Proč jsem přestal hrát OPR

Dospěl jsem do bodu, kdy jsem víceméně přestal hrát One Page Rules, které byly ještě donedávna mojí asi nejhranější hrou. Tenhle článek je taková subjektivní retrospektiva, kdy mám potřebu se vypovídat, kde se stala chyba a čím mě to odradilo.

Začal jsem hrát OPR v druhé edici, a to především varianty Grimdark a Grimdark Firefight. Pro účely tohoto článku tudíž budu používat Grimdark a OPR jako synonyma. Ostatní hry jsem nehrál, tudíž některé závěry budou pro fantasy varianty možná nepřesné, ale popravdě mi tady nejde ani tak o kritiku systému jako takového, jako spíše některých věcí okolo hry.

Protože systém OPR jako takový není špatný. Je to hratelná hra, která dělá to, co od ní člověk čeká: jednoduchá hra, když chceš šoupat figurky po stole, a u toho si plnit hlavu pivem. Není to nijak světoborný systém a už vůbec to není originální systém: vždycky jsem říkal, že kdybych dal ChatuGPT prompt "Napiš mi jednoduchý wargamingový systém" tak pravděpodobně vyplivne něco velmi podobného OPR. Aby nedošlo k mýlce - toto není kritika, ale prostě řečení faktu. Na OPR není nic moc originálního, ale je to funkční hra a užil jsem si u ní spoustu zábavy, přestože časem si člověk začne uvědomovat limitace systému. 

245. Infanterie-Division versus Tyranidi. Na cross-overy je OPR dokonalé

To je moje první výtka, která je ale ve skutečnosti úplně drobná. Hardcore fandové OPR si v mnohém nezadají s hardcore fandy jisté firmy z Nottinghamu a docela často dokáží dost agresivně reagovat na sebemenší kritiku "jejich" hry... přičemž to často ani nemusí být kritika, ale jenom konstatování věcí jako “specializované systémy umí z principu některé věci lépe než systém univerzální”. Jakože můžete si v OPR zahrát WW2 nebo napoleoniku, ale bude to vždycky akorát OPR s jinými figurkami a pro přiblížení dobového válečnictví a taktiky je lepší mít specializovaná pravidla. Nicméně rozumím tomu, že tenhle bod je spíš o tom, že lidi jsou k***ti než o hře.

Druhá věc opět souvisí s lidmi, nicméně tahle se už promítá i do hry samotné. Začnu trochu zeširoka. Každý, kdo pracuje pro lidi ve smyslu nějakého produktu nebo designu mi určitě potvrdí, že zákazník, potažmo lidé obecně NEVÍ, co chtějí. Spousta lidí má jenom matnou představu o tom, co vlastně chce, jiní mají zase velmi specifickou, ale zato nesmyslnou představu... a celé spektrum názorů mezi tím. A designér musí této věci rozumět a být dostatečně asertivní a být schopný zákazníka nejen vyslyšet, ale ho i usměrnit. A občas zákazníkovo přání nevyslyšet, pokud se příčí celkovému záměru nebo by bylo na škodu věci.

Jak by vypadal iPhone, kdyby Apple designoval podle přání zákazníků.

Problém OPR komunity je to, že její drtivá většina jsou přeběhlíci z Warhammeru. Ono to není problém per se, ten ale nastává v okamžiku, kdy tvůrci přespříliš naslouchají přání komunity... komunity, kde většina lidí nechce hrát WH40k, ale zároveň by chtěla hrát WH40k. Zní vám to jako protimluv? Ano a ne. Krásně to demonstruje právě tu vnitřní schizofrenii OPR, které se neustále vymezuje "my jsme vlastní hra" a zároveň neustále reaguje na Warhammer a snaží se mu nabližovat, ať už modely, nebo, co hůř, pravidly. A tak po velkohubých prohlášeních u vydání 10. edice WH40k, kdy nám autoři říkali "nebudeme přidávat pravidla pro modely vydané konkurenční firmou", najednou máme alternativy ke všem novým modelům, a pravidlově, po nářcích komunity, zavádíme ptákoviny typu "Fight first". A co hůř, šaháme do základů systému, a zavádíme věci příčící se původní rychlé hře a zavádějící hemmrovskou kostkovanou.

Víte co? Jestli budu chtít hrát Kill Team nebo WH40k, tak budu hrát WH40k nebo Kill Team. OPR hraju z určitého důvodu, a přibližování se pravidlům jiných her je cesta do pekla. A pokud opravdu chtějí mít vlastní identitu jak hlásají, tak z toho dělat Warhammer Lite fakt nepomůže, nemluvě o tom, že systém postavený na dvou statech o rozpětí 2-5 má jenom limitovaný potenciál, kam půjde natáhnout. 

Autor si stěžuje na pravidla OPR, 2024, kolorováno

Tady plynule přecházíme k poslední, asi největší výtce, která s výše zmíněným úzce souvisí. Celá moje myšlenka, která je pro fandom a OPR diskord hluboce heretická, zní:

OPR nepotřebuje rebalanc každé tři měsíce.

Ve skutečnosti ho nepotřebuje ani jednou za šest měsíců. Nejhorší úlety - a takových moc není - se dají vždy upravit erraty (ale tady se bavíme o velkých problémech, ne něčí pláč, že JEHO zbraň je teď teoreticky slabší), a rebalanc stačí jednou ročně. A novou edici jednou za tři až pět let (!!!). 

Frekvence rebalanců každý kvartál v systému o dvou statech je čiročiré šílenství. Jde v tom opět vidět inspirace pány z jisté akciové společnosti, jenže tam je situace trochu jiná, že? Takoví Kings of War se svojí velmi aktivní turnajovou scénou vydávají rebalanc jednou ročně - a to jsou mnohem tvrději kompetetivní hra. Ruku na srdce, koná se vůbec nějaký čistě kompetetivní turnaj v OPR? 

Výsledkem tohoho je, že prostě nestíhám sledovat, co se děje. Otevřu armybuilding appku a ani nemůžu si ponechat staré listy, automaticky mě je vyupdatují, takže moje armáda má najednou body úplně jinde. A nové vlastnosti. Armáda, kterou jsem si postavil na začátku třetí edice dnes funguje dost jinak. 

Kdybych chtěl hrát hru, u které musím udržovat krok s metou, aby moje armáda byla efektivní, tak budu hrát Warhammer. Už jen z toho důvodu, že tam je armybuilding mnohem větší součást hry, člověk s tím počítá dopředu a popravdě, když se mu podaří poskládat efektivní armádu, tak je to mnohem uspokojivější pocit. 

Ale OPR? Sakra, to je moje hra k pivu. Chci vytáhnout figurky, co mám a hrát s nima, a ne, že pokaždé když otevřu appku, tak dostanu hlášku, že mě přebodovali moji armádu a měl bych to celé překopat. 

Leman Vorošilov, autorův kitbash www.instagram.com/vandal_with_brush/

Ano, uvažoval jsem o tom, že si prostě nechám pravidla druhé edice a svoje staré listy a budu hrát podle toho. Jenže já ty listy nemám uložené, revertnou appka nejde. Znamená to domlouvání se s oponentem, podle které verze má hrát a řešit ty listy pak musí i on... není to nic nepřekonatelného, ale je to nepohodlné. A kouzlo OPR pro mě bylo vždycky právě v tom, že jsem tohle řešit nemusel. Vytáhly se figurky, do appky jsem naházel jednotky a jelo se. Pokud mám strávit delší čas přípravou a řešením novinek a bodů a updatů (které navíc samozřejmě nejsou centrálně popsané, ale rozházené po appce a changelogs) tak ve skutečnosti spíš šáhnu po Warhammeru, který je v 10e zvlášť s normálním spoluhráčem úplně cajk hra, a pro který toho spoluhráče seženu mnohem snadněji. Nebo si vezmu Xenos Rampant, nebo něco od Ganesha Games nebo Two Fat Lardies, prostě nějaká pravidla, která mě k té časové investici dají nějakou přidanou hodnotu zajímavých mechanik a myšlenek.

Vlastně ani nevím, kde je pointa. Pokud vás OPR baví, tak vám v žádném případě nechci říkat, že to nemáte hrát. Tohle celé vlastně ani není hejt, jako spíš povzdech a stížnost na lampárnu. Jsem si vědom toho, že to jsou velmi subjektivní pocity, které se vlastně pravidel jako takových netýkají. Původně jsem chtěl přidat i co by podle mě autoři dělat měli, ale už to začíná být příliš dlouhé, tak možná jindy. Což je asi perfektní závěr, protože "možná jindy" je asi nejvýstižnější popis mých současných pocitů ohledně OPR.

Autor textu i fotek Pavel 'Vandal' Nikolajev