev! Pro všechny z nás je to velká akce, na kterou se moc těšíme a doufáme, že i vám se bude líbit. Sledujte jak se bude dál odvíjet Příběh Pěti Pánů!

“Tak nalijte všem pánům a pište o té nádheře a vyprávějte dívkám jak nám osud přál!

Nalijte všem pánům a narovnejte páteře. Krev červená jak víno prýští opodál.

Jak pálila nás žáha tak žízeň nás teď pálí. My s ohněm kostky hráli a hrát budeme dál!”

-Klíč, Válka proti Albigenským