Zápisky z Kampaně 1812: 1. Srpna 1812 - Bojůvky o most a mlýn
Vyšel jsem ze stanu, kde se plánoval další postup tažení po boku svého generála. Bylo pro mě velkou ctí, že jsem před tímto tažením byl jmenován pobočníkem generála Maisona. Před sedmi lety porazil mé krajany u Slavkova a už od tažení v Prusku je brigádním generálem. Vyznamenal se i ve Španělsku a před tažením do Ruska si mě vybral jako pobočníka, díky mým logisticko-diplomatickým schopnostem. Ano, jsem původem Rakušan. Žil jsem v Horoměřicích, malé vesničce nedaleko Prahy. Když jsem se doslechl o velké revoluci ve Francii, jejích ideálech a pokrokovém smýšlení, rozhodl jsem se přestěhovat. Založil jsem si malý obchod nedaleko Paříže a když jsem zvládl pár slušných obchodů pro Velkou Armádu, dostal jsem nabídku abych se k armádě přidal jako logistický důstojník. A tak to začalo. Najednou jsem v Rusku.
Před týdnem jsme dobyli Polock a maršál Oudinot má rozkazy nás vést na Petrohrad. Naše divize má zajistit zásobování na nepřátelském území. 31. července navečer vyšel můj generál z plánovací porady a vydával rozkazy: "Henri, řekněte prosím plukovníkovi Trupelovi aby dohlédl na obsazení toho mostu před námi. Rusové ho nesmí vyhodit do povětří za žádnou cenu. Generál Doumerc mu na to uvolní několik kyrysníků." Maison si stáhl rukavice a pokračoval. "Taky si vezměte několik mužů a postarejte se o ten mlýn támhle na kopci."
Ta poslední věta mě zaskočila. Moje práce byla spíše v organizaci práce důstojníků a trénu, vlastně jsem prošel jen základním výcvikem. "Ehm, samostatné velení, pane?" zeptal jsem se neklidně. Generál se usmál, položil mi ruku na rameno a řekl: "Ono to není až tak velení, Henri, vezměte si jen tak dva tucty mužů. Copak vy necvičíte šerm ve druhém batalionu u devatenáctého?" Měl pravdu, chodívám šermovat s kluky kolem seržanta Morilla ale vést vojáky do boje s nepřítelem je něco úplně jiného. Zasalutoval jsem a šel hledat plukovníka Trupela.
Dycky most
Jean-Aimable Trupel, nedávno povýšený na plukovníka devatenáctého řadového, se v sedle zavrtěl. Bylo svěží letní ráno a on hned po snídani vyrazil s předem připraveným oddílem vojáků k mostu. Šlo o velmi citlivou operaci. Henri Doromeritz, pobočník generála Maisona kladl velký důraz na to, že o most nesmíme přijít. Taková politováníhodná událost by zdržela armádu příliš dlouho a císař chce aby Oudinotova divize postupovala rychle k Petrohradu.
Noční průzkum odhalil, že na nosnících mostu už jsou připraveny soudky s prachem v dostatečném množství aby to most nevydržel. Obrana mostu měla být chabá, jen pár ženistů a jejich velitel. Ráno už ale Trupel viděl situaci jinak. Zdá se, že na inspekci přijel někdo nový a důležitý a spolu s ním oddíl dragounů i s šestiliberním dělem. Plukovník byl rád, že nakonec vzal šestici kyrysníků od plukovníka Dujona. Těm chránili křídla řadoví fyzilíři z Trupelova prvního batalionu. Postupovali vesnicí směrem k řece Drisse, zatímco kyrysníci jeli hrdě a neohroženě po silnici, jež vedla středem obce.
A byli to právě oni, kdo první okusili dělostřeleckou palbu. Od řeky se zahřmělo a jeden z velkých černých koní se vzepjal když mu několik palců kolem hlavy proletěla šestilibrová ruská kule. Naštěstí Rusové minuli a kyrysníci to vzali jako výzvu k boji. Tasili široké, dlouhé meče a rozjely se klusem k mostu. Obě čety fyzilírů mezitím běželi jak nejrychleji to šlo ke břehu řeky, kde mohli vést palbu na nepřátelské myslivce.
Kyrysníci to nestihli. Dělo znovu zahřmělo a tentokrát kule prorazila ocelový kyrys jednoho z jezdců a na místě ho zabila. Jeho spolubojovníky jeho krutý osud otřásl a než by se stihli vzpamatovat už se na ně chystali ruští dragouni. Ti ale naštěstí museli zpomalit kvůli povozu jednoho ruského sedláka, který sklouzl z cesty a uvízl v bažině u Drissy tak nešikovně, že kolem něho Rusové mohli jen obtížně projet. Důstojník v husarské uniformě tasil šavli a za hlasitého "Bistro! Bistro!" popoháněl tažného vola aby zmizel z cesty.
Fyzilíři devatenáctého řadového a dvacátého třetího mysliveckého na sebe přes řeku neúnavně pálili. Francouzům se podařilo donutit ruské dělostřelce se krýt natolik, že neměli čas nabíjet svou šestiliberku. Bylo jen otázkou času kdy se dragouni s kyrysníky střetnou na mostě. Nakonec k tomu došlo. Dragouni vypálili ze svých pistolí a dva kyrysníci se svezli z koní. Zbylí tři kyrysníci se ale bili jako lvi aby včas vytrhli doutnák, který už Rusové stihli zapálit.
Když se od sebe jezdci odpoutali, byly obě jednotky natolik oslabené, že už byl most jen v rukou pěchoty. Trupel zavelel svým fyzilírům přejít most za každou cenu! Každá vteřina teď byla drahá. Rusové nejprve zkoušeli zastavit Francouze palbou a pak ostrým kovem bajonetu. Marná snaha. Francouzi za cenu těžkých ztrát nakonec most překročili a desátník Martin osobně vytrhl doutnák z prvního soudku s prachem.
Zbylí Rusové spořádaně ustoupili. Trupel zabránil zničení mostu a jeho úkol tak byl splněn. Tažení do Ruska může pokračovat.
Boží mlýn
Kromě Morillových pícovníků ze 6. roty jsem si vzal partu voltižérů. Mlýn bránili hlavně ruští domobranci, vyzbrojeni vším co doma našli. Někteří měli staré muškety, pár jich mělo pistole a jinak všelijaká domácí náčiní. Ti ovšem byli podpořeni výborně vycvičenými pěšími myslivci. Generál Wittgenstein, který prý tvořil opozici našemu II. Sboru, zřejmě nechtěl dát maršálu Oudinotovi nic zadarmo.
Mlýn se nacházel na nízkém vršku nad křižovatkou tvaru písmene T. Morille s pícovníky šli ve volné formaci po silnici směrem k němu. Voltižéři, připravení bojovat po tiraillersku ve čtveřicích jim kryli boky a zároveň připravovali útok z vícero úhlů na mlýn. Ten byl naším hlavním cílem. Malé skupinky našich harcovníků se pomalu posunovali kupředeu. Od mlýna se ozvalo třesknutí pár zastaralých zbraní a náhle se vše rozeznělo zvuky boje, jakoby nedočkavý střelec rozpoutal bitvu.
Bylo brzy ráno a viditelnost nebyla optimální. Proto houf ruských myslivců překvapil Morillovi hochy a donutil je k pár krokům vzad. Po mé levici se dvě skupiny voltižérů nenápadně a v tichosti přesouvali tak aby se vyhnuli hlavnímu nepřátelskému oddílu a mohli pohodlně a bezpečně ostřelovat dobrovolníky u mlýna. Po mé pravé ale ticho nebylo. Kouřem a ohněm z pušek se nesl křik rozkazů, proložený občasným bolestným sténáním. Francouzština ale brzy začala nabývat na intenzitě a zdálo se, že naši mohou postupovat kupředu.
Když se dým rozptýlil ukázalo se, že jsme sice střet pod kopcem vyhráli ale za cenu obrovských ztrát. Několik voltižerů jsem viděl utíkat směrem k lesu. Pár pícovníků padlo, ostatní byli ranění a někteří odmítali pokračovat v boji. Adalbert měl kuli v paži a Michel měl ošklivou ránu od bajonetu na noze. Dobrá zpráva byla, že voltižeři na levém křídle úspěšně změkčili obranu samotného mlýna. Bylo nutné zahájit ještě jeden poslední útok. Moji muži byli unavení, vyčerpaní, ranění. Nevěděl jsem co si počít.
Najednou mě to napadlo, otočil jsem pohled k mlýnu, kde ruští dobrovolníci jásali. Vítězství už měli v kapse. Podíval jsem se na své zbývající vojáky. Tasil jsem šavli. Můj kůň se vzepjal na zadní. "Vive l'Empereur!" zakřičel jsem z plných plic, "za mnou! En avant!". Nasadil jsem koni ostruhy a tryskem vyrazil do mírného svahu, nad kterým mě čekala smrt nebo sláva. Neohlížel jsem se, jestli mě někdo následuje. Teď už na tom nezáleželo. Můj kůň přeskočil nízký plot a já se šavlí ohnal po prvním Rusovi a rozpoltil mu lebku. Kůň sebou trhal jak se snažil vyhnout ranám zemědělského náčiní a pažeb starých pušek. Vykryl jsem výpad vidlemi na svůj pravý bok a vzápětí probodl jejich uživatele. Jen tak tak jsem uhnul útoku srpu na mou levou nohu a vztekle jsem ťal směrem, kde jsem očekával zákeřného útočníka.
Nevím jak dlouho jsem tam mohl být ale připadalo mi to jako věčnost. Rusové najednou odhodili zbraně a vydali se úprkem směrem na Petrohrad. Moji voltižeři s jásotem přiběhli a pomohli mi sesednout. Bolelo mě celé tělo. Měl jsem na sobě tolik krve, ani jsem nevěděl jestli nejsem smrtelně raněn. Najednou jsem zahlédl podobně zkrvavenou vysokou postavu Georgese Morilla. Prý také vyběhl sám v čele svých pícovníků a krátkou pěchotní šavlí se pustil do křížku s houfem Rusů. Široce jsme se smáli když jsme si padli kolem ramen jako dávní řečtí hrdinové.
Komentáře
Okomentovat