CADIA STANDS! aneb jak jsem byl na slavnostním otevření prvního českého Warhammer Store

Na této stránce nemáme ve zvyku dělat reklamu Games Workshop. Výrobce Warhammeru je v odvětví wargamingu gigant a má dost prostředků na to, aby si reklamu dělal sám. Navíc jsme silnými odpůrci snahy GW o monopolizaci tohoto krásného hobby. Ale to je jiný příběh. Protentorkát si dovolím jen krátkou reportáž, nebo snad battle report?

 

 

Warhammer a já

 

Abyste pochopili následující řádky, musím tady vysvětlit svůj osobní vztah k Warhammeru. Nebyl jsem vždycky tím, kdo hledal zajímavé hry s inovací, milovníkem man-to-man skirmishovek a hlasitým zastáncem nelineárních aktivačních systémů! S wargamingem jsem začal právě u Warhammeru. Začal jsem nejprve s šestou edicí Warhammer Fantasy Battles a pak se čtvrtou edicí Warhammer 40,000, někdy kolem roku 2005. Měl jsem od začátku raději svižnější 40k, ale většina mých přátel hrála WHFB, takže jsem udržoval obojí. Hrál jsem tak jednou za čtvrt roku a maloval jsem v průměru tak deset modelů za rok. Pro srovnání: teď hraju cca 30 her za rok a maluju kolem 90 modelů za rok... ačkoli, kdybych započítal jenom Warhammer, tak by to asi vycházelo pořád stejně... no přestanu odbočovat.

 

Zkrátka se věnuji wargamingu už velice dlouho. Ačkoli nejsem úplně fanda Games Workshopu, jejich obchodních strategií, většiny jejich pravidlových systémů ani jejich modelových kitů, plně si uvědomuji, že jsou to právě oni, kdo mě k wargamingu přivedl. Zároveň je třeba říct, že jsou to právě oni, kdo nás s bráchou donutili hledat jiné herní systémy a figurky. A snad i díky nim jsme se dostali k tolika skvělým hrám, modelům a vědomostem o širším hobby. A právě proto jsem cítil vnitřní touhu u toho být, když došlo k otevření prvního českého Warhammer Store!

 

 

Cadia Stands – historky z fronty

 

Když jsem doma říkal, že bych na otvíračku rád šel, řekla mi má úžasná paní: "Půjdeme s tebou! A co si koupíš?". Dvě nejsladší věty. Zřejmě z ní mluvila přetrvávající láska k Necronům, které hrála v páte a šesté edici. A tak jsem začal vymýšlet co bych si mohl koupit...

 

Na místo jsme dorazili cca v 9:40. Říkal jsem si, že skoro hodinu po otevření už bude klid a fronta šílených GW fandů už bude vyklizená. Opak byl pravdou. V tu chvíli se fronta táhla z pasáže Černá Růže další desítky metrů. Paní z početné rodiny, která se záhy postavila za nás, zavzpomínala, jak v sedmdesátém osmém stála v Prosinci frontu na první vystavení korunovačních klenotů. Ta prý trvala čtyři hodiny. Tuhle frontu šacovala tak na polovinu. A já jí musel dát za pravdu. Podle tempa, jakým kolem nás procházeli lidé s Warhammer taškami a samolibými úsměvy, a posunů fronty se zdálo, že to na dlouho nebude. Dal jsem se do řeči s mladým mužem, který si nebyl jist, jestli je to skutečně fronta na Warhammer. Po chvíli mu dorazil kamarád a vytvořili jsme takovou malou frontovou komunitu.

 

Po první půlhodině mě opustila žena... jakože, jela se synem domů. Kdybych věděl, co bude následovat, šel bych taky. Hodinu poté jsem se dosunul ke vchodu do pasáže. Říká se, že přátelství z fronty jsou na celý život. To se teprve uvidí. Zmíněný mladík, ztratil vůli stát za Císaře a odešel domů. Naštěstí ho neviděl žádný komisař. Po další hodině, kdy jsme se posunuli o dalších pár metrů na mě přišla první krize. Po dalších pár metrech už ale přišlo světlo na konci tunelu – bylo vidět na vývěsní štít s kladivem!

 

Když už někde stojíte tři hodiny a cíl máte na dohled, máte dvě možnosti. Zůstat a říct si: "to už dám" nebo odejít a říct si: "vyhodil jsem tři hodiny života zbytečně". Já nejsem zvyklý se vzdávat. Přesto na mě přišla další krize. Teď jsem si říkal, že by měl přijít ten komisař a někoho oddělat, aby mi to pozvedlo morálku. A on přišel! Sotva jsem to řekl prošel kolem nás Komisař Sebastian Yarrick! Buď to byl on, nebo někdo kdo dělal cosplay - nevím, osobně ho neznám. Bohužel, místo aby pozvedal morálku mužstva na (ve) frontě, nesl si Warhammer tašku přes rameno a usmíval se na krabici, kterou držel ve své power claw.

 

Okolo čtvrté hodiny už se začalo dostavovat fyzické vyčerpání. Neměl jsem ani boty, ani oblečení na tak dlouhou misi. Svou pozici jsem nechal hlídat nově nabyté kamarády a vypravil se do patra do kavárny. Paní kavárnice byla velice milá. "Vy jste taky z té fronty dole?" přikývl jsem. "A jakou hrajete armádu?" vypálila kavárnice. "Víte, já jsem o tom Warhammeru v životě neslyšela ale z vyprávění všech těch lidí co sem chodí pro kávu, to zní vážně moc dobře!". Takhle jsme ovlivnili civilní obyvatelstvo...

 

Kafe mě opět trochu povzbudilo! Navíc jsme se začali přibližovat k cíli. V tu chvíli se dostavila poslední z velkých morálních krizí. Po pěti hodinách jsme sice byli už před obchodem, ale člověku začne docházet, že zahodil možnost strávit celý víkendový den s rodinou. Ale pokud bych teď odešel, už se to nespraví. Po takové době, jsme se konečně dostali dovnitř a mohli to celé vyrabovat.

 

 

Personál 

 

Rád bych vyjádřil respekt a obdiv celému týmu, který měl slavnostní otevření na starosti! První tváří ve Warhammer tričku, kterou jsem mohl spatřit byl zřejmě Regional Manager (soudím podle toho, že jsem zaslechl, že nedávno otevíral nový obchod v Dánsku). Tenhle borec chodil podél té šílené fronty, roznášel letáky, čas od času se někde zastavil a prohodil s lidmi pár slov. V jednu chvíli vzal košík vzorových space mariňáků a rozdával je ve frontě pod podmínkou, že se zúčastní malířské výzvy. Neměl jsem v úmyslu se jí zúčastnit, ale tahle aktivita mě přesvědčila, že si ho přeci jen namaluju a přinesu ukázat.

 

Druhá věc, která mě přesvědčila, že tihle jsou vážně hustí byla ukázka malování. Na FB slíbili, že kdo si chce namalovat figurku, tomu to ukážou. A i v téhle smršti nadržených, věčně se postrkujících fanboyů byly dvě malířské stanice obsazeny zaměstnanci GW, kteří nováčkům pomáhali namalovat svůj první model! Frajeři jak hovado!

 

Nakonec bych rád vyzdvihnul mladíka na pokladně, ale týká se to všech členů týmu. Já jsem stál téměř 6 hodin ve frontě a byl jsem z toho úplně vyřízený, ale oni v tomhle režimu jeli ještě o hodinu déle, bez vyhlídky konce. Přesto byl ten frajer naprosto profesionální, s úsměvem odpovídal na mých pár otázek, a ještě zvládl lehkou konverzaci. Bravo!

 

 

 

Obchod

 

U tohoto tématu mám trochu smíšené pocity. Je naprosto skvělé, že máme oficiální Warhammer Store. Nejsem velký fanda korporátu, ale jsou věci, které prostě můžete udělat jenom jako velký, nadnárodní gigant. Obchod vypadá naprosto krásně, přesně ve stylu Warhammer Storů, jaké znám ze zahraničí. Parádní čistý prostor zasvěcený Warhammeru!

 

Co je slabší je samotný sortiment. Měl jsem vymyšlené tři věci, co bych si chtěl koupit, ani jedna tam nebyla. Chvíli jsem koukal na Baneblade (po těch hodinách ve frontě jsem měl chuť si hodně udělat radost), ale tomu jsem naštěstí odolal. Takže jsem nakonec vzal dvě památeční limitky a skládací netkanou tašku a odešel.

 

Nemůžu si pomoct, ale v tomhle mi přijde, že štěpení trhu na více a více segmentů nemusí být vždy výhodou. Nové GW hry a nové frakce znamenají více místa v regálech. Je pěkné, že si můžu cokoli objednat na krám a do pěti dnů to tam bude, ale stejnětak si můžu objednat téměř cokoli i domů, odkudkoli jinud. A v mnoha případech to taky bude do 5-7 dnů.

 

Nakonec budu tuhle možnost využívat asi hlavně na merch... Uvidíme, jaké to bude až tam někdy půjdu mimo slavnostní otevření.

 

 

Shrnutí

 

Jsem rád, že jsem tu frontu nakonec vystál. Otevření prvního Warhammer Store v České Repbulice je velká událost v českém wargamingu. Jak to u velkých změn bývá, může přinést mnoho dobrého i mnoho zlého a uvidíme kam se bude situace na našem wargamingovém trhu vyvýjet.

 

Za sebe mohu říct, že jsem plný optimismu. Přístup týmu a vlastně celá stylizace prodejny ve mě vyvolala příjemný pocit otevřenosti. Oproti jiným místům v Praze i na internetu jsem neměl pocit, že Warhammer je jen pro ty, co chodí na turnaje, nebo jen pro ty, kteří se chtějí poměřovat v malování.

 

Měl jsem pocit, že Warhammer je pro všechny.