10 otázek – Muskets and Tomahawks

V dnešním díle seriálu 10 otázek se pobavíme s Potanem o hře Muskets and Tomahawks.

Otázka první: Můžeš nám jednoduše, a co nejvýstižněji popsat hru o které se dnes bavíme?

Muškety jsou scénářová “střední” skirmish hra zaměřená na boje několika desítek mužů na bojištích v severní Ameriky hlavně pomocí mušket, jak její název napovídá. 

Otázka druhá: Můžeš nám nastínit, do jakého herního prostředí je hra zasazena, případně o jaké historické éře se bavíme?

Hra je zasazena do severní Ameriky v osmnáctém století, v období takzvaných Petite Guerres, které proti evropským bojištím té doby jsou o hodně menší a hodí se tak na skirmish a wargaming obecně více, než obří deseti tisícová evropská bojiště té doby. Hra má přímo armylisty na Francouzsko-Indianskou válku (boční bojiště Sedmileté války) a na Americkou revoluci (či válku o nezávislost, podle toho na které straně barikády stojíte). Pravidla jsou ovšem docela generické, takže jdou přizpůsobit prakticky na cokoliv s mušketami a hře vyšla i oficiální expanze na napoleoniku - bohužel jen francouzky.

Otázka třetí: Za jakou frakci hraješ ve hře, řekni nám něco o svojí armádě?

Mám korunní síly v Americe během boje o nezávislost. Kromě pár desítek běžné britské liniové pěchoty, která tvoří většinu mé armády, mám i takové ty speciality jako jsou slavní britští granátníci či dragouni. Skirmish rozměr hry dává totiž lidem možnost si koupit prostě desítku dragounů a vystačit si s nimi, narozdíl od regimentovek, kde by je člověk stále musel pořizovat po desítkách.

Kromě rudokabátníků mám i třicet německých Hessenců a pár desítek amerických loajalistů, věrných koruně a asi třicet indiánů.

Dohromady mám doma asi přes 120 modelů, což v  herních bodech je asi 1300pts, s tím, že klasický herní formát je zhruba 500pts. Ale ono jak u všech her, ty modely se člověku nějak doma množí...

Otázka čtvrtá: Proč hraješ právě tuhle hru a jak si se k ní dostal

Dostal jsem se k ní jednoduše - viděl jsem ji kluky v Ogřím doupěti hrát a líbila se mi mechanika i vizuál hry na stole. Tak jsem si ji po přečtení pravidel, které mě utvrdili v tom, že je to zábavná hra, také pořídil. 

Otázka pátá: Kdybys měl hru doporučit někomu, kdo jí nezná (což právě děláš), jakým způsobem bys to udělal

Je několik důvodů, proč hru doporučit. Je svižná, pořád se v ní něco děje, díky historickému období je i pěkně vybalancovaná a nedají se v tom stavět “neporazitelná komba” jako třeba ve Warhammeru. Navíc na základní hraní stačí člověku koupit jednu krabičku pěchoty za šest stovek s třiceti vojáky a může začít hrát. 

Navíc, ono ty vyrovnané šiky pěchoty doprovázené průzkumníky na pohled vypadají fakt hezky.

Otázka šestá: Jaké mechaniky bys vypíchl jako přednost hry?

Asi dvě mechaniky mi přijdou nejzajímavější. Aktivace jednotek a scénáře. 

Každý národnost má karty za typ jednotky (regulár, milice, dělostřelectvo, atd - celkem sedm typů), které se před každým kolem zamíchají do balíčku a lížou se - čí padne karta, ten se aktivuje. Když se například vytáhnout britské milice s jednou aktivací, všechny britské milice provedou jednu akci. Když pak následují američtí reguláři za dvě aktivace, tak se pak aktivují všichni američtí reguláři a provedou dvě akce. Dokud nedojdou karty a nezačne další kolo. Každý typ jednotek má v balíčku jiný počet karet i aktivací.

Scénáře si hráči hází před začátkem hry na tabulce, která se liší podle podle toho, z čeho má každý hráč postavenou většinu armádu. Zda jsou to reguláři, průzkumníci či indiáni, atd. Navíc každý hráč si hází svůj vlastní scénář, který je často jiný, než nepřítele, ale často spolu souvisí. Když má například jeden hráč má obranu civilistů ve vesnici a druhý vypálit budovy zmíněn vesnici, tak dá rozum, že jejich cíle se potkají. Ale není to nikdy “máme zabírat čtyři žetonky” rozházené po mapě.

Milým bonusem je, že každá strana si pak hází jeden z padesáti náhodných “osobních misí” pro svého hlavního důstojníka, které hře dodávají na zajímavosti. Ať již je to předvést se před svými muži, zachránit svoji milenku z vesnice či zajmout nepřátelského důstojníka.

Otázka sedmá: Jaké mechaniky bys vypíchl jako negativum hry?

Hra je rychlá, intuitivní a vážně není toho moc, co vytknout. Jediné co je negativní na jinak svižné hře, je “spottování” jednotek, které je takové těžkopádné, ale je to jenom taková drobnost. Hře má navíc letos vyjít po šesti letech druhá edice, takže uvidíme co přinese.

Otázka osmá: Jak dlouho trvá jedna běžná hra?

Hra na pět set bodů, kdy se na bojišti na obou stranách pohybuje okolo šedesáti vojáků, trvá zhruba hodinku.

Otázka devátá: Existuje česká komunita, jak je velká a jak se dá kontaktovat?

Vím o komunitě víceméně jenom v Praze, kde v Ogřím doupěti hrajeme čtyři Válku o nezávislost, dva hráči mají armády na Francouzko-Indiánskou válku a je jeden univerzální indián. Není to moc, ale ani málo, když si chce člověk domluvit hru. Jako “kontaktní místo” slouží hofylandí klub “Ogří doupě - Historický Wargaming”. Máme navíc většina hromadu modelů na půjčení a třeba před týdnem jsem dělali s Dragothem ukázkovou bitvu pro zájemce-nováčka.

Otázka desátá: Pořádají se nějaké eventy, nebo turnaje?

Občas se domluvíme i ve více lidech a zahrajeme třeba multibitvu či několik her po sobě. Už dlouho se mluví o tom udělat “turnaj/akci” ale vzhledem k velikosti komunity k tomu zatím nedošlo skrz domluvu na datu, kdyby nás mohlo co nejvíce.

Foto: Potan