Wargaming a Kriegsspiel - původní rešerše pro ČT

 Původní rešerše pro článek České televize "Ukrajině pomohly s ofenzivou válečné hry. Stratégové s nimi promýšlejí války už dvě stě let" 

Kriegsspiel, tedy válečné hry nejsou jen doménou štábních her armády, postupně se dostávají i mezi veřejnost. Jako první si s vojáčky hraje na válku nejspíš Robert Louis Stevenson, nicméně první pravidla jsou vydána roku 1898 Fredem T. Janem - Rules for the Jane Naval War Game. Od té doby trh s válečnými hrami utěšeně roste. A díky crowdfoundingu a 3D printu dále poroste. Především v Anglii má wargaming tradici. Ostatně takové osobnosti pop kultury jako Peter Cushing, nebo Henry Cavill patří mezi příznivce figurek.

Současné wargames zahrnují široké spektrum různých her, od deskovek po počítačové simulace. Hraním deskových si můžete přehrávat nejen známá tažení a zkoušet, co by se stalo, kdyby… Třeba kdyby císař Napoleon 7. září 1812 v bitvě u Borodina povolil maršálu Davoutovi obchvat z pravého křídla. Deskovky povětšinou nabízí poměrně vysoký velitelský pohled na bojiště, velíme celým armádám a snažíme se sehrát určitý scénář, či tažení.

Figurkové válečné hry, ale přichází se zcela jiným konceptem a možnostmi. Máme jakési pískoviště omezené pravidly, která oddělují dětská hřiště od wargamingových stolů. Pravidla válečné hry jsou definována žánrem, měřítkem a záměrem. Hráči mohou chtít hrát fantasy, sci-fi, mytologii, historii, alternativní historii a různé crossovery. Zatímco s vojáčky o velikosti 20mm, můžou jednoduše velet pěší četě na bojišti velikosti fotbalového hřiště zmenšeného na kuchyňský stůl. Už těžko takto budou velet divizi, 10 000 figurek se prostě na kuchyňský stůl nevejde. Není problém mít 10 000 figurek. Problém je co s nimi. Podle záměru se pak měřítka pohybují od vojáčků velikosti 2mm do 40mm. Případně i větších. 

Záměr, je naprosto klíčový a je cílený na volbu hráče – na hráčskou typologii. Chceme si hrát s vojáčky? Chceme vystavět nějaký příběh? Baví nás aplikace pravidel v praxi? Potřebujeme poměřovat svoje dovednosti, nebo nás baví co nejvěrněji simulovat situaci na bojišti, případně chceme, aby před nás hra stavěla volby jako před velitele čety? Chceme hrát s malou Žižkovou družinou, nebo přehrát celou bitvu u Lipan? Podle těchto požadavků musí designér vystavět systém založený na nějakém vlivu náhody na hru, reprezentovaný většinou modulovaným hodem kostkou.

Zatímco většina her sama o sobě pokryje naprostou většinu hráčských požadavků, simulacionistické historické hry, které jsou úzce vymezené. Mezi hráči takových her nezřídka narazíte na bývalé vojáky, nebo vojenské historiky. Taková hra, nejenže musí nastavit hodnověrné prostředí v samotném matematickém modulu, musí to být stále hra, ale zároveň musí nabídnout uvěřitelný model Claussewitzovi frikce, abstrakce a mlhy války, případně musí přenést na bojiště posloupnost velení a jeho vliv na průběh hry.

A jsme tam, kde jsme začali. Takové hry se zpětně dostanou čas od času k armádě na štábní hry.