Black Powder 2 - Recenze

Dnes se, milí čtenáři podíváme na druhou edici kontroverzní hry Black Powder od Warlord Games. Přestože hra pokrývá rozsáhlé období, budu pro většinu svých příměrů využívat Napoleonské války protože těm se ve WASP věnujeme. 

Autorský záměr 

Hlavním autorem Black Powder je Rick Priestly (ano, ten co vymyslel Space Marines když pracoval v Games Workshop) a hra zapadá svým konceptem a systémem do skupiny s Hail Caesar a Pike&Shotte. Tyto tři hry tak zabírají konflikty počínaje biblickou érou a konče počátkem dvacátého století. 

Black Powder je na samém konci tohoto rozhraní a pokrývá (zjednodušeně řečeno) vše co se dělo v 18. a 19. století. Rick Priestly na několika místech (mimo jiné v předmluvě) zmiňuje, že cílem těchto pravidel bylo odehrát velké hry, ve velkém počtu hráčů za relativně krátkou dobu. Po několika hrách musím říct, že mám dojem, že se záměr podařil, nicméně za cenu nějakých těch ústupků.

Armáda v armádě - Císařská Garda

Složení armády 

    Armády jsou v celé této řadě pravidel vždy rozděleny do brigád. Celé armádě velí Vrchní Velitel (Commander in Chief) a každé brigádě pak velí Velitel Brigády. Stejně jako pravidla musím uvést, že jde jen o technický termín pro stavbu armády, ne nutně dobovou hodnost. Brigády mají 2-8 jednotek, které mohou mít různou velikost, nejčastěji se ale hraje s 18-36 pěšáky na jednotku, nebo 8-18 jezdci na jednotku. Baterie děl mívají jedno až dvě děla s obsluhou. 

    Vrchní velitel má ve druhé edici funkci spíše kosmetickou. Sám rozkazy nevydává, pouze poskytuje přehoz na aktivaci některému z brigádních velitelů (viz níže). Ten představuje pobočníka vyslaného s urgentímy rozkazy nebo specifikací z hlavního štábu. Brigádní velitelé mohou za určitých podmínek vydávat rozkazy hromadně celé brigádě, nebo jejím vybraným jednotkám. Nemůže velet jiné, než svojí brigádě. 

Aktivace 

    K pohybu ve hře slouží fáze rozkazů. Během této fáze hráč v roli velitele vydává jasné a specifické rozkazy. Autoři doporučují do toho vložit trochu toho hraní role aby to nebylo „tihle půjdou sem a do kontaktu“ ale spíše „Bručouni! En avant, dobijte ten zas****j vršek!“. Samozřejmě, je to něco co musí hráči přijmout za své a herní prožitek tak může být lepší nebo horší v závislosti na tom jak moc hráčům záleží na tom co hrají. V souladu s dobovou tradicí je alfou i omegou schopnost velitele vydávat rozkazy a schopnost vojáků je poslechnout. Všichni velitelé tak mají hodnotu kvality štábu (Staff Rating), který odráží schopnost celého jeho štábu distribuovat rozkazy srozumitelně, efektivně a včas. V praxi je to číslo, které je třeba na dvou šestistěnných kostkách podhodit a to tak, že čím méně padne, tím lépe. Pokud vyrovnáte kvalitu štábu, udělá jednotka jeden pohyb, když podhodíte o jedna, udělá dva pohyby a když o víc, udělá až tři pohyby. Pohyb zahrnuje i změny formací. Důležité je, že rozkazy vydáváte před hodem takže nikdy nevíte, jak velkou část jednotka dokáže splnit. Na pořadí tedy záleží. Pokud rozkaz zní „Pochodem k mostu a rozvinout řadu“ a kostky rozhodnou, že jednotka udělá jen jeden pohyb, musí vojáci dopochodovat k mostu kde zůstanou ve své stávající formaci. Pokud by rozkaz zněl opačně, tedy „Rozvinout řadu a pochodem k mostu“, jednotka by k mostu nedošla ale rozvinula linii. Pokud hráč kvalitu štábu přehodí, jednotka rozkazy nedostala včas, nepochopila nebo je odmítá splnit a nedělá nic. Štábní číslo lze mnoha způsoby modifikovat. Všeobecně platí, že jednotky v koloně mají na poslouchání rozkazů bonus. Další možností pohybů jsou takzvané iniciativní rozkazy. Ty představují skutečnost, že velitelé jednotlivých jednotek nejsou jen tupí paňácové. Pokud je jednotka do 12“ od nepřítele, je už v prostoru kde létají kule a kam příkazníci často nedojdou. Proto mají takové jednotky jen omezené možnosti, tedy ustoupit nebo postoupit kupředu a jít na bodák. Na takové rozkazy se nehází protože je vydává velitel dané jednotky poté co byly všechny ostatní rozkazy vydány.    

Suvorov překračuje Ďáblův most

A co na to Suvorov?

Kulka je blázen. 

    Vlastně trochu ano. Střelecký boj je ve hře veden počtem kostek v závislosti na formaci, výzbroji a střelecké dovednosti jednotky. Střílí naprosto všechno co má nepřítele ve výhledu a dostřelu. Střílí se vždy na nejbližší jednotku. Hru výrazně zrychluje fakt, že není třeba sledovat kdo se kudy jak moc pohnul. Prostě střílet mohou všichni a vždycky. Efektivita se pak liší podle vzdálenosti, krytu a jak bylo výše uvedeno tak i formace. Rozvinutá řada střílí více kostkami než kolona nebo karé. Střelba produkuje relativně malé množství ztrát, ale hlavně dokáže vyvolat zmatek (Disorder). Jednotka, která má ve svých řadách zmatek nemůže ve své další fázi rozkazů poslouchat protože se nejprve musí zmatku zbavit. K tomu nedochází často (vždy při zásahu 6kou) a je to vždy nepříjemné. Zcela zničit jednotku střelbou není až tak jednoduché a vyžaduje to soustavnou a soustředěnou palbu. 

Bodák je chlapík. 

    Pokud chcete nepřítele vyhnat z pozice nebo jeho armádu zcela rozbít, je útok na bodák vhodné řešení. Boj na blízko však není v Black Powder jasná záležitost. Způsobuje dramatické ztráty na obou stranách a útočník ještě musí projít smrští kulek během přiblížení. Pokud obranná palba útočníka nezastaví, začínají jatka a je pravděpodobné, že i po vítězném útoku bude jednotka značně oslabená. Morálka je poměrně zvláštní a zdá se, že právě tady se hodně zkracovalo. Zjednodušeně lze říci, že čím větší ztráty utrpíte za kolo, tím větší je riziko tragédie. Své výsledky porovnáte s křížovou tabulkou, kde se řeší jestli jste jízda, pěchota nebo dělostřelectvo a jestli jste utrpěli ztráty střelbou, bojem z blízka nebo dělostřelectvem a podle toho je s vámi nakládáno. Výsledky se mohou pohybovat od „Zůstáváte stát v nepřátelské palbě“ přes „ústup jeden pohyb dozadu“ až po úplný rozpad jednotky. Systém je nepříliš intuitivní, ale dost jednoduchý, aby nezdržoval hru s masou jednotek. 

Nejstatečnější ze statečných u Frýdlantu

Kontroverze 

     Jak jsem zmínil v úvodu, Black Powder je kontroverzní hra. Stejný počet hráčů ji miluje jako nenávidí. Zejména v prostředí Napoleonských válek, kde není nouze o systém pravidel má spoustu odpůrců. Některé výtky nejsou příliš racionální vzhledem k demografii. Můj oblíbený argument je o tom, že díky velkému rozptylu pokrývaného období (1700-1900) nemá Black Powder patřičnou Napoleonskou atmosféru. Tento argument dost často přichází od lidí, kteří tvrdí, že Sharp Practice je nejlepší Napoleonský skirmish. Sharp Practice má rozsah jen o 35 let kratší (1700-1865). 

    Některé věci ale skutečně nehrají ve prospěch Black Powder. Kontroverzi u stavby armád vzbuzuje fakt, že základní příručka neobsahuje bodové hodnoty jednotek ani statistiky jednotlivých armád. V příručce je několik battle reportů, ve kterých jsou použité seznamy jednotek a obecné statistiky jednotek této části období černého prachu. Základní myšlenkou autorů je, že v historické hře není potřeba aby armády byly vyrovnané, protože hráči by měli znát složení armád v bitvách, které hrají a přizpůsobit tomu své armády. Nicméně obecný seznam jednotek zdaleka není vyčerpávající. 

    V nabídce Warlord Games jsou pak rozšiřující knihy, které kromě historického přehledu a kampaní doplňují právě armylisty. Bohužel jsem neměl to štěstí vidět rozšiřující pravidla pro povstání Jakobitů, Americkou Válku o Nezávislost nebo Americkou Občanskou Válku a další nicméně Napoleonské období je pokryto tak nějak zjednodušeně. Vyšly k němu celkem tři knihy. Jedna pokrývá válku na Pyrenejském poloostrově, další Napoleonovo tažení do Ruska a třetí kampaň Sta dní jenž skončilo bitvou u Waterloo. V zásadě tak chybí jakékoli podklady pro války první až páté koalice na kontinentu. Marengo, Slavkov, Dunajské tažení, nic z toho tam není. 

    Samozřejmě na vývoj jednotlivých armád během dvaceti let neustálého válčení vůbec není brán zřetel a armylisty jsou tak zkratkovité a archetypální. To může být také proto, že Black Powder obecně je takový historický mezikrok od Warhammer Fantasy Battles k historickému wargamingu a armylisty jsou arkádově napsané aby se každá armáda hrála trochu jinak – Francouzi dobře pochodují, Britové dobře střílí, Rusové hodně vydrží atd. Mě to nevadí ale mnoha hráčům ano. 

    Další potíží může být kombinace smůly a rychlého pohybu jednotek. Příklad: v prvním kole nesložím kvalitu štábu při rozkazu celé brigády a můj oponent naopak hodí výborně. Od té chvíle jsem odsouzen k vedení obranného boje z vlastní deploy zóny protože pohyb jednotek je skutečně rychlý a pěchota dokáže na tři pohyby dojít až 36 palců. Mohlo by se zdát, že se něco takového stává zřídka ale že 4 her, které jsem hrál se to stalo třikrát. Stejnému hráči. Ale za to může on a jeho kostky. Protože v té čtvrté hře vůbec nebyl a nestalo se to nikomu. 

Závěrem tedy shrnu, že Black Powder opravdu je zjednodušený a zkratkovitý. Zároveň dělá co si předsevzal – hra s mnoha modely se dá odehrát za krátký čas a vývoj na bojišti se mění kolo za kolem. Je to rekreační hra, která přináší hlavně zábavu spojenou se způsobem boje 18. a 19. století. 

Uvidíme se u herního stolu. 

                                                                                                                autor: Jindřich „Jiron“ Zeman