Black Powder - Bitka u Jakubowa

 Dnes jsme se s Daliborem sešli, abychom si oživili pravidla a vyzkoušeli co a jak nám bude fungovat, než začne liga v Prague Wargames Club. Předem se omlouvám, že na pár obrázcích uvidíte nějaké nenabarvené modely. Jeden z důvodů proč jsem už nutně potřeboval bitvu je i ten, že potřebuji k barvení motivaci. A moji vojáci potřebují motivaci k boji. Vědí, že když budou bojovat dobře, posunou se v žebříčku priorit na barvení nahoru (máte smůloch, kyrysníci!).

Na náměstí Jakubowa, hned vedle studny stojí běloskvoucí břízka, pod kterou v horkých dnech léta klábosí vesnické drbny. Ty už ale odešly, stejně jako léto. Bylo pravé poledne, pozdní podzim 1812. K městu právě přichází francouzští vojáci a jakmile zmerčí obránce matky Rusi, hned vypřahají dělostřelecké baterie na svém levém křídle, aby mohli ostřelovat náměstí, kde zanedlouho dojde ke krvavé řeži.

Kvůli drobným zdravotním potížím generála Berckheima (nedostatek barvy) musel generál Maison svěřit velení své pěší brigády plukovníku Trupelovi a sám se ujmout brigády o dvou švadronách kyrysníků. Trupel zformoval všechny čtyři bataliony 19. řadového do útočných kolon - třetí batalion za prvním, čtvrtý batalion za druhým. Generám Maison ponechával kyrysníky v záloze aby mohli rozrazit jakékoli nepřátelské snahy.

Rusů tady bylo požehnaně. Jsou tu konec konců doma. Jádro nepřátelské armády tvořili dva bataliony řadové pěchoty a batalion jägerů. K podpoře pěchoty byli připraveni dragouni a velká baterie na kopci. Tu chránili konvergovaní granátníci. Opodál, jakoby ani neměli v úmyslu zasahovat do bitvy, jen tak postávali kozáci s kopími opřenými přes rameno.

Ruská děla, stále ještě v kolesnách se rozjela vstříc francouzským agresorům a zastavila se v ulici, která vedla na náměstí. Koně však měli trochu problém sjet dost rychle z mírného vrchu s takovou zátěží a dělostřelci tak nestačili zajistit pozice než se francouzi dali do pohybu. Generál Maison spatřil přijíždějící děla a rozhodl se pro rychlou akci. Obě elitní švadrony kyrysníků vyrazili kupředu na náměstí, ve snaze využít faktu, že Rusové stále nejsou schopni palby. Plukovník Trupel byl vždy předvídavý, bylo mu jasné jak asi může útok kyrysníků bez podpory pěchoty dopadnout a ihned vydal rozkazy k jejich podpoře. Jeden batalion také vyslal aby rozvinul palebnou linii proti jägerům s vysunutými harcovníky.

Nepadl jediný výstřel ale i tak se země otřásala. Dusot těžkých, silných koní a tisíců nohou v dokonalé souhře, podkreslovala kakofonie polní muziky obou znepřátelených armád. Francouzské bubny, píštaly a trubky se snažili překřičet své ruské sourozence. Jako zpěváci, ve špatně sladěném sboru, doplňovali hrůzný orchestr důstojníci, řvouce rozkazy z plných plic. Pak zahřměla francouzská baterie!

Několik osmiliberních kulí přeletělo bojiště a vyrvalo hlínu několik metrů od ruské lehké pěchoty. Ruská velká baterie byla připravena k palbě a vedle ní se seřadili dragouni v překrásných uniformách s tasenými meči. Konvergovaní granátníci Cara Alexandra se přesouvali k malému statku, chráněni hradbou děl. Ruská pěchota postupovala směrem k náměstí, kde by účinnou palbou mohla dostat nenáviděné Francouze do kleští. Francouzští kyrysníci na náměstí začali z klusu přecházet do trysku. Polední slunce háhelo oslňující odlesky od jejich naleštěných krunýřů a černé žíně na jejich přilbách vlály ve větru. Pak spustila bouře. Rusové začali pálit z děl a jedna kule vyryla krvavou brázdu v jedné z kyrysnických švadron a donutila tak celou kolonu zastavit. Druhá švadrona ale přešla do trysku a s ryčením koní a cinkáním postrojů namířila na ruské jägery. Těm se jen tak tak podařilo zformovat čtverec proti jízdě.

Čtvrtí kyrysníci udělali to co umí nejlépe. Nestarali se o ruské kule ani bodáky. Tryskem vrazili do karé zelených uniforem a dlouhými meči sekali nalevo napravo. Čtvercová formace slouží k odražení jezdectva ale takhle zuřivý útok může vydržet jen skutečný hrdina. Kyrysníci utínali hlavy i končetiny. Jen pár vteřin po útoku už vecí černí hřebci šlapali jen na těla a údy v zelených uniformách a půda se změnila na rudohnědé bláto. Ale karé zůstalo stát. Ti šílení Rusové prostě odmítali ustoupit. Karé zůstalo stát. Kapitán Lafontaine bude zanedlouho vyprávět, že v tomto útoku zabil tolik Rusů, že už pak nemohl ani uzvednout meč k dalšímu nápřahu a i tak to bylo málo. Karé zůstalo stát.

Mezitím však kozáci přestali kouřit své dýmky a nasadili koním ostruhy, bleskově projeli nedalekým remízkem a zcela nepozorovaně pronikli za francouzské řady a francouzskou baterii. Když si francouzský dělostřelec uvědomil, že by bylo třeba otočit děla, měl už v hrudi zaražené kopí a jeho muži byli nemilosrdně povražděni. Kozácký důstojník seskočil z koně, svlékl si kabát a posadil se na lafetu jednoho z děl. Jeden z jeho mužů vytáhl láhev vodky a společně čekali na výsledek bitvy. Oni zabrali dělostřeleckou baterii a tím jejich práce skončila. 

Obě kyrysnické švadrony věděli, že teď nebo nikdy. Švadrona, která tak zuřivě vedla útok proti karé jägerů sice ztratila prvotní energii ale na ruskou lehkou pěchotu už začala doléhat tíha utpěných ztrát a zbytek batalionu se obrátil na útěk. Druhá švadrona konečně uklidnila koně a znovy vyrazila ve snaze dobít velkou baterii rusů. 

Plukovník Trupel zatím dělal co mohl. Snažil se vyřešit problémy způsobené nadšeným útokem těžké jízdy tím, že vydal rozkazy k jejich podpoře ale zároveň musel část regimentu vyhradit ochraně ústupové cesty před kozáky. Trupel nevěděl kam dřív skočit. Rozkazy sázel rychle za sebou a jen těžko zvládal sledovat nový vývoj situace. Tak se asi stalo, že když se první švadrona kyrysníků pustila do křížku s ruskou řadovou pěchotou, ocitla se mezi mlýnskými kameny, znovu bez pěší podpory. Ale vždyť tam poslal první batalion...

Kapitán Gérard z prvního batalionu dostal před pár minutami rozkaz uzavřít Rusům možnost roztáhnout řady. Kapitánem se stal protože přežil celé tažení na Dunaji ale nikdy neměl větší ambice. Čestnou legii, kterou tak rád ukazoval po hospodách, dostal poté co se vyplížil z ležení aby přespal na seníku nedalekého statku. Seník byl už obsazen rakouskými harcovníky a tak se vrátil do ležení a u ohniště o svém zklamání povídal kamarádům u pálenky. Náhodou tam byl jeho major a ten se zmínil před náčelníkem štábu a tak nějak se dostalo k Císaři, že Gérard z Languedocu odhalil nepřátelské pozice. Ale to je jiný příběh. Teď se prázdným pohledem díval na příkazníka, který mu říkal něco úplně jiného, než byly jeho patnáct minut staré rozkazy. Nejdřív měl někde stát a bránit a pak podpořit kyrysníky? "Co máme dělat, kapitáne?" zeptal se jeden z poddůstojníků. "Máme podpořit kyrysníky ale taky musíme hlídat tuhle pozici." Vydal tento rozkaz a o chvíli později už celý batalion volal: "Allez allez, les quatrieme cuirassieurs!". To ale první švadroně čtvrtých kyrysníků nepomohlo neboť byli v sevření rusů ze dvou stran řadovou pěchotou.

Stěpan Fjodorovič Gruzka, velitel jednoho z děl si nakroutil knír. Viděl před sebou tu obrovskou masu koní a kovu a neubránil se úsměvu. natáhl se po zápalníku a střelec z osádky jeho děla přikývl. Přiložil lunt k prachu. Země se otřásla a ze všech hlavní naráz vyšlehly plameny, jak z tlam nespočtu draků. Kartáčové kule se zjevili před švadronou kyrysníků jako masivní stěna z kovu a smrti. Lidé i koně řvali bolestí jak jim obranná palba trhala končetiny. Když se kouř rozptýlil, nezůstal nikdo, kdo by mohl dovést útok až k baterii. Beztvará hmota s občasnými kusy přileb, kyrysů a cáry uniforem pokrývala zem jako ohavný koberec. "Privjet v Rasíi, malčik" zašeptal Stěpan Fjodorovič Gruzka.

Po tomto masakru už bylo pro Francouze vítězství nedosažitelné. Všichni důstojníci začali organizovat spořádaný ústup pěchoty, zatímco zbývající kyrysníci první švadrony ničeho nedbali sprostě prchali, srážejíc vlastní spolubojovníky. Rozhodnutí vést útok těžkého jezdectva bez podpory pěchoty a dělostřelectva - za pár let známé jako "Neyův Manévr" - se ukázalo jako nefunkční. Snad se příště zadaří lépe.

Tak se uvidíme u herního stolu.

-Jiron