Muskets and Tomahawks - FIW zápis ze hry

Tento zápis obsahuje neplacený Product Placement ;-)

         Noc byla chladná a ani první ranní sluneční paprsky nedokázali prorazit mlhou. Pierre-Olivier Marquette, velitel kanadské milice si přitáhl kabát blíž k tělu aby se konečně přestal třást. Tou dobou ještě nevěděl, že za chvíli mu bude spíš horko. Podle rozkazů měli jeho milice obsadit most přes potok Sarat Creek a strategicky umístěný les, aby ho bylo možné využít proti Angličanům. Kromě deseti svých mužů měl s sebou ještě tucet Compagnies Franches de la Marine a tucet Huronů na válečné stezce.

Rozhodl se, že divochy nechá útočit na pravém křídle. Byli rozhodnutí sbírat skalpy Angličanů a bojovat hlavně noži a tomahawky. Marquette si byl jistý, že bude lepší když jeho milice s mariňaky zvolí spíše postup po levé straně a indiány nechá bojovat samostatně, pokud k boji vůbec dojde. Zadunění bubnu ho ujistilo, že bojovat se bude. Podzimní krajinu, jako krvavý šrám, prořízly rudé kabáty anglické řadové pěchoty 43. pluku. Marquette poslal menší skupinku milicionářů kolem malého srubu aby zaujali pozici v remízku. Pokud se tam nepozorovaně dostanou, mohlo by se podařit sevřít Angličany v křížové palbě a zároveň zůstat v zákrytu stromů. Mariňáci pak budou postupovat středem bojiště, podél potoka k mostu.

Z levé strany se ozval bojový pokřik Huronů a třeskot pušek! Divoši vyběhli vstříc britským rangerům. I Marquettova past sklapla. Rudé kabáty se dostali do křížové palby a už několik z nich padlo. Vše se vyvíjelo podle plánu. Na pravém křídle bylo ticho, Huroni už zřejmě sbírali anglické skalpy. Mariňáci se už brodili přes potok aby se pustili do přestřelky s Mohawky v britských službách.

Britský důstojník zavelel vpravo v bok a celá formace se otočila směrem k lesu, kde se skrývala čtveřice milicionářů. Přední řada zaklekla a celý oddíl vypálil salvu. Déšť olova trhal větve i kůru stromů. Pierre-Olivier se pokřižoval. Tohle nemohl žádný z jeho přátel přežít. Spolu se zbytkem svých mužů vyšel z lesíka kupředu, dokud jsou Britové otočení směrem k jejich spolubojovníkům. Velitel rudých kabátů nechal rozpustit formaci a nařídil pochod vstříc zbytku milice. "Na ně, chlapi! Dejte jim po hubě!" zavelel Kanaďan! Milicionáři se rozeběhli s noži, pažbami pušek a sekyrami proti bajonetům Britů. Angličany tím zřejmě zaskočili. Překvapení vojáci podlehli téměř bez boje. 

Kanaďané ale ještě nechtěli slavit. Jejich práce ještě neskončila. Jeden z nich, Etienne, pohlédl na britského důstojníka. Ten tasil široký skotský meč a pozdravil. "Není to hrabě Wavesbury?" poznamenal Francois. Etienne se zamyslel a důstojníka si změřil pohledem. "Ah oui, to bude ten legendární Wavesbury. En Avant mes amis! Tuhle kořist už nám nikdo neodpáře!" Všech pět Kanaďanů se najednou vrhlo na hraběte. Wavesbury se snadno vyhnul prvnímu úderu. Pažba pušky, držené za hlaveňl, mu neškodně prolétla nad třírohým kloboukem. Další útočník po něm bodl dlouhým a širokým nožem. Hrabě hrabě vykryl ránu s jílcem po svém pravém boku a ihned opětoval úder bodnutím do kruku. Další Kanaďan se rozpřahoval sekyrou ale Wavesbury nezaváhal vyrazil ramenem proti němu. Síla nárazu srazila útočníka na zem. Etienne vyjel proti Angličanovi šavlí. Po třetím úderu však hrabě přenesl vazbu z leva doprava a, švihem zápěstí, rozsekl chudákovi z milice obličej. Zbývající Kanaďané se rozutekli...

Pierre-Olivier Marquette se rozhlédl po bojišti. Les na pravém křídle zabírali Rangeři... po Huronech nebyla nikde ani stopa, snad kromě jejich náčelníka, ležícího na zemi s dírou v hlavě. Mariňákům se sice dařilo držet most před Mohawky ale nebylo pochyb, že bitva je ztracena. Sám na chvilku přemýšlel, jestli se sám postavit Wavesburymu. Po shlédnutí toho krvavého divadla se rozhodl jinak. "Ústup!" zakřičel směrem k Compagnies Franches de la Marine. Nečekal na ně a sám se otočil k ústupu. Zrychlenému ústupu. Zlí jazykové by řekli, že vzal nohy na ramena... a měli by pravdu.

-Jiron